Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Od 1. srpna 1917 zastává úrad rabína v K. dr. Ri¬ 
chard Feder, absolvent akademického gymnasia 
v Praze, vídeñské university a vídeñského theologic- 
kého ústavu. Jest zároveñ smluvnym profesorem ob- 
chodní akademie v K. Vydal tri knihy Zidovskych be- 
sídek, hebrejské ucebnice a j. 
Kolínstí dbali ve svém chráme také o pëkny zpev 
a meli dobré kantory, jimz se v starsi dobë ríkalo 
jednoduse chazen nebo Schulsinger. Roku 
1779 pusobil Feischi Sallomon. Y stare knize 
vydaju nalézáme tuto poznámku: „den 30. April habe 
ich mein Solario als Schulsinger durch 26 Wochen, 
dann wegen ester Feiertags Tuplex aus der Gemeind 
Kassa in einer Suma Empfangen 56 fi" Mel tedy 2 zl. 
tydenního platu. Zdá se, ze zastával dlouho svúj úrad. 
Podle zprávy dra Jakobovitse prijal tento Feischi 
jméno Schön a pravdëpodobnë následoval po nëm 
jeho syn 
1816 Vit Schön. Zemr. r. 1816. 
1816—1856 pusobil Joachim P o 11 a k a jeho syn 
Josef P o 1 1 a k. 
1855—1865 Salomoun Müller, ktery se jiz pod- 
pisuje „kantor". Pro dusevní chorobu musil se vzdáti 
svého mista. 
1865—1905 Mojzís K u 1 k a. Byl Moravan, umëlec 
ve svém oboru. Mohutnym a nezapomenutelnym do- 
jmem pusobily na kazdého posluchace hlavnë jeho 
pohrebni melodie. 
1905—1909 Josef Mojzís L a m b e r g, prvni vrchni 
kantor, za nëho byly zavedeny v synagoze varhany a 
smiseny sbor. 
1909—1911 Max Gross. 
1912—1919 Salamoun R e i c i n. 
Od r. 1907 pusobí v K. Richard Reichner, roz. 
v Lomnici na Moravë. Byl vedle tri poslednich vrch- 
nich kantoru druhym a od r. 1919 je prvnim kanto- 
rem. Pozívá pro svou skromnost a horlivost, se kterou 
svííj úrad zastává, vseobecné úcty. 
Varhany do synagogy daroval Bernard Mande- 
1 í k, prumyslník a velkostatkár v Ratbori u K. Od 
odchodu vr. kt. Reicina se jich neuzívá. 
Starostou chrámu je Adolf E i s 1 e r. 
Skola. 
Jako viu.de, tak pecovali i v K. zidovstí otcové o to, 
aby se d ostalo je jich dëtem, predevsim je jich synum, 
vzdelání, které by bylo nejen prupravou pro boj o 
skyvn dhJeba, ale zajisfovalo také nesmrtelny zivot. 
Proto posílali s vé dëti do skol. Skoly byly ovsem 
dlouho veci soukromou a mëly vsecky vyhody a ne- 
vyhody soukromych, lépe re ceno, pokoutnich skol. 
0 vychovu zidovskych ucitele se nikdo nestaral a 
kdekdo zridil si svou skolu, to jest na jal si svëtnicku, 
která slouzila za byt jemu a jeho nezrídka cetné ro- 
dinë, a tam vyucoval hebrejskym disciplinám, hlavnë 
talmudu. Vyucování bylo vëtsinou mechanické, tu ne- 
bylo metodického postupu od lehkého k tëzsimu. 
Sotvaze se naucily dëti cisti, a to umëly v nëkolika 
tydnech, predlozily se jim tëzké texty a nikdo se ne¬ 
staral, mohou-li je útlé dëtské duse chápati a mohou-li 
miti pro në zájem. Proto byly skoly mucirnami dëti, 
a kdyby nebyli rodice naléhali a uëitelé prisnë tres- 
tali, byly by chodily dëti radëji za skolu. A ucitelé 
byli hodnë prísní a metlou se prekonaji ëasto i ty 
nejvëtsi obtize, proto vzeslo i z kolinskych soukro¬ 
mych skol mnoho muzu s neobycejnym vzdëlânim. 
Soukromé skoly hebrejské soustrediti v jediny ústav 
bylo dlouho zboznym práním rabínu, aie neporidili 
nie ani s uciteli, ani s rodiëi, nebot' boj proti starym, 
byt' i zcela zastaralym, tradicím jest vzdycky obtízny 
a zpravidla nevede k ùspësnému konci. Vázny pokus 
0 to ucinil v K. rb. Cha jim Deutschmann, ktery 
pusobil v K. od r. 1828 do r. 1837. Pokus se vsak ne- 
zdaril a prinesl sváry a hádky, proto zustalo pri sta* 
réni zpusobu, ktery mël tu vyhodu, ze kdo byl nespo- 
kojen u jednoho ucitele, sel k druhému. Mimoto jevili 
vsichni soukromi ucitelé velkou horlivost, aby docilili 
u kazdého záka nejlepsích vysledku, nebot' otcové 
kontrolovali stále ucitele a zkouseli kazdou sobotu 
své hochy, dovedli je pripadnë i k rabinovi, aby je 
prezkousel, a uëitel mohl proto slyseti kazdy tyden, 
zda jsou otcové s nim spokojeni nebo ne. Nespokoje- 
nost znamenala vsak ztrátu záka a hmotnou skodu na 
dlouhou dobu, spokojenost pak mimorádnou odmënu, 
na kterou ëekala pani uëitelovà jako rolnik na dest'. 
Velky obrat nastal v K. prichodem rb. Daniela 
Franta r. 1839. Navstívil hned po svém prichodu 
vsecky tak zvané hebr. skoly a byl s vysledkem své 
inspekee nespokojen. Yidël, ze tu neni zádné soustavy 
a zádného plánu, ze tu neni discipliny a ani nejprimi- 
tivnëjsi péëe o zdraví. Yylozil stav vëci s kazatelny a 
prohlásil energicky, ze se vzdá svého mista, nebu- 
dou-li ho predstavení i rodiëe podporovati a neumoz- 
ni-li mu zrizeni skuteené skoly, rozdëlené na tridy, 
v nichz by vyucovali dobri a osvëdceni ucitelé za 
pevny plat. Kolínstí Zidé poznali ihned, ze vëc jest 
dobrá a naléhavë nutná, a proto poskytli svému du- 
chovnimu vsemoznou podporu. Byli to Wolf Popper, 
Nathan T u r n a u, David S c h 1 ii s s n e r, Nathan 
Schick 1er a Tobiás P o r g e s, kteri se chopili 
dila, najalr vhodné ëtyri mistnosti a po podzimnich 
svátcích r. 1839 byla jiz ctyrtridni hebr. skola v pro- 
vozu. Byla pod dozorem rabína a pracovalo se v ni 
s nadsenim. Vysledky tohoto vyucování byly prekva- 
pující. Jiz prvního roku navstívil kolinsky „Hebrejsky 
ústav" (Bet Hamidrasch-Anstalt) slaviiy 
prazsky vrchni rabin Salamoun Rappaport a vy- 
jádril se o nëm takto: „Na své cestë do Prahy byl jsem 
prekvapen zde v K. velice prijemnë. Byl jsem zdejsim 
rabínem uveden do nového hebrejského ústavu a 
zkousel jsem záky z nábozenství, z bible, z hebrejské 
mluvnice, jakoz i z talmudu. 2áci odpovídali ducha- 
plnë, takze bylo patrno, ze jsou ùëelnë vvucováni, ze 
ucitelé nepëstuji jen pamët' záku, nybrz se snazi, aby 
pusobili na rozum a srdee. Zvlástní obratnost jeví záci 
v prekládání z nëmëiny do hebrejstiny a z hebrejstiny 
do nëmciny, coz v tomto vëku velice prekvapuje. Jak 
vidím, jest to dílo dustojného pana rabína. Vsemo- 
houcí Buh budiz na vëky chválen, ze dává svému 
národu tak moudré víidce! Kéz by bylo mnoho tako- 
vych v Izraeli." 
R. 1840 navstívil hebr. ústav baron z Wetz- 
1 e r u, komisar kraje kourimského. Doprovázel ho 
starosta mësta K. Jiri S c h e c h e r. Zkouska záku 
dopadla k plné spokojenosti obou vzácnych hostí, 
kterí podali o skole úradum nejlepsí dlobrozdání. 
Hrabëci komisar odnesl si ze skoly tak trvalé dojmy, 
ze pak nabádal kazdého Zida, se kterym se sesel, 
aby podporoval kolinsky hebr. ústav. 
R. 1844 dostalo se skole úredního schválení a rb. 
Daniel Frank prisel ihned s návrhem stavby vlastní 
skolní budovy. Vhodiné misto bylo rychle nalezeno, 
nádvorí pred synagogou. Bylo to jediné volné misto 
v Zidovské ulici a vyhovovalo v kazdém ohledu. 
Mëlo jen tu nevyhodu, ze zastínilo synagogu, takze 
se octla náhle ve dvore. Ale kolínstí 2idé nepotre- 
bovali tehdy, aby mëli chrám bozí na ocích, byli 
zvyklí tam dennë docházeti a myslili, ze tomu tak 
bude na vëcné ëasy. 
Daleko nesnadnëjsi byla ovsem druhá otázka: kde 
sebrati potrebny peníz na stavbu dvoupatrové skolní 
budovy. Prostredky kolinskych 2idu nestaëily. Mno- 
Kolín 16 
292 
Kolin 16