Od 1. srpna 1917 zastává úrad rabína v K. dr. Ri¬ chard Feder, absolvent akademického gymnasia v Praze, vídeñské university a vídeñského theologic- kého ústavu. Jest zároveñ smluvnym profesorem ob- chodní akademie v K. Vydal tri knihy Zidovskych be- sídek, hebrejské ucebnice a j. Kolínstí dbali ve svém chráme také o pëkny zpev a meli dobré kantory, jimz se v starsi dobë ríkalo jednoduse chazen nebo Schulsinger. Roku 1779 pusobil Feischi Sallomon. Y stare knize vydaju nalézáme tuto poznámku: „den 30. April habe ich mein Solario als Schulsinger durch 26 Wochen, dann wegen ester Feiertags Tuplex aus der Gemeind Kassa in einer Suma Empfangen 56 fi" Mel tedy 2 zl. tydenního platu. Zdá se, ze zastával dlouho svúj úrad. Podle zprávy dra Jakobovitse prijal tento Feischi jméno Schön a pravdëpodobnë následoval po nëm jeho syn 1816 Vit Schön. Zemr. r. 1816. 1816—1856 pusobil Joachim P o 11 a k a jeho syn Josef P o 1 1 a k. 1855—1865 Salomoun Müller, ktery se jiz pod- pisuje „kantor". Pro dusevní chorobu musil se vzdáti svého mista. 1865—1905 Mojzís K u 1 k a. Byl Moravan, umëlec ve svém oboru. Mohutnym a nezapomenutelnym do- jmem pusobily na kazdého posluchace hlavnë jeho pohrebni melodie. 1905—1909 Josef Mojzís L a m b e r g, prvni vrchni kantor, za nëho byly zavedeny v synagoze varhany a smiseny sbor. 1909—1911 Max Gross. 1912—1919 Salamoun R e i c i n. Od r. 1907 pusobí v K. Richard Reichner, roz. v Lomnici na Moravë. Byl vedle tri poslednich vrch- nich kantoru druhym a od r. 1919 je prvnim kanto- rem. Pozívá pro svou skromnost a horlivost, se kterou svííj úrad zastává, vseobecné úcty. Varhany do synagogy daroval Bernard Mande- 1 í k, prumyslník a velkostatkár v Ratbori u K. Od odchodu vr. kt. Reicina se jich neuzívá. Starostou chrámu je Adolf E i s 1 e r. Skola. Jako viu.de, tak pecovali i v K. zidovstí otcové o to, aby se d ostalo je jich dëtem, predevsim je jich synum, vzdelání, které by bylo nejen prupravou pro boj o skyvn dhJeba, ale zajisfovalo také nesmrtelny zivot. Proto posílali s vé dëti do skol. Skoly byly ovsem dlouho veci soukromou a mëly vsecky vyhody a ne- vyhody soukromych, lépe re ceno, pokoutnich skol. 0 vychovu zidovskych ucitele se nikdo nestaral a kdekdo zridil si svou skolu, to jest na jal si svëtnicku, která slouzila za byt jemu a jeho nezrídka cetné ro- dinë, a tam vyucoval hebrejskym disciplinám, hlavnë talmudu. Vyucování bylo vëtsinou mechanické, tu ne- bylo metodického postupu od lehkého k tëzsimu. Sotvaze se naucily dëti cisti, a to umëly v nëkolika tydnech, predlozily se jim tëzké texty a nikdo se ne¬ staral, mohou-li je útlé dëtské duse chápati a mohou-li miti pro në zájem. Proto byly skoly mucirnami dëti, a kdyby nebyli rodice naléhali a uëitelé prisnë tres- tali, byly by chodily dëti radëji za skolu. A ucitelé byli hodnë prísní a metlou se prekonaji ëasto i ty nejvëtsi obtize, proto vzeslo i z kolinskych soukro¬ mych skol mnoho muzu s neobycejnym vzdëlânim. Soukromé skoly hebrejské soustrediti v jediny ústav bylo dlouho zboznym práním rabínu, aie neporidili nie ani s uciteli, ani s rodiëi, nebot' boj proti starym, byt' i zcela zastaralym, tradicím jest vzdycky obtízny a zpravidla nevede k ùspësnému konci. Vázny pokus 0 to ucinil v K. rb. Cha jim Deutschmann, ktery pusobil v K. od r. 1828 do r. 1837. Pokus se vsak ne- zdaril a prinesl sváry a hádky, proto zustalo pri sta* réni zpusobu, ktery mël tu vyhodu, ze kdo byl nespo- kojen u jednoho ucitele, sel k druhému. Mimoto jevili vsichni soukromi ucitelé velkou horlivost, aby docilili u kazdého záka nejlepsích vysledku, nebot' otcové kontrolovali stále ucitele a zkouseli kazdou sobotu své hochy, dovedli je pripadnë i k rabinovi, aby je prezkousel, a uëitel mohl proto slyseti kazdy tyden, zda jsou otcové s nim spokojeni nebo ne. Nespokoje- nost znamenala vsak ztrátu záka a hmotnou skodu na dlouhou dobu, spokojenost pak mimorádnou odmënu, na kterou ëekala pani uëitelovà jako rolnik na dest'. Velky obrat nastal v K. prichodem rb. Daniela Franta r. 1839. Navstívil hned po svém prichodu vsecky tak zvané hebr. skoly a byl s vysledkem své inspekee nespokojen. Yidël, ze tu neni zádné soustavy a zádného plánu, ze tu neni discipliny a ani nejprimi- tivnëjsi péëe o zdraví. Yylozil stav vëci s kazatelny a prohlásil energicky, ze se vzdá svého mista, nebu- dou-li ho predstavení i rodiëe podporovati a neumoz- ni-li mu zrizeni skuteené skoly, rozdëlené na tridy, v nichz by vyucovali dobri a osvëdceni ucitelé za pevny plat. Kolínstí Zidé poznali ihned, ze vëc jest dobrá a naléhavë nutná, a proto poskytli svému du- chovnimu vsemoznou podporu. Byli to Wolf Popper, Nathan T u r n a u, David S c h 1 ii s s n e r, Nathan Schick 1er a Tobiás P o r g e s, kteri se chopili dila, najalr vhodné ëtyri mistnosti a po podzimnich svátcích r. 1839 byla jiz ctyrtridni hebr. skola v pro- vozu. Byla pod dozorem rabína a pracovalo se v ni s nadsenim. Vysledky tohoto vyucování byly prekva- pující. Jiz prvního roku navstívil kolinsky „Hebrejsky ústav" (Bet Hamidrasch-Anstalt) slaviiy prazsky vrchni rabin Salamoun Rappaport a vy- jádril se o nëm takto: „Na své cestë do Prahy byl jsem prekvapen zde v K. velice prijemnë. Byl jsem zdejsim rabínem uveden do nového hebrejského ústavu a zkousel jsem záky z nábozenství, z bible, z hebrejské mluvnice, jakoz i z talmudu. 2áci odpovídali ducha- plnë, takze bylo patrno, ze jsou ùëelnë vvucováni, ze ucitelé nepëstuji jen pamët' záku, nybrz se snazi, aby pusobili na rozum a srdee. Zvlástní obratnost jeví záci v prekládání z nëmëiny do hebrejstiny a z hebrejstiny do nëmciny, coz v tomto vëku velice prekvapuje. Jak vidím, jest to dílo dustojného pana rabína. Vsemo- houcí Buh budiz na vëky chválen, ze dává svému národu tak moudré víidce! Kéz by bylo mnoho tako- vych v Izraeli." R. 1840 navstívil hebr. ústav baron z Wetz- 1 e r u, komisar kraje kourimského. Doprovázel ho starosta mësta K. Jiri S c h e c h e r. Zkouska záku dopadla k plné spokojenosti obou vzácnych hostí, kterí podali o skole úradum nejlepsí dlobrozdání. Hrabëci komisar odnesl si ze skoly tak trvalé dojmy, ze pak nabádal kazdého Zida, se kterym se sesel, aby podporoval kolinsky hebr. ústav. R. 1844 dostalo se skole úredního schválení a rb. Daniel Frank prisel ihned s návrhem stavby vlastní skolní budovy. Vhodiné misto bylo rychle nalezeno, nádvorí pred synagogou. Bylo to jediné volné misto v Zidovské ulici a vyhovovalo v kazdém ohledu. Mëlo jen tu nevyhodu, ze zastínilo synagogu, takze se octla náhle ve dvore. Ale kolínstí 2idé nepotre- bovali tehdy, aby mëli chrám bozí na ocích, byli zvyklí tam dennë docházeti a myslili, ze tomu tak bude na vëcné ëasy. Daleko nesnadnëjsi byla ovsem druhá otázka: kde sebrati potrebny peníz na stavbu dvoupatrové skolní budovy. Prostredky kolinskych 2idu nestaëily. Mno- Kolín 16 292 Kolin 16