Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

wegpowiedie) tu zapowied wyswietlil, aby od tiech 
swaru upustil, gelio pieknie napominal, on pak za to, 
raczte niilostiwie odpustiti, mie Fuksschwanzerií a psíi 
nadal a rzekl, ty negsi gen, aby pokuty od näs do 
duchodu linai, gdi radieji do twého nesstiesti a wáleg 
se na zemi, protozie tobie twug bratr umrzel. 1 zie pak 
to mezi nánii, kdyz geden przitel druhého przespolni 
uinrze, do 4 nediel o toni nepowidati, za obyczeg gest, 
tini spusobem to sezení na zemi rnigi, tu on wieda, ze 
tuto zimu za czaste pro smrt die ti j a matky zeny my 
seni miel a tudy handlung zastaweny byl, aby tim 
lepegi Stenezenij me poznati mohl, smrt bratra mého 
powiediel, a tak zas e to sezení na zemi wis ta ti se-m 
musil, genz wssiccknij Zidé ty wssetecnosti geho se 
podiwili. 
I saueze ga zádostiv w pokoji wswornosti podi W. W. 
lirab. Mil. zivnost swau weis ti, genz budaueznie gako 
kdy przedessle ducliod nalezitie pokojil a naprawo- 
wati chcy, abyeh od tehoz pokoje a wsseligake proti- 
wystnosti, neprzilezitost a utrhani zbaven byti molli, 
kdezto pro ukrácení psanj, gesstie rnnoho neprawych 
czinuw k austnie sprawie, zanecháwám W\ W. hrab. 
Mil. za negmilostiwìegsisg zastanij nejponizienigi po- 
kornie pro Boha zádám. S ihn w Milost Pana Bolla W. 
W. hrab. Mil. odewzdawagicze 
W. W. hrab. Mil. 
poniezniw werny 
poslussny 
Bernardi Cantor obytny 
w Miestj Wottiz. 
Jak vëc dopadla — nedocetli jsme se nikde. Jaké 
byly soudy v dobáeh tehdejsích, vysvítá z nëkolika 
pádu, které pro jich zajímavost uverejñujeme 1X) : 
Sluzby nase, kterak k nám na J. Mil. eis. král. ko- 
moru Ceskou Samuel a Kofferle 2idi a pozustalí sy- 
nové po Wolff o vi Lewitowy, tez Bernard Cantor skoly 
zid. zeí jeho y mestys Wotiz)^eh za prieinou dluhuv 
k kraji Caslavskym V. M. a pánu Swierzeném w roz- 
dílnyeh posstaoh za krziestiany i Zidmi magizích po- 
niezinie se uchazegí a jakeho tak dopomozeni k timz 
dluhum wyhledáwagj, tomu z pfjlezizího przipisu wy- 
rozumieti raezíte a wyrozumieti. I aby nad dotknuty 
Zide w dobywání takowych swyeh dluhuv zbyteznie 
tegránj nebyli, nybrz k nálezitému zaplazeni Vasi Mil. 
a pana prostredkováním przigíti mohli. 
Proezez k W. M. a pánu przatelsky se przimlouwá- 
me, zie na dalssy przi W. M: a pánu gich supplikugi- 
eyeli se ohlassení gim k dosazení takowych dluhuw 
wsselikterau assistenti a dopomozenij uczinitj raezíte 
a ucinil 
Panum Heytmanûm Krage (dan 16. Aprilisì 
Czasiawského. 1674 
Jes te jednou, a to 6. Oktobr 1674, musela kráL kö¬ 
rn ora pánum hejt. krage Caslavského dopsati, aby 
Samuelovi. Koffrlovi a Annie Berlové po Wolffovi 
Lewi to wi, 2idu Woticzkém, w príeine dluhû skuteenë 
wyrzízení spusobili. 
Z aktu tëoh je vidëti, jak tëzké bylo Zidum pûjeené 
penize dos tati zpët, kdyz museli od kra jskych hejt- 
maiiû nebo místodrzících pozádati exekueních dra- 
gounû. 
W prieinë Lebla Barueha Zida a nalezeny u nëho 
falessny klicz. 
Panum hejtmanûm krage Wltawského. 
Jakou gste nain spravu w prziezinie Lebla Baroeha 
Zida pro nalezeny u nëho falesny klic podezrelého 
skudee zemského od pana Wilima Waelawa Frantiska 
z Talmberka k úradu hejtmanství krajského dodaného 
pri pravë îiiëstys Woticz ex officio obvinëného posiéze 
pak po bedlivém v té vëci povázení od král. appellaci 
na dostateeny zápis, ze se zádnymu vymistívati nechee 
a nebude, Absolvirovaného a od nello od práva télioz 
mestys Woticz zvedenych outrât jichzto oni Woticz ti 
vynahrazeni zádají ucinili, tu jsme sobë prednésti dali. 
I v toni (titul) páni nejvyssí berníky v král. Ceském 
vyslyseti nepominuli. I abychom v té prípadnosti co 
místného naríditi mohli jménem a na mistë J. M. C. 
a král. Pana nasseho. nejmilostivëjsiho Vám poroucí- 
me, abyste nám na J. M. Císarské na král. kanceláf 
ceskou ubezpeclivou isekrety a podpisem rukou Vasich 
vlastních utvrzenou specifikaci takovych zvedenych 
outrât neprodlenë odeslati hledeli. Vi douce . . . 
Dán 28. Juny Anno 1674. 
Rozepre votického zidovského zemského delegáta 
Eliáse Bakofena proti primasu zemského Zidovstva 
Abraliamu Aronu z Hroznétína (Lichtenstadt) 1L>). 
Abraham Aron, dvorní Zid knízete Saského-Lauen- 
burského v Hroznëtinë (Lichtenstadt) v Cechách, byl 
v 3. tretiiië 17. stol. primasem ceského zemského Zi- 
dovstva, Praliu vyjímaje. V té to funkei byl povolán: 
vsude za 2idy se primlouvati a proti jich nescíslnym 
potlacováním a utrpení ùspësnë zakrociti. Proslychá se 
o nëm, ze zachránil tisícum 2idu zivot i existenci. Byl 
st'asten ve svém obchodování a i v zivotë rodinném a 
prece náhle byl svrzen do nestësti. Samolibé a samo- 
statné jednání jeho v úifadé, závist a neprízeñ popudily 
proti nëniu zemské delegáty zid. Eliáse Bakofena 
z Utitz (Votic) a Berla Tabora, obchodníky, kterí se 
v letecli 1667 a 1677 úcastnili trhu v Lipsku13). Eliás 
Bakofen byl strycem ucence rabína Jakuba Reuchera 
s príjmením Backofen v Praze. Bakofen s Berlem 
Abrahama Arona udali vláde, ze se dopustil falsování 
kontribuení repartice, cinu, ktery v dobáeh, kdy 2idé 
byli hlavnë pro danë trpëni, za nejvëtsi zlocin byl po- 
kládán. vibraham Aron byl 22. srpna 1692 vzat do 
vazby, a Leopoldem I., aniz vysetfování by bylo vy- 
neslo nëco kladného najevo, s primáství sesazen. Ve 
vazbë se sesel se zid. zemskym písarem, Eliásem Bunz- 
lem, ktery pro dluhy byl zatcen a dopraven do vezení 
na Hradcany v Praze. Mezitím byli zatceni ex capite 
blasphemiae i jeho nejùlilavnëjsi neprátelé, Bakofen 
s Berlem, kterí s Bunzlem délili >se o polovici sumy, 
kterou slozil Abraham Aron jako kauci za propustëni 
z vazby dne 22. kvëtna 1693, v obnosu 20.150 zlatych; 
byla to odmëna za jich denunciaci; byla jim vyplacena 
6. kvëtna a 24. cervence 1695. Nevina Abrahama 
Arona vysla najevo a on reklamoval své penize dne 
6. dubna 1696. Bakofen s Berlem, „zvykli zbytecnym 
rozeprem44, byli odsouzeni na 4 nedële do vëzeni, poz- 
dëji vsak k tuhému vëzeni na jeden rok na Spilberku. 
Po odpykání toho trestu mëli byti vypuzeni z ceskych 
zemi na vëcné easy. 
Abraham Aron po svém st'astnë provedeném pro- 
cesu byl cisarem Leopoldem I. opët za primase po- 
tvrzen (1701). Netësil se dlouho ze svého vitëzstvi, ze- 
mrel 25. dubna téhoz roku. Jeho neprátelé Bakofen a 
Beri se brzy octli na svobodë a nebyli z ceskych zemi 
na vëky vypuzeni. Jiz v letech 1703 a 1705 vyjedná- 
vaji v Praze s vládou o nëjakych transakcich hospo- 
dárskych. Eliás Bakofen zemrel v r. 1720. Jeremiás 
Beri Tábor zúcastnil se jestë v r. 1722 veletrhu 
v Lipsku. ^ 
Zidovka Estera -si stëzuje na hospodárského hejt- 
mana v Lukavci14). 
Krajskému úradu Czaslavskému. 
lyká se stiznosti Estery Zidovky na hospodárského 
hejtniana v Lukavci pro uvëznëni syna. 
Votice 4 
708 
Wottitz 4