Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Liu a óletou Rosinu. V roce 1730 na rodil se jim syn 
Filip. Tretí spolumajitel Salamoun Haska mei zenu 
z Haber v cáslavském kraji a s ni dvë dëti, syna Kosku 
a dceru Ancku, které v dobë isoupisu by lo teprve 
pul roku. 
Bratri udávají o sobe, ze jejich rodina je v P. jiz 
od do-by jejich dëda, celkem près 70 let. Podi e toho 
byla by tato nová rodina prisla do P. kolem r. 1660, 
takze v poradí stárí rodina Jisova by byla ctvrtá 
zidovská rodina v P. 
Jako spolu zili, tak se i spolecnë zivili vsichni ti 
bratrí „hausírnictvím" cili podomnim obchodem. 
Doma, v P., prodávali téz strizné zbozi. Nejstarsi Sa¬ 
lamoun yydelával si tak rocnë 100 zlatych, Pinkas 
75 zlatych a Salamoun Haska jen 50 zlatych. Pod'le 
toho soude, byl nejchudsím pacovskym Zi dem. 
Vrchnosti piatili vsichni stejnë po 8 zlatych, tedy 
celkem 24 zlatych rocnë za ochranu. Zidovské danë 
piatili màio, pouze 3 zlaté rocnë, ovsem kazdy z nich, 
takze jim celkem vysla na 9 zlatych. 
Y domë ë. 250 bydlel nejbohatsi muz P., Zid Jakub 
Lébl. Jelio dum, ktery, jak vime, znacnym nákladem 
znovu vybudoval po pozáru P. r. 1727, stài na iSitarém 
zid. inislë, kdysi Filiipovském podle údaju z r. 1654, 
patirli jiz jeho otci. V dobë naseho soupisu r. 1734 
byl Jakub Lébl pëtactyricàtnikem a po druhé zenat 
s Rosalií, která pocházela z Prahy. S prvni (Judita) 
i s druhou manzelkou mël celkem sedm dëti. Nej- 
starsi byla Anna, které bylo 15 let, pak 131ety Jakub, 
lOletá Jütte'le a 81ety Michal. Je s podivem, ze dalsi 
dceri, které bylo sedm let, dal opët jméno Anna. Pak 
prisly 61etá Ludmila a dvouletá Beta. 
Jakub Lébl byl velkoobchiodnikem. Skupovával 
v okolí vlnu a iprodával jí pacovskym soukeníkum; 
od soukeníku kupoval hotové postavy sukna a pro- 
dával je v malém doma i ve velkém az do daleké 
ciziny, do Terstu, odkud zase privázel látky hed- 
vábné a hedvábné tkanice, provozoval téz obchod 
obilím a ve svém krâmë v P. prodával mimo vëci jiz 
recené hlavnë korení, plátno a cajkové zbozí. Od 
vrchnosti pronajal si panskou vinopalnu cís. 246 
s právem páliti a cepovati lihoviny. Piatii z ni rocnë 
310 zlatych rynskych nájmu. Vrchnosti za ochranu 
piatii pomërnë màio, pouze 28 zi. rynskych a to jestë 
je v torn,to poplatku zahrnut nájem za sklep k vino- 
palnë. Lépe odhadli jeho platebni schopnost starsi 
Zidé v Praze, kterí mu prikázali piatiti zidov. danë 
96 zi. rocnë. Obchodem a cepovánim i prodejem 
lihovin vydëlàval si 1000 zlatych rocnë. Na tehdejsí 
pomëry je to velká cástka penëz, která jestë vice vy- 
nikne ve isrovnání s jeho konkurentem, krest'anskym 
primátorem Matëjem Zoubkem, jemuz vynásel obchod 
sukny, hospodárství a zivnost soukenická pouze 200 
zlatych rocnë. A vice nez 200 zlatych nevydëlal si 
v P. z krest'anu tehdy nikdo. 
V císle 251 bydlel Zid Marcus Melier, rodák virri- 
persky. Do P. prisel r. 1702 a pozdëji se tu i ozenil 
s Reginou, dcerou nëkterého pacovského Zida. Stalo 
se tak patrnë r. 1717, kdyiz mu bylo 33 let a jeho ne- 
vëstë 28 let. Dëti mëli màio, pouze dva syny, Lazara, 
ktery se narodil r. 1718 a Filipa, ktery se narodil 
r. 1719. Dum si zakoupil r. 1718 od bratra své zeny. 
Byl kozeluhem a od vrchnosti si pronajal za 50 zla¬ 
tych rocniho nájmu kozeluznu. Mimo to obchodoval 
kuzemi a vlnou. Vrchnosti piatii za ochranu 16 zla¬ 
tych 30 krejcaru rocnë a zid. danë 60 zlatych roënë. 
Také jemu vedlo se vybornë, nebot' rocni jeho zisk 
cinil 300 zlatych. 
Posledni zid. dum v P. ë. 252, patrící Adamovi 
Mendlovi, byl zid. jiz od pradávna. Byl to z r. 1654 
nám známy dum Abrahamovsky. Adam Mendl zdëdil 
jej po svém otci a prebyval v nëm se svou o deset let 
mladsí zenou Marií. On sám byl v dobë isoupisu 
r. 1734 padesátníkem. Ku podivu nemëli dëti. Za 
ochranu piatii jako Marcus Meiler vrchnosti 16 zi. 
30 krejcaru a zid. danë 20 zl. rocnë. Obchodoval 
hlavnë striznym zbozim po okolnich trzich, coz mu 
vynáselo 200 zlatych roënë. 
R. 1734 pripomíná se jiz také modlitebna (skola 
k modleni), patrnë ne vsak samostatná, nybrz v domë 
nëkterého Zida umistënà. 
Lze pochopiti, ze vzrust zidovstva v P. se neobesel 
bez sporu. Nez ze vseho, co o tëchto sporech vime, 
lze vidëti, ze neslo o nenávistné spory nábozenského 
podkladu, nybrz o skutecné právní rozepre, vzniklé 
z toho, ze 2idé se zakupovali na gruntech i krest'. 
Tyto grunty byly zdanëny jednak k mëstu a jednak 
se z nich platily poplatky farári. Kdyz vsak je získali 
Zidé, neplaitili ani k mëstu, ani pochopitelnë farári. 
Nejdríve se hlásilo mësto se svymi nároky a také 
pri vyhrálo. V transaktu, kterym urovnalo r. 1718 
svuj pomër k vrchnosti, bylo ustanoveno, ze Zidé, 
sídlící na 4 novych zid. domech, jsou povinni piatiti 
z nich mësicnë po 10 krejcarich mëstu kontribuce. 
Osvobozeni mohli byti napristë pouze tehdy, kdyby 
zakoupili primo od vrchnosti pustá mista stavební24). 
Nez i tento transakt Zidé neuznávali; alespoñ se 
podle nëj nechovali a neplatili tak jako drive niceho. 
Az roku 1729 zavázali se k placení znovu a odtud 
také piatili. 
Vàznëjsi byl sipor s farárem, ktery .si stëzoval rekti- 
fikacni komisi, ze se mu zmensuje stola desátku tím, 
ze Zidé drzí grunty kdysi krest'anské. Se isvého stano- 
viska mël pravdu. Ze vsech 4 kdysi krest'. domu od- 
vàdël se desátek farári, na nëjz mël farár právo. De¬ 
sátele byl vázán na dum a ne na majitele. Mëli tedy 
i Zidé ho odvàdëti. 
Obou stízností se ujaly úrady, které pràvë v P. pro- 
zkoumávaly katastr a cinily návrhy na opravu. Ko- 
mise, která za prícinou opravy katastru byla v srpnu 
1734 v P., navrhla zkrátka, aby Zidé, kterí se vloudili 
po roce 1618 do P., byli vyhnáni25). Stran mëstské 
kontribuce navrhovala, aby Zidé ze svych vsech 
domó zaiplatili ihned zadrzené platy po 10 krejcarich 
mësicnë z domu, a to od r. 1718, kdy pristoupili na 
transakt mësta s vrchnosti, az do r. 1729, kdy sku- 
teenë zaëali piatiti. Celkem mëli doplatit 80 zlatych. 
Komise pozastavila se jestë nad tim, ze Zidé ne- 
bydlí pospolu, oddëleni od krest'anu, nybrz porûznu 
mezi nimi. Obávala se, aby z toho nevznikly nepo- 
koje, zvlàistë ,,jde-li farár se svátostí k umírajícímu44, 
a radila, aby Zidum byly vykázány nové domy za 
mëstem na rejdisti (Tummelplatz). S farárem stran 
stoly mëli se sami srovnati. 
Jiz z toho, ze nejdríve komise navrhla, aby Zidé 
byli odstranëni a pak opët je cht èia prestëhovati za 
mësto, je vidëti, ze s úplnym odstranënim a dodrze- 
nim snëmovniho sneseni z r. 1650 to nemyslela 
vàzinë20). Mocnou ochranu nalezli Zidé u své vrch¬ 
nosti, kterou predstavoval prior pacovského klástera 
bosonohych karmelitánu, páter Johannes Bernardus 
a S. Bonaventura. Jistë na nëj pûsobil strach z úbytku 
príjmu z poplatku za ochranu, ktery cinil u ctyr 
Zidu, kterí mëli byti vypovëzeni, 66 zl. 30 kr. A snad 
také spatny pomër k farári pacovskému byl príci¬ 
nou, ze je hájil i proti jeho nárokum. 
Dokazoval, ze Zidé pacovstí bydlí v meste jiz près 
136 let a ze sedi na domech, které koupili vesmës 
od vrchnosti, tedy dominikálních, z nichz nepríslusí 
piatiti mëstu. Stolu panu farári ze neodvàdëji Zidé 
pry nikde a mezi krest'any ze bydlí v jinych mëstech 
téz, na príklad v Tábore, v Brandyse, a nikde to ne- 
Pacov3 
4Î4 
Patzau 3