Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden 
in Laun. 
Déjiny Zidiì v Lounech. 
Bearbeitet von 
Prof. Kamil Linhart, Laun. 
I. Zidé do válek hiisitskych. 
Královské mesto Louny, s jehoz dëjinami jsou téz 
osudy zdejsiho zivlu zidovského tësnë spjaty, byvalo 
pûvodnë vesnici, na miste dnesních starych L. se roz- 
kládající, dosti vysoko nad rekou Ohri polozenou, 
aby netrpëla záplavami jejími. Yes velmi starého 
puvodu z do-by predhistorické mêla stredem jednak 
tvrz Visku1), jednak i farní kostel, dnesní kostelík 
sv. Petra2). Pres reku vedi dulezity prechod, brod, 
na cestë od severu z Misnë près mësto Most, vedoucí 
do stredu zemë ku Praze a tato cesta se tu krizovala 
s jinou velmi dulezitou cestou od Chebu a Zatce, ve¬ 
doucí kolem reky Ohre na vychod smërem k Lito- 
mëricim. Cesta prazská postupovala branou mezi po- 
slednimi vybëzky bridliëné vysociny stredoceské a 
DJzbánu na zâpadë a návrsím bytinskym, kterym tu 
konci nedaleko Chlumcan krídová plosina vychodo- 
ceská. Je to brána, kterou se ubiral ku Praze jiz 
známy arabsky obchodnik Abraham ibn Jakub ve 
stol. IX. na trh otroku a nâlezitë ji popsal. Poloha 
osady byla obchodnë dulezitá i tím, ze na severu 
v Krusnych horách od pradávna bylo vyznacné a 
v zemích ceskych vlastnë jediné tëzistë rudy cínové 
a mëdëné, takze dulezitá poloha mista si sama primo 
vynutila zdvizení mësta opevnëného na ochranu 
tëchto obchodnich zájmu. 
A tak doslo v polovici st. XIII., jestë za vlády 
krále Vác'lava I., k vysazeni mèsta královského vedle 
staré vesnice, pri nové zalozeném klástere domini- 
staré vesnice, pri nové zalozeném klástere dominikán- 
ském. Bylo to pravdépodobné právé pred nastoupenim 
krále Premysla II. v r. 1253 3), kdy usazeni v L. ném. 
kolonisté ze Saska, podéleni statky pod úroky povin- 
nymi do komory královské a nadáni právem t. zv. 
magdeburskym, jakym se ridilo také mèsto Litomé- 
rice a Malá strana prazská. 
Král Premys'l II., veden snahou zvysiti duchody 
královské komory, které byly znacné ztenceny jednak 
vzrustajicí moci slechty, jednak emancipaci církve 
z tésného podrucí moci královské, vydal r. 1254, 
tedy právé rok po zalození L. jako mèsta králov¬ 
ského, majestát na ochranu obchodníkú zid., kteri se 
stali tak vlastnë cástí komory královské. Y dusledku 
tohoto majestátu zacali se 2idé z prelidnënych kon- 
cin západního Nëmecka i z jihu evropského usazovati 
v královskych mëstech ceskych, a tak asi dostali se 
také do L. Jen ipusobením jeho do vederne si vysvëtliti, 
ze hned od samého pocátku dostali se Zidé dovnitr 
hradeb mëstskych, kde sdíleli podobné osudy s ne- 
privilegovanym obyvatelstvem ceskym, usídlivse se 
v postranni ulici, podél jizniho úseku hradeb vedoucí. 
Ulice ta se de-lila na éást vychodní, smërem ku brânë 
Prazské, která slula Geská, a cást západní, smërem 
ku bráne Zatecké, jez práve byla sídlem Zidu a nazy- 
vaia se Zidovská. Od sebe byly oddéleny ulickou, pri- 
Zpracoval 
prof. Kamil Linhart, Louny. 
cházející od nàmësti z fortny, vedoucí na hradební 
parkán. Ovsem ze bëhem casu rozsírili se Zidé z této 
ulice, která nebyla veskrze jen jimi obydlena, také 
do ulic sousedních. Zakupovali se hlavnë v ulicce, 
která vznikla kolem strouhy, vedoucí od hradebních 
príkopu do ulice Prazské, jíz se snad privádéla voda 
do príkopu nebo odvàdëly splasky z mësta. Bëhem 
casu dostali se Zidé v drzení témër celé ulicky. Kdyz 
pak prodali jeden dum obci, usazeni tarn mëststi 
strázníci neboli biricové, odkud i ulicka dostala ná- 
zev „Ulice biricúJe to zcásti dnesní ulice Zálozen- 
ská. Nëkolik tehdejsích domû nebylo obnoveno a 
strouha sama ovsem zasypána. 
Bézí-li o to, zjistiti presnë, jaké bylo sociální a 
právní postavení Zidu za tohoto období do válek 
husitskych, narázíme na neprekonatelnou prekázku 
v torn, ze nejstarsí prameny k déjinám lounskym do 
r. 1325 se ztrati'ly jiz v dobë velmi staré, takze král 
Jan Lucembursky byl sám nucen Lounskym jiz tehdy 
vsechna jejich privilegia a práva zrekapitulovati a 
obnoviti, vytykaje jim jejich lehkomyslnost slovy 
„iura . . . quae ipsa ciuitas pridem habuit, sed nunc 
ciues eiusdem perdiderunt improuide . . t. j. „práva, 
kteráz obec ta drive mívala, avsak nyní její obcané 
ztratili z neopatrnosti". Pres to vsak muzeme si 
z knih a zápisu -zbyvajících uciniti dosti jasny obraz 
o tëchto vëcech. 
Pokud se tyëe zamëstnàni zidovskych obchodniku 
lounskych, bylo stejné jako v jinych mëstech králov¬ 
skych. Zabyvali se drobnymi pûjckami na znacnë vy- 
SGké úroky, jezto krest'anum bylo prisnë zakázáno 
pujcovati peníze na úroky. Mimo to kupovali a pro- 
dávali reality docela svobodnë a pujcovali i na zá- 
stavy. Ze se to neobeslo beze sporu a soudu pri vy- 
máhání pohledávek, tot' ovsem samozrejmé. 
Tyto spory pricházely pred soud konselsky, iudi- 
cium bannitum, ktery se konal asi dvacetkrát rocnë, 
vzdy v pátek. Dulezitëjsi véci byvaly odkládány na 
soud královského podkomorího nebo královského hof- 
rychtyre, kterí prijizdëli do L. s pocátku dosti casto, 
aspoñ ctyrikráte do roka, a soudili za prítomnosti 
celé obce na náméstí pred budovou radnicní. Pro zá- 
lezitosti zidovské byl vyhrazen zvlástní den a zvlást- 
m zasedání soudu. V knize soudní z let 1380—1392 
mluví se o tëchto soudech a nazyvají se ,judicium ju- 
deorum in iudeorum causis66. Pri tëchto sporech o 
dluhy a zástavy uzívalo se zvlástní prísahy zidovské, 
predepsané králem Janem Lucemburskym, kteráz se 
zachovala v aktech lounskych v opise. Narízena krᬠ
lem r. 1324. Její znëni citujeme nynéjsím pravopisem: 
„Král, povolav k sobë svëtskych i diuchovních rad, 
rozkázal, aby se Zidum pri soudech prísahy vydávaly 
jako i krest'anum. I zustav na tom, aby Zidé, jestli by 
by li v ëem narceni a vyvésti se z toho nemohli, pri- 
sahu cinili, tu, kteráz jest napsána v knihách práv- 
Louny í 
348 
Laun 1