Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

¿id V kterém létu zde zustává specifice mezi kolum- 
nami se vynajde. 
3. Téz V ty poslední zpráve zid. domy bud' stojící 
aneb pusté zejména se jmenují a naposledy pri zá- 
vërku jsou secteny do jedné sumy. 
4. Na vykázání téhoz mista, totiz té ulice, kde nyní 
bydlíme, zádné psané pojistení od slavné pamëti jich 
knízecí milosti nám dáno není a tak nemajíce se cím 
vykázati, myslíme, ze snad starsi nasi, kterí jiz ze- 
mreli, mohli nëjaké obdarování miti a tou vojnou to 
zmrhali, v kterém ale case a od koho jsou takové 
domy nase koupené, to v té poslední zpráve jeden 
kazdy dum obzvláste mezi kolumnami se jmenuje. 
5. I ten omyl se napravuje a y té poslední zpráve 
mezi kolumnami jak postoupnë v ktery cas se ktery 
z 2iduv sein do R. dostal aneb zdaliz se zde zrodil, 
0 jedinom kazdém obzvlástní zmínka se ciní. 
6. Téz v poslední zpráve mezi kolumnami o tëch, 
kterí remesla provozují, jistá zpráva se nalézá. 
7. Co se dotyce v handlovních vëcech tri, ctyri se 
na to skládáme, vsak près pole na 3 a 4 mile svuj 
obchod vederne a co se nám nahodí koupíme, jako i 
od dobytka a zabijime; podobnë i v nasich domácícli 
krámskych handlich i jinsích obchod provozujeme. 
8. Y poslední zpráve nejen mezi kolumnami speci¬ 
fice celá o. z. popsána jest, ale i pri záverku vsichni 
polození do jedné sumy secteni se vynacházíme. 
A ze jsme se v první zpráve svyma vlastníiiia rukarna 
nepodepsali, ponízene za milostivé odpustení zádáme 
a ponëvadz se ve vsem na poslední zprávu tìasi, kterou 
jsme vlastnë Jeho Milosti Knízecí sekretári pod da¬ 
tum 27. maje 1651 do rukou odvedli, odvoláváme, 
tam vlastní podpis rukou nasich nalézá sé." 
V podrobném seznamu, ktery této zpráve pripojili, 
uvádejí v sloupcích jména muzu, zen i dítek, jejich 
stárí, dobu, od které v R. bydlí, od koho domy kou- 
pili, a remesla, jez provozují. Podle tohoto seznamu 
bylo vsech 218; hospodárú bylo 20, podruhu 24, 
vdov 6; pustych domu bylo 8, tedy vice nez tretina. 
Podle zamestnání byl 1 lékarem, 2 byli sklenári, 
1 kozeluhem a 2 krejcí. Meli rabína, kantora, ucitele, 
skolníka a hrobníka. Pocházeli z Budynë, Libochovic, 
Prahy, Kolína, Boleslavi, Kostelce, Teplic, Eidlic, 
Hradistë, Halberstadtu, Frankfurtu, Hamburku, 
Magdeburku, Krakova; kantor byl z ^rostëjova. 
Z tëchto se mnozí prizenili a privdaly do R. 
Avsak i v tomto podrobném seznamu byly shledány 
nedostatky, hlavnë v 5. bodë, v nëmz se odvolávají na 
vysady, které vlastnë svëdëi proti nim, nebot' se v nich 
slibuje ochrana 2idum zde usedlym. Vëc byla pred- 
lozena knízeti k posouzeni; tento obmyslil je 
11. cervna timto osudnym dekretem: 
„Jeho osvícená milost a pán pan Vaclav, kníze sagansky, 
kníze a vládce domu lobkovického, knízecí hrabë pernstejnsky 
pán na Chlumci a Roudnici nad Labem, zlatého rouna rytir. 
jeho milosti císarské tajny rada, komorník, polní marsálek 
narízeny nejvyssí a dvorské válecné rady president z vlastníhc 
vyznamenání a dañé zprávy Ziduv roudnickych vyrozumëti rácil, 
kterak tíz 2idé po ty vsechny easy bez jistého dovolení jeho 
knízecí milosti domy sobe od mësfanuv v meste Roudnici kupo- 
vali, vselijaké handle, obehody na velké zkrácení poddanych 
krestanûv provozovali, 2idy odjinud die libosti své prijimali, ty 
mezi sebou osazovali, na posledy a vse o své ujmë nesetrice 
tu. . . a prinálezejícího respektu jeho knízecí milosti jakozto 
vrchnosti . . . milostivé cinili a pusobili, coz jsouc patrny proti 
jeho knízecí milosti ucinëny exces a vejstupek, kteryz bez 
velkého a skutecného trestání nikoliv prominuty l>yti nemuze. 
Z té príciny jeho knízecí milost Tomási Kosojskymu, pisari 
duchodnímu panstvi roudnického, dostateenë porouceti rácí, aby 
od dotycnych 2idu mësta Roudnice pro docinëny jich exces 
zaslouzilou pokutu 2000 kop a to hned ad actum tohoto dekretu 
v 14 dnech 1000 kop a do sv. Havla prístího roku druhych 
1000 kop do rentamtu jeho knízecí milosti vyzdvihl. Pokudz by 
pak v tëch jmenovanych termínech tak tíz 2idé se nezachovali 
a kterouz nadepsané sumy kvotu v urcitém case neslozili, tehdy 
aby ihned on Tomás Kosojsky jich synagogu v mëstë Roudnici 
zámkem zavíel, jim do ni jakymkoliv zpüsobem veházeti zapo- 
vëdël a z domu jich vycházeti nedal, zádného kresíana k nim 
nepripoustël, ani handl obehody pri jarmarcích, trzich neb kde- 
koliv jinde pod ztracením toho vseho, coz by meli, provozovati 
nedopoustël. Pri torn aby tyz Tomás Kosojsky do listu jenom ty 
2idy, kterí by v mëstë R. porádne ostávati smeli, uvedl a tu pri 
kancelári jeho knízecí milosti dvorské . . . jeden exemplár pri 
kancelári zámecké panství roudnického slozil, aby mimo to 
zádny bez obzvlástního ohlásení jeho knízecí milosti tam bydleti 
neb se usaditi mohl, jakoz také kdyz se nëkterému muzského 
neb zenského pohlaví ditë narodí hned po obrízce, aby se v ná- 
lezité poznamenání uvedl; mimo to, ponëvadz v case nepokojném 
tributu do duchodu jeho knízecí milosti po 400 kopách roenë 
odvozovali a k tomu obzvlàstë neprátelskym oficírum vojen- 
skym mnoho penëz dávati mohli, nyní pak majíce od dávna 
zadostiny pokoj a handl bezpecnë provozovati mohou, aby 
kazdého ctvrt léta do duchodu jeho knízecí milosti po 200 ko¬ 
pách skuteenë odvozovali. K cemuz ke vsemu, aby on Tomás 
Kosojsky die povinnosti dostateenë . . . milostivou a jistou vuli 
jeho knízecí milosti poslusnë naplnil. Actum na hradë prazském 
v domë nasem pernstejnském 11. juni 1651." 
To bylo hrozné nadëleni pro roudnické Zidy. Po¬ 
lputa, která jim byla ulozena, byla veliká a represen- 
tovala cenu 9—10 domu, které obyvali. Prosili za 
odpustëni, slitování, slevu, ale bez ùspëchu. Jezto veas 
nezaplatili, byli uvëznëni a nebyli drive z vëzeni pro- 
pustëni, dokud nesplnili vse. Svyrni prosbami dosáhli 
jenom tolik, ze jim roení dávka z predepsanych 800 
kop byla snízena na 500 kop, ale kníze vlastnë nemël 
právo ani tyto zádati, nebot' usnesením snëmu králov- 
ství ceského z r. 1650 byli Zidé v Cechách prohláseni 
za císarské regale a mèli piatiti jen císarské kontri- 
buce, které byly také velice znacné. 
Ku podivu, tri léta nato, bylo roudnickym Zidími 
ulozeno opët tychz 8 otázek k zodpovëdëni. Odpovëd' 
jejich znëla hodnë devotnë. 
Y r. 1656 bylo jim ulozeno, aby piatili roenë jestë 
30 kop za ,,koseru, vino a oni musili i tento závazek 
prijmouti. Ale vrchnost dovedla i jinak jich vykoris- 
tovati, tak na príklad musili v r. 1661 prevzíti od 
vrchnosti 8 koní za premrstënou cenu a prodëlali na 
nich 400, kop. Také mnozství oveí musili roenë za vy- 
sokou cenu odebírati, aë vëdëli, ze utrpí na nich ve- 
likou ztrátu. Nedoplatky byly na nich vzdy prisnë vy- 
máhány, obyëejnë byli jejich starsi vrzeni do vëzeni 
a tam podrzeni, dokud nebyl poslední gros zaplacen. 
Starsím (starostou) Zidu byti, nebyla tedy veliká 
slast, nebot' starsi byli skuteenë za celou obec zodpo- 
vëdni, ale près to touzili Zidé po této hodnosti a ne- 
radi se jí vzdávali, kdyz jí jednou dosáhli. A to nejen 
pro ëest, kterou tento úrad prinásel, nybrz i pro ma- 
terielní zisk, ktery z nëho plynul, jezto páni starsi do- 
vedli vzdy pri repartici daní zaríditi vëc tak, aby 
piatili oni a jejich príbuzní pokudl mozno nejménë. 
Proto byvaly pri novych volbách casto nejen neshody, 
ale i hádky. Z tohoto duvodu zasáhla knízecí kancelár 
a vydala v r. 1663 a v r. 1667 dañovy rád, ktery byl 
pozdëji ponëkud pozmënën. Tento byl jiz psán në- 
mecky, nebot' asi v sedesátych letech zdomâcnëla jiz 
nëmëina na knízecím zámku. 
Jiz r. 1671 prihodilo se, ze nediodrzeli roudnieti 
Zidé pri repartici 14. ëervna konané vsecka ustano- 
vení predepsaného rádu, zato byli tri hlavní vinnici 
rabín Efrajim R e d i s c h, primátor Abraham Salus 
a David M s e n s k y pokutováni 600 zlatymi. 
23. kvëtna 1673 predlozili Zidé sami dañovy pro- 
jekt, zádajíce jeho schválení; úcelem jeho bylo spra- 
vedlivé zdanëni vsech. Dovídáme se z nëho, ze dnesni 
,,náb. dan46 slula tehdy „Tonzéfi 4) neboli »Perdon66 5). 
Podle tohoto projektu mëli vsichni roudniëti 2idé a 
i cizí 2idé, kterí se zde kratsí nebo delsi dobu zdrzo- 
vali, piatiti dañ z pokrmu a nápoju (z této byli vy- 
jmuti rabín, chrámovy zpëvàk, kostelnik a hrobar) a 
ze vsech vydëlkû (bez vyjimky), a to takto: 
1. Kazdy oznámí, jaké má jmëni (hotové penize, 
Roudnice n.JL, 5 
536 
Raudnitz a./E. 5