Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

roveñ, ze s platem nemüze vystaciti, nebot: po ode- 
ctení penëz za byt, palivo a jiné dávky zbyvá mu 
45 zl., kdezto zákonem stanovená dotaee pro ucitele 
ciní 130 zl. a jest nedostatecná. 
V r. 1813 vzal si uc. Bresnitz petinedelní dovole- 
nou, prodlouzil si ji vsak o ctyri mesíce a ani po- 
tom se jiz do K. nevrátil. Zustal v Pesti; dostal tam 
misto ucitele. 
I byl zvolen za uc. kolinsky rodák Michael Spitz¬ 
ner a pusobil blahodárne az do své smrti r. 1850. 
Mei s pocátku 175, pozdëji 200 zl. rocního platu. 
Zastával zároveñ misto obecního pisare, správce zid. 
matrik a byl jednatelem domestikálni pokladny. Za 
to byl zvlást' honorován. Byl mnohokrát od skolních 
inspektoru pochválen. R. 1839 byl ustanoven jeho 
syn J u d a jeho pomocníkem. 
Za pusobeni uc. Spitznera byl zaveden na skole 
skolní plat. Cinil 3 kr. tydne, piatili jej vsak jen 
zámoznejsí dëti, ale i ty zustaly obcas dluzny a ne- 
doplatku bylo tolik, ze by si byl mohl ucitel poríditi 
za ne krásny dum, kdyby je byl mohl vymoci. Skolní 
plat nálezel jemu. 
Y r. 1823 byl uc. Spitznerovi zvysen plat ze 200 zl. 
vídeñské mëny na 200 konv. mëny. 
Po Spitznerovi pusobili na skole David Bruck¬ 
ner (pozdëji správce skoly v Lomnici na Moravë), 
Bernhard Stepper, Mojzís Guttmann, Mojzís 
Würzburger, Hammerschlag, Jakub Sin¬ 
ger (pozdëji rb. v Nëm. Brode) a posléze trojice: 
Adolf Pacovsky, Alois T a u s s i k a Aron 
F r i e d. Skola byla trojtrídní. R. 1898 byla zrusena 
nëm. skola a na mistë jejim byla vytvorena j a z y- 
ková a nábozenská skola, ve které byli zid. 
záci, kteri navstëvovali ceské verejné skoly, vyuco- 
váni v hebrejstinë a nëmcinë. Po svëtové válce za- 
nikla i tato pro nedostatek zájmu. Jestë dnes zije 
sta a sta lidi, jimz dala kolínská zid. skola dobry zá- 
kìad pro zivot, a vzpominají s láskou a vdecností na 
své zid. ucitele, kteri plnili s posvátnym nadsením 
svuj tëzky úkol, za ktery nebyli vzdy podle zásluhy 
odmënovâni. 
Chevra kadisa a hrbitovy. 
(Za mnohé zprávy zde obsazené dëkuji prof, dru H. S. Liebenovi) 
Kazdá „chevra kadisa gemilus chasodim" má své 
stanovy. Stanovy kolinské chevry jsou z r. 1680 a 
1718, basiruji vsak na stanovách z r. 1610. Jest tedy 
kolínská ch. k. nejstarsí po chevre prazské a tudiz 
druhá nejstarsí ch. vubec. 
Kolínská ch. k. vzala si v mnohém prazskou ma- 
terskou chevru za vzor a napodobovala ji. I ona 
mêla dva clèny, jichz úkolem bylo sledovati, zda od- 
povídají stanovy verejnym pomërum, které byly jiné 
v dobë míru a jiné v dobách válecnych. Podstatné 
zmëny stanov byly provedeny v letech 1639, 1641, 
1650 a 1718. Zmëny byly zapsány do spolkové knihy 
a byly ovëreny kolinskymi rabiny. Tak eterne r. 1680 
podpis rb. Feiwesche, ktery se nazyvá s pychou ze- 
tëm Abrahama Lichtenstadta, r. 1718 prazského rb. 
Barucha Austerlitze, pozdëji Eliáse Spiry, Jakuba 
Illowyho, Eleázara Kallíra a dra Josefa Gugen- 
heimra. 
Kolínská ch. k. nemëla nikdy mnoho clenû, ponë- 
vadz málokoho za clena prijala, a byti clenem chevry 
bylo jiz veliké vyznamenání. V r. 164 L mêla clenû 
ctyricet devët. Do stanov bylo v r. 1718 pojato, ze 
pocet clenû nemá byti vëtsi nez tricet sest, a proto 
mohli byti novi clenové prijímáni, jen kdyz se 
uprázdnilo misto bud' smrti, bud' dobrovolnym vy- 
stupem, bud' vyloucenim. 
Novi clenové musili zaplatiti pri vstupu poplatek. 
Tento byl odstupñován. Synové clenû spolku piatili 
malo, zetWé vice, a kdo nemël ve spolku pribuz- 
nych, piatii nejvice. Mimoto piatili clenové mesíení 
prispëvky a malé cástky na slavnostní hostinu (che¬ 
vre sudle). Tato se konala kazdého roku a byla vzdy 
velikou událostí. 
Clenové spolku byli povinni vésti zivoi prisnë ná- 
bozny a mëli se dostavovati pravidelnë ke vsem trem 
denním bohosluzbám. V chrâmë mëli se zboznë mod- 
liti a mëli byti vzorem zboznosti pro jiné. Hostincû 
nemëli navstëvovati. Kdo tak prece cinil, zvlàstë 
v dobë bohosluzby, byl trestán po prvé penëzitou 
pokutou, po druhé vyloucenim. Hra v karty byla ne- 
rada vidëna u clenû; byla vyslovnë zakázána v pon- 
dëli a ve ctvrtek, v predveëer novoluní, v postnich 
dnech a prirozenë" i v sobotu a o svátcích. 
Jiz r. 1610 dostala ch. k. od rabinátu právo, aby 
smëla trestati nehodné cleny nejen penëzitymi poku- 
tami, nybrz i nejtëzsim trestem, klatbou. 
Pfi schûzich obycejnych i slavnostních a i pri po- 
hrebních úkonech bylo clenûm dbáti presnë stano- 
veného rádu, podle kterého mëli uëeni clenové pred- 
nost pred ménë ucenymi a starsi pied mladsimi. 
Tyto úkony mëniti nebylo dovoleno. Za nejvëtsi pro- 
vinëni piatilo, jestlize clen chevry porusil ùmyslnë 
nëktery nábozensky predpis, anebo kdyz zaloval svého 
souvërce u verejného soudu. Byl-li nëkdo z chevry 
vyloucen, musil zaplatit vsecky nedoplatky a tri zl. 
pokuty. 
Y sluzbë hledëlo se prisnë na porádek. Jakmile na- 
stal prípad úmrtí, dal svolati starosta spolku cleny 
hratrstva. Ti prisli a cekali pred Prazskou branou, az 
se vrátil sluha z obchûzky. Pak se odebrali spolecnë 
na hrbitov, kam byl zatím dopraven neboztik. 
Mezi nejvyznamnëjsi cleny kolinské ch. k. nálezel 
Icik K a t z, primas venkovského Zidovstva (1692) a 
rabí David, ktery byl r. 1681 jmenován proti znëni 
stanov dozivotnim starostou ch. k. Zaslouzil si této cti. 
Tehdy rádil v K. mor, tedy nejtëzsi doba pro cleny 
bratrstva. Pro kazdy prípad úmrtí byli vylosováni 
ctyri clenové, avsak rabí David chodil dobrovolnë ke 
vsem ùkonûm. Dal tím krásny príklad jinym. 
Kolínská ch. k. mêla od nepamëtnych dob hrbitov. 
Nejstarsí náhrobek jest z r. 1418, jest tedy 
kolinsky stary hrbitov près pët set let stary. Na hrbi- 
tovë stài dûm, majetek ch. k. (Byl pred triceti péti 
lety prodán.) Slouzil domácí chudinë za nemocnici a 
projizdëjicim souvërcûm za noclehárnu (hekdes). 
Sluha spolku, zvany „liberer", osetroval tu za 
urcitou náhradu nemoené i cizince. 
Velikou polozku ve vydajich bratrstva cinila pod- 
pora domácích i cizích chudych. Vyse udílenych pod- 
por byla odstupñována podle potreby a ucenosti. 
V dobë, kdy se cestovalo pësky anebo vozem, pri- 
hodilo se casto, ze zavitali do K. vyznamni Zidé, aby 
tu prenocovali anebo aby si tu odpocinuli. Kolínská 
ch. k. dala jim zpravidla nëjaky dárek na památku. 
Nejvëtsi finanení zatízení pro ch. k. bylo udrzování 
budovy na hrbitovë a rozsirování hrbitova. Stalo se 
tak hlavnë v 1. 1688, 1789 a 1858. 
Y úzkém spojení s bratrstvem byla i pokladna 
pro vybavování chudych nevëst (hach- 
nosas kalo). 
Y cele ch. k. stáli tri starostové, kterí se ve své 
starostenské funkei kazdy mésíc stridali, a pët clenû 
vyboru, z nichz byl jeden dûvërnikem obee. Volici 
byli vylosováni z ëlenû, kteri byli aspon tri léta ve 
spolku. Jestlize to byli ucenci, staëily jim dva roky. 
K vûli udrzování kontinuity musil byti z vystupujicich 
clenû aspoñ jeden opët volen. Volba konala se o ho- 
sána raba. O simehas tauro konala se pak slavnostní 
hostina. Pri ustanovujici schûzi musili sedëti vsichni 
Kolin LS 
294 
Kolin 18