¿id V kterém létu zde zustává specifice mezi kolum-
nami se vynajde.
3. Téz V ty poslední zpráve zid. domy bud' stojící
aneb pusté zejména se jmenují a naposledy pri zá-
vërku jsou secteny do jedné sumy.
4. Na vykázání téhoz mista, totiz té ulice, kde nyní
bydlíme, zádné psané pojistení od slavné pamëti jich
knízecí milosti nám dáno není a tak nemajíce se cím
vykázati, myslíme, ze snad starsi nasi, kterí jiz ze-
mreli, mohli nëjaké obdarování miti a tou vojnou to
zmrhali, v kterém ale case a od koho jsou takové
domy nase koupené, to v té poslední zpráve jeden
kazdy dum obzvláste mezi kolumnami se jmenuje.
5. I ten omyl se napravuje a y té poslední zpráve
mezi kolumnami jak postoupnë v ktery cas se ktery
z 2iduv sein do R. dostal aneb zdaliz se zde zrodil,
0 jedinom kazdém obzvlástní zmínka se ciní.
6. Téz v poslední zpráve mezi kolumnami o tëch,
kterí remesla provozují, jistá zpráva se nalézá.
7. Co se dotyce v handlovních vëcech tri, ctyri se
na to skládáme, vsak près pole na 3 a 4 mile svuj
obchod vederne a co se nám nahodí koupíme, jako i
od dobytka a zabijime; podobnë i v nasich domácícli
krámskych handlich i jinsích obchod provozujeme.
8. Y poslední zpráve nejen mezi kolumnami speci¬
fice celá o. z. popsána jest, ale i pri záverku vsichni
polození do jedné sumy secteni se vynacházíme.
A ze jsme se v první zpráve svyma vlastníiiia rukarna
nepodepsali, ponízene za milostivé odpustení zádáme
a ponëvadz se ve vsem na poslední zprávu tìasi, kterou
jsme vlastnë Jeho Milosti Knízecí sekretári pod da¬
tum 27. maje 1651 do rukou odvedli, odvoláváme,
tam vlastní podpis rukou nasich nalézá sé."
V podrobném seznamu, ktery této zpráve pripojili,
uvádejí v sloupcích jména muzu, zen i dítek, jejich
stárí, dobu, od které v R. bydlí, od koho domy kou-
pili, a remesla, jez provozují. Podle tohoto seznamu
bylo vsech 218; hospodárú bylo 20, podruhu 24,
vdov 6; pustych domu bylo 8, tedy vice nez tretina.
Podle zamestnání byl 1 lékarem, 2 byli sklenári,
1 kozeluhem a 2 krejcí. Meli rabína, kantora, ucitele,
skolníka a hrobníka. Pocházeli z Budynë, Libochovic,
Prahy, Kolína, Boleslavi, Kostelce, Teplic, Eidlic,
Hradistë, Halberstadtu, Frankfurtu, Hamburku,
Magdeburku, Krakova; kantor byl z ^rostëjova.
Z tëchto se mnozí prizenili a privdaly do R.
Avsak i v tomto podrobném seznamu byly shledány
nedostatky, hlavnë v 5. bodë, v nëmz se odvolávají na
vysady, které vlastnë svëdëi proti nim, nebot' se v nich
slibuje ochrana 2idum zde usedlym. Vëc byla pred-
lozena knízeti k posouzeni; tento obmyslil je
11. cervna timto osudnym dekretem:
„Jeho osvícená milost a pán pan Vaclav, kníze sagansky,
kníze a vládce domu lobkovického, knízecí hrabë pernstejnsky
pán na Chlumci a Roudnici nad Labem, zlatého rouna rytir.
jeho milosti císarské tajny rada, komorník, polní marsálek
narízeny nejvyssí a dvorské válecné rady president z vlastníhc
vyznamenání a dañé zprávy Ziduv roudnickych vyrozumëti rácil,
kterak tíz 2idé po ty vsechny easy bez jistého dovolení jeho
knízecí milosti domy sobe od mësfanuv v meste Roudnici kupo-
vali, vselijaké handle, obehody na velké zkrácení poddanych
krestanûv provozovali, 2idy odjinud die libosti své prijimali, ty
mezi sebou osazovali, na posledy a vse o své ujmë nesetrice
tu. . . a prinálezejícího respektu jeho knízecí milosti jakozto
vrchnosti . . . milostivé cinili a pusobili, coz jsouc patrny proti
jeho knízecí milosti ucinëny exces a vejstupek, kteryz bez
velkého a skutecného trestání nikoliv prominuty l>yti nemuze.
Z té príciny jeho knízecí milost Tomási Kosojskymu, pisari
duchodnímu panstvi roudnického, dostateenë porouceti rácí, aby
od dotycnych 2idu mësta Roudnice pro docinëny jich exces
zaslouzilou pokutu 2000 kop a to hned ad actum tohoto dekretu
v 14 dnech 1000 kop a do sv. Havla prístího roku druhych
1000 kop do rentamtu jeho knízecí milosti vyzdvihl. Pokudz by
pak v tëch jmenovanych termínech tak tíz 2idé se nezachovali
a kterouz nadepsané sumy kvotu v urcitém case neslozili, tehdy
aby ihned on Tomás Kosojsky jich synagogu v mëstë Roudnici
zámkem zavíel, jim do ni jakymkoliv zpüsobem veházeti zapo-
vëdël a z domu jich vycházeti nedal, zádného kresíana k nim
nepripoustël, ani handl obehody pri jarmarcích, trzich neb kde-
koliv jinde pod ztracením toho vseho, coz by meli, provozovati
nedopoustël. Pri torn aby tyz Tomás Kosojsky do listu jenom ty
2idy, kterí by v mëstë R. porádne ostávati smeli, uvedl a tu pri
kancelári jeho knízecí milosti dvorské . . . jeden exemplár pri
kancelári zámecké panství roudnického slozil, aby mimo to
zádny bez obzvlástního ohlásení jeho knízecí milosti tam bydleti
neb se usaditi mohl, jakoz také kdyz se nëkterému muzského
neb zenského pohlaví ditë narodí hned po obrízce, aby se v ná-
lezité poznamenání uvedl; mimo to, ponëvadz v case nepokojném
tributu do duchodu jeho knízecí milosti po 400 kopách roenë
odvozovali a k tomu obzvlàstë neprátelskym oficírum vojen-
skym mnoho penëz dávati mohli, nyní pak majíce od dávna
zadostiny pokoj a handl bezpecnë provozovati mohou, aby
kazdého ctvrt léta do duchodu jeho knízecí milosti po 200 ko¬
pách skuteenë odvozovali. K cemuz ke vsemu, aby on Tomás
Kosojsky die povinnosti dostateenë . . . milostivou a jistou vuli
jeho knízecí milosti poslusnë naplnil. Actum na hradë prazském
v domë nasem pernstejnském 11. juni 1651."
To bylo hrozné nadëleni pro roudnické Zidy. Po¬
lputa, která jim byla ulozena, byla veliká a represen-
tovala cenu 9—10 domu, které obyvali. Prosili za
odpustëni, slitování, slevu, ale bez ùspëchu. Jezto veas
nezaplatili, byli uvëznëni a nebyli drive z vëzeni pro-
pustëni, dokud nesplnili vse. Svyrni prosbami dosáhli
jenom tolik, ze jim roení dávka z predepsanych 800
kop byla snízena na 500 kop, ale kníze vlastnë nemël
právo ani tyto zádati, nebot' usnesením snëmu králov-
ství ceského z r. 1650 byli Zidé v Cechách prohláseni
za císarské regale a mèli piatiti jen císarské kontri-
buce, které byly také velice znacné.
Ku podivu, tri léta nato, bylo roudnickym Zidími
ulozeno opët tychz 8 otázek k zodpovëdëni. Odpovëd'
jejich znëla hodnë devotnë.
Y r. 1656 bylo jim ulozeno, aby piatili roenë jestë
30 kop za ,,koseru, vino a oni musili i tento závazek
prijmouti. Ale vrchnost dovedla i jinak jich vykoris-
tovati, tak na príklad musili v r. 1661 prevzíti od
vrchnosti 8 koní za premrstënou cenu a prodëlali na
nich 400, kop. Také mnozství oveí musili roenë za vy-
sokou cenu odebírati, aë vëdëli, ze utrpí na nich ve-
likou ztrátu. Nedoplatky byly na nich vzdy prisnë vy-
máhány, obyëejnë byli jejich starsi vrzeni do vëzeni
a tam podrzeni, dokud nebyl poslední gros zaplacen.
Starsím (starostou) Zidu byti, nebyla tedy veliká
slast, nebot' starsi byli skuteenë za celou obec zodpo-
vëdni, ale près to touzili Zidé po této hodnosti a ne-
radi se jí vzdávali, kdyz jí jednou dosáhli. A to nejen
pro ëest, kterou tento úrad prinásel, nybrz i pro ma-
terielní zisk, ktery z nëho plynul, jezto páni starsi do-
vedli vzdy pri repartici daní zaríditi vëc tak, aby
piatili oni a jejich príbuzní pokudl mozno nejménë.
Proto byvaly pri novych volbách casto nejen neshody,
ale i hádky. Z tohoto duvodu zasáhla knízecí kancelár
a vydala v r. 1663 a v r. 1667 dañovy rád, ktery byl
pozdëji ponëkud pozmënën. Tento byl jiz psán në-
mecky, nebot' asi v sedesátych letech zdomâcnëla jiz
nëmëina na knízecím zámku.
Jiz r. 1671 prihodilo se, ze nediodrzeli roudnieti
Zidé pri repartici 14. ëervna konané vsecka ustano-
vení predepsaného rádu, zato byli tri hlavní vinnici
rabín Efrajim R e d i s c h, primátor Abraham Salus
a David M s e n s k y pokutováni 600 zlatymi.
23. kvëtna 1673 predlozili Zidé sami dañovy pro-
jekt, zádajíce jeho schválení; úcelem jeho bylo spra-
vedlivé zdanëni vsech. Dovídáme se z nëho, ze dnesni
,,náb. dan46 slula tehdy „Tonzéfi 4) neboli »Perdon66 5).
Podle tohoto projektu mëli vsichni roudniëti 2idé a
i cizí 2idé, kterí se zde kratsí nebo delsi dobu zdrzo-
vali, piatiti dañ z pokrmu a nápoju (z této byli vy-
jmuti rabín, chrámovy zpëvàk, kostelnik a hrobar) a
ze vsech vydëlkû (bez vyjimky), a to takto:
1. Kazdy oznámí, jaké má jmëni (hotové penize,
Roudnice n.JL, 5
536
Raudnitz a./E. 5
