Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Déjiny Zidtì 
V Mladé Boleslavi. 
Zpracoval 
rb. A. E. Goldmann v MI. Boleslavi. 
Geschichte der Juden 
in Juiigbunzlaii. 
Bearbeitet von 
Rb. A. E. Goldmann, Jungbunzlau. 
Královské krajské mesto Mladá Boleslav (mesto 
Boleslava Mladého nad Jizerou; Juvenis Boleslav, 
Neoboleslavia, Jungbuntzel, Jungbunzlau) bylo zal. 
jako hrad knízetem Boleslavem II., Mladym, kolem 
r. 983. Lezi na strední Jizere, na ostrohu, kde ústí 
se Klenice; je vzdálena odi Prahy 56 km. Král Ferdi¬ 
nand I. povysil Ml. B. na mesto 1. 1528, 1. 1600 stala 
se Ml. B. mëstem královskym, za cisarovny Marie Te- 
rezie sídlem krajskych úradu, mëstem krajskym. 
Zidé obyvali v Ml. B. od casu nepamëtnych, 
jak staré jsou knihy mëstské (1471). Za císare Ru¬ 
dolf a II. vymohli si Privilegium na 12 domû pri hrad- 
bách za kostelem, od knízete Karla z Lichtenstejna 
na novych 18. Nebyli sousedy, nybrz jen obyvateli. 
Mèli své vysady zivnostenské od králu ëeskych, od 
Ctibora Tovacovského (z 1494), Jana z Selnberka 
(1504), Kunráta z Krajku (1542). Boj, jejz (1633) 
dëkan Castalius vedi s frantiskány, byl mu tím nepo- 
hodlnëjsi, jezto v tyz cas byl ve sporu se 2idy bole- 
slavskymi a i v té pricinë bylo mu dovolávati se 
ochrany arcibiskupské. Arcibiskup Harrach byl na- 
klonën frantiskánum a proto, jak z ruznych dopisu 
nelze nepozorovati, zachoval vuci Zidum boleslav- 
skym dosti tolerance, ze se tomu pri tehdejsi nesná- 
selivosti nábozenské divíme. Obyvatestvo i magi- 
strát stáli na strane dëkanovë. 
2idé boleslavstí, kterí die privilegií svych meli 
bydleti jen ve 12 domech v zid. mëstë, zmohli se v do- 
bë národního úpadku, v dobë protireformace, kdyz 
pozornost verejnosti v jiné strany byla obrácena, ze 
zakupovali domy jiné, az i v nejblizsim okoli hlav- 
niho kostela, kde vseliké obchody své provozovali 
s hlukem a vytrznostmi pri sluzbách bozich. 
Zidovka Veruna mêla domek vedle samého hlav- 
ního oltáre, jejz pry dëkan Castalius dal zavríti. Zi- 
dovky ujali se zid. starsi a podali stiznost arcibisku- 
povi, jenz dal jí mista a porucil dëkanovi, aby zminë- 
ny domek Zidüm otevrel a Zidovce v nëm bydleti do- 
volil po tak dlouho, pokud by penize za domek slo- 
zené Zidovce nebyly vráceny. Dëkan vsak s provede- 
nim nespëchal. Nejprve ohradil se proti tomu, jako 
by byl Zidovku mocnë vystëhoval, jezto pry ona 
sama dobrovolnë sia, netroufajíc sobë v mistech tëch 
déle bydleti, ani kostelníka svého v nëj usaditi pry 
nechtël, nebot' kostelnik mël svuj vlastní a lepsi pri- 
bytek za branou. Penize ze pro zlé easy zatím sebrati 
nemuze, na konec ze tu celou vëc magistrátu postu- 
puje — jako by se ho ani netykala. Otcové mësta 
ujali se vrele svého duchovního správee u samého 
arcibiskupa, jemuz psali 18. ledna 1634 asi v tato 
slova: „Jako jste z kanceláre vedle spisu a zádosti Ve- 
runy Zidovky v pricinë domecku, kteryz ona pry 
s dovolenim vrchnosti boleslavské koupila a svym ma- 
jetkem byti pravi, poruciti rácili (23. prosince 1633), 
aby této Zidovce penize za dum dañé vráceny byly, 
nebo jiny dûm smënou byl odevzdán, jest nám od, p. 
dëkana oznámeno. Litostnë a bolestnë toho vyzná- 
váme, ze k vuli Zidum neobrezaného srdee obzvlástní 
komise ve pricinë domu zidovskych poblize hlavniho 
kostela zdejsiho vystavënych vyzádána byla, jejiz 
clenové na tom se snesli a za vëc spravedlivou 
uznali, ze Zidé tëch domu blize kostela vystavënych, 
kdez se kazdodennë mse svaté konaji a pri jistych 
slavnostech s velebnou svátostí chodí, pro mozné po- 
horseni od takovych utrhacû drzeti nemají, v cemz 
relaci zajisté knízecí arcibiskupské kancelári ucinili. 
— Zidé predstíraji jménem Yeruny Zidovky, ze ten 
dum s voli a vëdomim vrchnosti boleslavské byl kou- 
pen, kdlo by ta vrchnost byla, neprokazují. Máme 
knihy zápisné, které jsou jako desky nase mëstské, ze 
by jmenovaná Zidovka jako i jiní Zidé tu blíze kos¬ 
tela hlavniho na domy zápisy mëli, knihami proká- 
zati nemohou. Jestlize 2idé domy ty pokoutnë (od kní¬ 
zete Lichtenstejna) koupili, jak se kupec najde v tëch 
roztrzitostech váleenyeh, tehdy jim vráceno bude, ac-li 
co zaplatili, aby z oken toho domu na oltár a velebnou 
svátost, nac nejsou hodni hledëti, a ceho Buh chrániti 
rae, patriti nesmëli, oc jsou se nëkdy, jak letopisové 
ukazuji, pokusili a mnoho zia a rouhání zpusobili. 
Domek dekan koupil pozdëji pro kostelníka. 
Pozadavky vojska (válka 30 letá) byly kruté, ne- 
snesitelné. Kdyz rada mësta Ml. B. nemohla vyhovëti 
premrstënym pozadavkum nejvyssího Sifra, byl purk- 
mistr i s pány v radni svëtnici po 5 dnû ve vëzeni 
drzáni. Obec koupila mu od Zidû (dne 14. prosince 
1644 vzato ze dvora 7 hus a dáno Zidumt na vykrmeni 
pro svédského generála Mortaniho) 2 slepice, aby ho 
upokojila. Byl v kvëtnu 1644 odvolán a odtáhl k Lito- 
mëricûm, kde vëtsi moc vojenská se soustred'ovala. 
Po cely rok nikdo sul do mësta neprivezl a obec 
koupila 63 beeek soli od Zida Simona, jenz do roka ji 
cekal. 
Zidé byli osocováni jako zrádcové mësta. L. 1648/49 
stráz na hradbách (proti Svédum) zesílena a sousedé 
napomenuti, aby neposílali na stráz osoby nedosta- 
teené nebo pacholata; ani Zidé nebyli tentokráte z té 
povinnosti vyjmuti. 
Remesla trpëla soutëzi obyvatelstva zid., které 
usetreno bylo vsech onëch persekucí pro nábozenství; 
trpëla i nëkterymi predpisy cirkevnimi, kterymi byla 
zkracována. 
2idé zmoenili se vsech zivností, ba i prodeje soli, 
jenz byval vzdy monopolem mëstskym. Povoznictvi 
bylo ùplnë v jich rukou a i páni, ac mëli „obeeni ko- 
cárek", a dvur mëstsky, ac i na „sukni kocovskou" 
lecktery gros obëtovali, kdlyz chtëli jeti do Prahy 
k ùradûm neb objizdëti pole, najímali od 2idu po- 
vozy. Ani vojsko nebylo u Zidu ubytováno, vykupo- 
Ml. Boleslav 1 
204 
Jùngbtinziau 1