Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden in 
Rokitzan und Hingebung. 
Bearbeitet von 
Jaroslav Polák-Rokycana, Prag. 
Dëjiny 2idû y Rokycanech nesahají do dávnych 
let! Jestë pred r. 1848 nesmëli 2idé — az na jedinou 
rodinu Jáchyma Lederer a, ktery si zjednal pro 
sebe a pozdëji téz pro svého syna Jakuba práva 
mëst'anského — bydleti. Bude proto úkolem vylíciti 
dëjiny 2idu v nedalekém okoli mësta R., nez do- 
spëjeme k dobë, kdy se i zde ustavily první pocátky 
náb. obce. 
O prvním sídlisti 2idu v okr. rokycanském neza- 
chovaly se bezpecné zprávy. Nejstarsí z nich jsou 
„Knihy Haskary" Chewra Kadischah v Teresovë 
z r. 1623 8) a knihy pamëtni zid. dobrocinného spolku 
„G emila s chasodi m66 z Prasného tJjezda 
z téze doby. Musela tedy dobë té píedcházeti así 
liezká rada let, nez se roztrousení zde 2idé spojili 
v „obec66 a nez y ni vznikly dobrocinné a charita- 
tivni spolky. Zminënà kniha zádusní liei príchod prv- 
ních kolonistû-2idû do Teresova tak, ze pry „asi pred 
stoletím6' — tedy kolem r. 1520!! — pfistëhovali se 
sem za krále Vladlislava cetní zámozní obcané z Prahy, 
státni a dvorni úredníci a s nimi i veliky pocet rodin 
z Zidovského mësta prazského, protoze se chtëli spa¬ 
siti pred morem, ktery zuril v mëstech prazskych. 
Také blíze Rokycan, „na Vrsícku66, usadili se tehdy 
na nëjakou dobu stavové cesti, aby tam preckali 
„morovou ránu66; na památku byla tam pak zrízena 
pëknà kaplicka, která se dosud zachovala. Zidé y okolí 
rokycanském byli patrnë do tëch dob nëcim neob- 
vyklym, muze vsak i byti, ze to byl strach pred roz- 
násením nákazy, ktery pusobil, ze vrchnostensky úred- 
ník príchozí Zidy z Teresova ihned vypudil. Ubozí 
tito lidé byli nuceni táboriti v blízkych lesích, kdyz 
ani vesnictí obyvatelé k nim nebyli vlidnëjsi. Za- 
nedlouho poté bylo nalezeno v lese nëkolik mrtvoL 
zrejmë morem zahubenych lidi, mezi tëmi byli i po- 
znáni nëkteri z tëch, kteri byli z Teresova vypuzeni, 
Tyto mrtvoly byly pochovány na mistë, kde byly na- 
lezeny, v hromadiném hrobë, a mohyla nad jich hro- 
bem se jestë pred nemnoha lety ukazovala. 
Nëkteré rodiny tëchto zid. exulantu — zdá se — 
prece se trvale usadily v Teresovë a téz i v nëkterych 
okolnich obcich, co dosvëdëuji prijmy pánské, které 
v^kazuji za poplatky 2idu vrchnosti nedlouho poté 
jiz pravidelné polozky. Jsou to pevnë smluvené platy 
za pohrební misto, které nese odtud jméno „Bet olam6' 
a je to pràvë tyz pozemek, na nëmz se nalézala ta 
mohyla tëch prvnich, morem zemrelych 2idu v Te 
resovë. Z kazdého mrtvého 2ida musela o. z. zaplatiti 
do duchodu panstvi 45 krejcaru. Tento poplatek zûstal 
v platnosti do r. 1763, kdy bylo upustëno od vybírání 
z kazdého pohrbu zvlàstë a byl sjednán pausál rocni 
10 zi. k. m. „bez ohledu na pocet v torn roce ze¬ 
mrelych66. Zároveñ vsak bylo dovoleno 2idûm hrbitov 
rozsiriti, zdí obehnati a cestu zriditi, co vse dokon- 
ceno bylo r. 1768. 
Dëjiny Zidiï 
v Rokycanech a okoli. 
Zpracoval 
Jaroslav Polák-Rokycana, Praha. 
Po zalození hrbitova zfízena byla i instituée zid. 
pohrebniho bratrstva a s ni i první náb. obce zid. 
v nynëjsim okresu rokycanském. Teprve pozdëji 
vznikla odlucováním se od této materské obce jiná 
pohrební bratrstva a náb. obce. Teresovské zid. po¬ 
hrební bratrstvo pozustávalo r. 1798 z 64 clenû, byd- 
lících v Teresovë, 7 v Huti, 7 ve Lhotce, 2 v Cer- 
hovicích, po 1 v Radnicích, Cheznovicích, ve Svinné 
a ve Skrejích, 2 ve Svabinë, 2 v Liblinë, 5 ve Zví- 
kovci, 40 v Prasném Ûjezdë, po 2 v Chríci a v Loho- 
vickách, 28 v ftesihlavech. Do obvodu zid. obce te¬ 
resovské nálezely i obce Lhotka u Liblína, Chlum, 
Skoupy a Osov. Tëmito pocty 2idû nejsou zdaleka 
vsichni 2idé obce Teresovské vypocteni, nebof ne- 
musel byti kazdly 2id také clenem zid. pohrebniho 
bratrstva. 
Jiz r. 1680 mëli 2idé v Teresovë, v Prasném 
Ujezdë a v Sesihlavech malé modlitebny, 
v nichz se i vyucovala mládez v pocátcích zid. vëdiy. 
R. 1816 postavila teresovská náb. obec pri zid. hrbi- 
tovë maly domek pro hrobníka, jimz vsak nesmël 
byti rozmnozen pocet 2idu, vrchností do ochrany 
vzatych. Pocet rodin zatím vice a vice vzrustal a 
pomëry v materském spolku pohreb. bratrstva byly 
tuze stisnëné; i odloucili se r. 1821 2idé z Ë e s i- 
hlav a z Chríce, zalozivse vlastní své hrbituvky 
a pohr. bratrstva. 
Základní bratrstvo pohr. v T. sebralo bëhem tëch 
dlouhych let svého trvání slusné jmëni ve zpusobu 
mensích nadaci za zádiusí (maskir) ; úroku z tëchto 
nadací uzívali ucitelé zidovstí na „chédrech66 v T., 
Prasném Ûjezdë a v Resihlavech. Kolem r. 1890 vy- 
stëhovali se 2idé ze vsech tëchto obcí, v nichz za- 
nikly i skoly, rovnëz i kostel v Resihlavech. Jestë 
o hlavních svátcích konají se bohosluzby v kostelích 
v Teresovë a v Prasném Ujezdë, lee i ty 
zanikají. Kolem r. 1700 povstala zid. obec O s e k 
u R., kdez pro ni bezprostrednë za zámeckou zdí u 
silnice postavil hr. Waldistyn radu domku, chrânënou 
s dvou stran silnicními závorami cili „sranky66, takze 
v takto utvorené „zidovské ulici" bylo o sábesu úplné 
ticho a klid, nerusen formanskymi povozy. R. 1817 
byla z. o. v O s e k u jiz tak pocetná, ze si jiz zridila 
vlastní svoji modlitebnu; hrbitûvek vsak zalozen byl 
jiz mnohem drive, zdá se, ze ihned po jich usazeni 
se v Oseku. Kdyz pak byly r. 1870 prolomeny hráze 
nesnáselivych mëst'anu rokycanskych a tam se usadila 
rodina Jáchyma Lederera a záhy potom i cetné 
jiné, tu zvolna stëhovali se 2idé z Oseka do R., takze 
jiz r. 1872 tato malá obec zidovská se rozchází. 
Y témze roce byla zalozena z. n. o. v Rokyca¬ 
nech, která prevzala ve svoji správu (a k dalsimu 
pouzívání) téz stary hrbitûvek v Oseku. Jednou 
z nejvàznëjsich rodin „starousedlych" 2idû oseckych 
je Stadlerova. Z té byl Bernard Stadler, 
Rokycany 1 
572 
Rokitzan 1