Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Déjiny Ziilû 
V Bernarticích, Veselícku 
a Zbësickâch. 
Zpracoval 
Ladislav Kluzák, odb. ucitel v Bernarticích. 
BERNARTICE, 
v drívejsích dobách Bernardice, jsou mëstys, lezící 
na (vychodním) levém brehu „Borovanskeho potokaí¿, 
na krizovatce státní silnice Písek—Tábor se silnicemi, 
jdoucími odtud do Bechynë, Milevska a Tyna nad 
Vltavou. 
Trebaze celkovy povrch jizních Cech je vysoky a 
proti Severn se sklání, jak tok Yltavy naznacuje, je 
okolí bernatické na této drsné náhorní planine sklo- 
nëno mírne k jihu. Proto také podnebí B. jest znacnë 
mirnëjsi, teplejsí a úrodnejsí nez ostatní kraje Tábor- 
ska. To vypozorovali jiz dávní kocovní obyvatelé 
v dobë predhistorické a zde záhy se usazovali, jak 
0 tom svedcí cetná mohylová pohrebistë, podnes po 
lesích hojnë se vyskytující. 
0 puvodu a zalození B. není niceho známo. Dnes 
má obec 216 domu a 1093 obyvatel. Obyvatelstvo za- 
mestnává se vëtsinou zemëdëlstvim. Siine byl vyvinut 
prumysl soustruznicky, ktery v nynejsí dobë, pro ne- 
dostatek odbytu, rychle upada. 
Do B. stëhovali se 2 i d é z okolních vesnic, hlavnë 
ze Zbësicek, zvanych drive Male Zbësicky, a 
z V eselícka, kde byli Zidé silnë zastoupeni a mëii 
1 svoje zid. ghetta, jichz v B. nebylo. První zidov- 
s t i osadníci usadili se v B. po r. 1700. Bylo to pouze 
nëkolik rodin, zatím co v okolí byly jiz mnohé cetne 
Zidy obyvané osady. O tëchto prvních osadnících ne- 
z ach ovalo se vsak zádnych zpráv. 
Ze B. nebyly tolik Zidy osidleny svëdci i to, ze ne¬ 
bylo zde zid. synagogy ani hrbitova. Zidé z B. na- 
vstëvovali az do postavení isynagogy ve Veselícku 
kostel ve Zbësickâch. Tarn také chodily nejdríve 
zid. dëti do skoly. Asi pred osmdesáti lety vystavëli si 
Zidé z B. a Veseliëka synagogu ve Veselícku u okr. 
silnice, vedoucí do Milevska. Pri tomto kostele byla 
pak otevrena i zid. skola, do níz chodily zid. dëti z B. 
az do r. 1885, kdy byla zfízena pro në skola v B. Po- 
stavením synagogy ve Veselícku odpadly B. od Zbësi¬ 
cek a staly se s Veselíckem isamostatnou obcí, avsak 
pod jedním pohfebním bratrstvem. Jediny hrbitov byl 
ve Zbësickâch, kamz se Zidé z B. i celého okolí po- 
chovávali. 
Nejvetsí príliv Zidu do B. pocal po r. 1850, hlavnë 
ze Zbësicek, takze r. 1885 zrídili si bernartictí Zidé 
vlastní skolu, která byla vydrzována az do r. 1900, kdy 
byla zrusena a zid. dëti navstëvovaly pak jediné ceskou 
obecnou skolu. 
V zid. skole vyucováno bylo nëmcinë, hebrejstinë a 
nábozenství. Vyucovací jazyk byl nëmecky. Ucitel ani 
ceského jazyka neovládal, takze veskeré vyucování 
bylo jen nëmecké a mládez, skolu opoustëjici, nëmcinu 
mnohem lépe ovládala nez cestinu, ackoliv do ceské 
< «escili eli te der Juden 
In ßeraarriitz, Weselicko 
und Zbëschitz. 
Bearbeitet von 
Ladislav Kluzák, odb, ucitel v Bernarticích. 
skoly v B. chodily zid. dëti dennë a teprve po skole 
do pozdního vecera navstëvovaly skolu nëmeckou. Do 
zid. skoly chodily vsak dëti mnohem pravidelnëji nez 
do ceské a bylo jich tarn také mnohem ménë, prûmërnë 
kolem dvaceti, kdezto v ceské skole by vaio nejménë 
sto dëti ve tridë. Mohly tedy byti vysledky vyucovací 
v oboru jazykovém na nëmecké zid. skole mnohem 
lepsi. Docaisny ucitel na této skole byl zároveñ kostel- 
nikem, zpëvàkem, kazatelem a koserákem. 
Ve verejném zivotë nehráli Zidé v B. v drivëjsich 
dobách vynikající úlohy. Tu a tam byl nëktery v obec- 
nim zastupitelstvu, aie az v pozdëjsich letech, kd'y 
mnozi z nich získávali si znacnou úctu a váznost, 
takze pricházeli k nim na radu i lidé z dalekého okolí. 
Z dusevniho zivota starych zid. generaci mnoho ne- 
víme. Doba tehdejsi nebyla ani dusevnimu vyvoji pfi- 
zniva a pak hlavnë existencní boj kazdé rodiny v tak 
chudém jihoceském kraji vyzadoval cele, aby se vëno- 
vala úmorné práci k uhájení skyvy chleba, ktery zde 
se vzdy tëzko dobyval. 
S kresj'any zili Zidé vzdy v nejlepsi shodë. Dokladem 
toho je príznivy prátelsky pomër, ktery se zachovaî 
i do nejnovëjsi doby. 
0 nëjakych útiscích se strany vrchnosti není niceho 
známo. 
Hlavním zamëstnànim byl Zidum od r. 1708 az do 
r. 1848 podomni obchod. Do r. 1708 byl podomni ob- 
chod a do r. 1848 zemëdëlstvi a remeslo Zidum zaká- 
záno. Teprve po r. 1848 provozovali Zidé v B. i fez- 
nictví, pekarství, hostinství a krejcovstvi. Mëli téz tra- 
fiky a mnozi zamëstnàvali se zemëdëlstvim. I reme- 
sinici a obchodníci mívali nëkolik mër poli, coz stëzi 
stacilo na obzivu vëtsinou cetnych rodin. Jini, podni- 
kavëjsi, zarídili si otevrené krámy kupecké se smíse- 
nym a striznym zbozim. 
Nejstarsi zid. rodiny bernartické byly Kohnû, 
Finkii a Mautner u. Byly to rodiny starousedlé a 
dnes vsechny jiz se vystëhovaly. 
Dodnes udrzely se v B. pouze tri zid. rodiny: Rud. 
Weigl, obchodnik, a Bohumír Rubín, rovnëz ob- 
chodník. Kaizdy z nich má svuj vlastní dum a pole, tak¬ 
ze kromë obchodu zabyvá se i zemëdëlstvim. Ve vlast- 
nim domku bydli téz Regina Hofmannová, vdova po 
rezniku, jejiz muz zemrel ve svëtové válce. 
To jsou posledni zid. rodiny v B. a není jiz 
daleká doba, ze i dalsí odejdou. Jediny snad, ktery vy- 
trvá, bude pan Bohumír Rubín. 
VESELÍCKO 
lezi v soudním a politickém okrese milevském, v kraji 
táborském u okresní silnice, vedoucí z Milevska do 
Bernartic a dále do Tyna n./Vlt. V obci, asi 20 mi- 
Bernartice 1 
31 
Bernarditz i