Ve ischuzi zemského gubernia cine 8. cqrvna 1843
byla následující odpovëd' usnesena:
Berounskému král. krajskému úradu.
Neftalimu Arensteinu, poctive prvorozenému synu
votického sucovniho 2ida a familiante Natana Aren-
steina, udílí se povolení ku postavení svatebnich nebes
s Zidovkou Mári Majdalenou Eisnerovou, dcerou Jo¬
sefa Eisnera z V., do otcovského mista familiarità pod
podmínkou, ze p r e d uzavrenim snatku oddaci ta-
belu s fasi podá o majetku jak jim, tak nevëstou per
150 fi. konv. minee vykázaném, tudíz celkem 300 fi.
konv. mince, z toho na tri následující léta dañe na
hotovo&ti slozí nebiO sotudnë zajistí a poplatek za po¬
stavení svatebnich nebes v obnosu 10 fi. vid. mëny
k rukám zemského zid. domestikálního fondu u kraj-
ské pokladny slozí.
Podotyká se, ze rodice zadatele dne 6. zárí 1814
byli oddáni.
Gub. rada Fürstenberg.
Hladce prosla téz následující zádost: Berounsky
c. k. krajsky úrad podává zprávu zemskému guberniu
c. 2588 o zakrocení votického vrchního úradu o svo-
lení k sñatku Israela °), tretiho rozeného syna Isaka
Arnsteina a nevësty Frantisky Gutmannové z mësta
Tábora propujcením uvolnëného mista familianta po
Marku Theinerovi.
V Praze dne 13. dubna 1838.
Protokol je téz podepsán vdovou po Marku Thei¬
nerovi.
Üredník Vischin. Adam Reinisch, svëdek.
Yopa'lka, aktuar. Natan Jerusalem, pozádany svëdek.
Ümrtní list vystavil mëstsky farár Josef Rostíapil
dne 23. brezna 1838, címz potvrzuje úmrtí Jakuba,
2 roky starého jedinéiho synka. M. Jerusalem, pred¬
ata veny a matrikár, potvrzuje, ze Marek Theiner
zemr. 8. února 1832 a byl pochován na hrbitovë die
pfedpisu zid. zakona. Toto potvrdil 4. srpna 1834
farár Rostlapil.
*
Nadesel r. 1848 a s nim jaro svobody. Selsky lid se
opre! proti robot ë, obcansky stav povstal proti ob-
mezení svych práv politickych a dusevních, pri ëemz
prazské studenstvo mu bylo nápomocné. Byl to zid.
medik Ludvík August Frankl, mlady básník z Chrástu
v Cechách, ktery sepsal na barikádách pysné Vidnë
první báseñ necensurovanou! I Zidum ceskym nade-
s-la lepsí doba. Arcit' první vánky toho povstání, té
revoluce, jim prinesly jestë tëzké chvíle. Boure proti
nim byla vyvolána nesvëdomitymi zivly, které ze zásti
konkurencní proti nim i ten dobry lid jihocesky po-
stvaly. Y blízkém Benesovë 31) jednoho dne Zidum vy~
tloukli okna, zacali obchody pleniti a Zidy z mësta
vyhànëti. I mezi obyvateli ve Y. povstalo velké roz-
cilení, kdyz nëkolik lidi, chtëjicich ze vzbourení tëziti,
vymyslenymi klepy proti 2idum stvalo. Zidé, bojice
se, ze budou od rozvásnéného lidu prepadeni a tyráni,
dali si na hornim konci nàmësti v zid. meste dukladná
vrata zasaditi, která v noci zamykali a po kazdé pevnë
zatarasili. Kdyz pak vreni mezi lidem neutuchilo, zíádal
krajsky úrad za pomoc a ochranu. Prijel do V. kraj¬
sky komisai? Putzlocher, známy z r. 1836, kdyz po¬
vstal lid selsky v okolnich vesnicich a táhl proti vrch-
nosti zámku, které peri, dobrovolnë dané, vzeprel se
dále dávati. (Tehdy bylo i vojsko povoláno, hodnë
sedláku a selek zatceno. Nëjakà Gansová komisari
Putzlocherovi vyzradila nëkolik úcastníku této boure,
pri cemz ho titulovala Lochputzer. Na omyl upozor-
nëna, odpovëdëla: „Loch napred nebo vzadu, to je mi
jedno." V nëmcinë „Loch44 znamená díru.) Komisar
Putzlocher svolai do radnicního domu prednëjsi
inëst'any z národní gardy, zádaje jich, aby zabránili,
by se podobné vytrznosti, jako v Benesovë, ve V. ne-
staly. Shromâzdëny lid mëstsky hrozivë zvedal pesti,
a lined nato se ozyvaly vykriky, ze krajsky komisaf
a vrchnost vzdy 2idum práli, kdezto mëst'ané a sed-
1 áci jen utlacováni byli. Syndikus (notài) Schwarzer
mluvil proti tëmto vycitkám, a tím rozvàsnënost jen
zvëtsil. Ze zástupu pocali mávati holemi a náhle
nëkdo zvolal: „Yyhod'te ho z okna!44 Schwarzer zbledl
a Putzlocher se tfásl jako osyka. Putzlocher, vida státi
u okna obecního starsího Frantiska Hochmanna, ktery
pozíval u lidu velké váznosti, prosil ho se sepjatyma
rukama, aby nenechali dojíti k nëjakym násilnostem.
Hochmann skutecnë upokojil rozvàsnëny lid, ktery se
pak v klidu rozesel. 2idé si oddychli a Putzlochei
z mësta odejel, jsa rád, ze to tak dobre dopadlo.
Na úsvitu nové doby i Zidum se uvolnilo; úplná
rovnoprávnoist vsak a svoboda, vejíti v manzelství bez
rozdílu — at' familiant nebo ne, byla jim poskytnuta
teprve ústavním zákonem let sedesátych. Mohli jiz
v letech padesáitych kupovati krest'anské domy
v meste, v nich se usazovati a volnë bydleti s krest'any,
coz jim bylo jiz v r. 1811 usnadnëno. Obnásel-li pocet
zid. rodin (familiantu) v r. 1799 54, stoupl v r. 1852
ve mëstë Y. jiz na 89 32).
Krátkou episodu tvorili prustí vojáci, kterí táhli
po prohrané bitvë Rakouska u Králové Hradce
v r. 1866 Voticemi k severu. Tehda ztratily státní
úrady hlavu, okresní hejtmani z V. a Príbrami prchli,
cetnictvo opustilo své stanice a lid zpíval na në po-
pëvky hanlivé: Utíkejte, Prajzi jdou, oni jsou uz za
vodou, cerny Leibi taky jde, ten je vsecky zavede . . .
Po pruském vojsku prisla cholera, která ne-
uprosnë ràdila jak mezi lidem krest'anskym, tak i zi-
dovskym. Touto metlou trpëly bohosluzby a stëzi se
nasli lidé, kterí mrtvé na hrbitov dopravili. Ürady a
lékari byli proti tomu moru bezmocni. Lid jinak ne-
vëril, nez ze mu byl dán jed, aby byl vyhuben. Proto
také nedbal zdravotnícih zafízení, a v pádu onemoc-
nëni odmítal léky. Pres to, ze mor pokosil i hodnë
2idu, povërecny lid i mezi 2idy hledal travice.
Politické jaro, éra svobody, mëlo vliv i na hospo-
dársky rozmach. Následujících 30 let muze se povazo-
vati za kulminacní bod mësta. Z blízkého i vzdâlenëj-
sího okolí prijeli dennë formani a nakládali zbozí,
koupené ruznymi obchodníky mensími. Ye V. tehdy
kvetly obchody. Z velkych podniku uvádíme jedinou
továrnu na lihoviny a ocet, kterou zalozil v r. 1837
Simon Arnstein a v letech, o nichz vypravujeme, roz-
síril syn jeho podnikavy Bedrich Arnstein; kdyz se
z V. odstëhoval, prevzal ji v letech osmdesátych nej-
starsí syn Hynek, vázeny to mëst'an, ktery byl, jako
jeho predkové, starostou z. o., clenem obchodni ko-
mory v Budëjovicich, okresniho vyboru a mëstské
rady ve Y. a starostou obchodniho gremia. Nynëjsi
majitelé Morie a Frantisele Klein. Daleko známé byly
obchody ,,U Pepicky44, o kterém budeme jestë pojed-
návati, „U zelezníku44 (i „na schudkách44 zvaném)
Efraima Arnsteina a jeho manzelky Anny; po jich
presíidlení do Prahy vedi obehod jejich syn Josef do
roku 1902, kdy dum i obehod koupili od nëho bratri
Blochové z Pisku. Chvalnë známé i za hranicemi byly
velkoobchody perim, vlnou a kuzemi Noë Berger
(Wolf Berger, po jeho presídlení do Prahy Sigmund
Glaser, nyní téz v Praze) a Neftalí Arnstein (pak syn
Josef Arnstein), kterym celá rada „housírníku44 sku-
povala po obcích zbozí; z tëchto jmenujeme zvlàstë:
Wolf Eisenstein, Leopold Fuchs, Ain Beer Freund,
Wolf Freund, Abraham Gans, Cha jim Gans, Alois
Votice 9
713
Wottitz (>
