Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

V pátek 22. ledna léta 1644 vstoupili pred purk- 
mistra a radu Simon Veselsky, Isák a Josef Paur, Zidé 
pardubstí, a s tëmito „na miste jinych Zidûv pod ochra- 
nou Práva a do casu sub certa conditione prijatych, 
stala se tractati a smlouva taková: Ze nadepisani Zidé, 
poznávajíce nad sebou kazdého casu obzvlástní a právé 
otcovskou Pana purkmistra, Pànûv radních a Pánüv 
starsích y nastalych potrebách ochranu, podrobili se 
dobrovolnë a bez prinucení z handle svého zidovského 
k obci mesta Pardubic beze vsecli vejm'luv, obran aneb 
címkoliv se zastírání od actum této smlouvy kazdo- 
rocnë platu stálého dvaceti zlatych reynskych 23),44 „a 
tomu prislibili nepromënitedlnë dosti ciniti: Byt' se 
casern pritrefilo, ze by toliko jeden nebo dva z nade- 
psanych Ziduv a potomkûv jejicli pri práve vobytní 
zústávali, mají prece i oni na miste jinych Zidûv této 
smlouve dosti ciniti"4. Zato slíbili konselé Zidûm za 
obec: „V domích svych zidovskych, které knihami 
mëstskymi zapsané mají, mohou sobe bez prekázky 
k handlum svym zidovskym krámy zdëlati dáti, v trho- 
vé pak dni na rynku tak jako pive a nie jinác prodá- 
vati. Nicménë pokudz by domové jejich zidovstí, na 
predmësti lezící, od soldatesky skrze neprítele —, coz 
se nyní zliusta verejnë dëje — poboreni byli, aneb 
ohnëm k zkáze p risii, budou m o ci oni Zidé, kterym se 
skoda stane, do mësta se schrániti, pokudz by sobë 
zase gruntûv svych na témz miste, aneb kdez jim od 
práva vykázáno bude, nevyzdvihli. Obilí ssutého, vse- 
likého — mimo domáci potrebu svou — ke skodë sou- 
sedûm skupovati, zase prodávati a v nëm handlovati, 
ani pod zámyslem dluhûv misto penëz obilí od lidi pri- 
jímati nemají." „Páleného sami paliti, ani od prespol- 
ních k senku prekupovati nemaji, nybrz od samych 
toliko mëst'anû pardubskych." „Yarty mëstské bud'to 
osobnë zároveñ s krest'any a sousedy zastávati, aneb 
lia në vysílati povinni budou. Remesel vsechnëch — 
mimo obchod zidovsky ve vëcech suchych krámskych 
— mají se varovati, po domích neroznáseti a sumou, 
co samym krest'anum k zivnosti jejich mëstské príslusí, 
do toho nemají se vtírati, ani prekázky ciniti.4' „Pí'i 
tom slíbili Páni nerozpisovati palet na ubytování voj- 
ska v bytech zidovskych 24) 
Novy zpusob hospodárství Zidu v Pardubicích trval 
az do casu zkázy mësta v konci ríjna 1645. Drzíce se 
pri obci i v roce následujícím, skládali zbyli Zidé: 
Simon, Josef, David, Tobias, Lev, Abraham Vokaty a 
Mojzís Tejce jménem svym i rodin artikuly nové, 
predkládajíce je k novému zpecetëni: 1. ,,2e domové 
jejich zboreni jsou, aby sobë u sousedu svëtnicky neb 
pokoje mohli najmouti.44 2. „Aby molili bud' v domích, 
neb na rynku svobodnë prodávati, nemají ce jinsí ziv¬ 
nosti, nez ty skrovné krámecky, a jeito i z tëch J. M. 
Cisarské na soldaty veliké danë dávají.44 3. „Aby jim 
práno bylo pálené prodávati, protoze ho sami nepálí, 
nybrz od domácích sousedu bérou a je prepalují.^ 
4. „Aby jim palety dávány nebyly." 5. „Co koli v pon- 
dëli na trhu prodávají, jakz obycejnë jest, ze se jeden 
krejear dává, aby ho nedávali.44 6. „Aby jim budouene 
práno bylo — kdo s to byti mohli — dva neb tri domy 
koupiti, ponëvadz i predesle Zidûm se toho prálo a 
jim se na doiny zápisové cinili.44 7. „Ze zbozi, jez bv 
domáci Zidé zde liandlovali a je odsud jinam posilali, 
âby ella nedávali2r>) .44 
Konselé pohorelym 2idûm predniëstskym nëkter)' 
cas bytu v hradbáeh své pevnosti práli26), Avsak na 
delsi lhuty prístresí trvalej&ího a zvlàstë kramà odpi- 
rali. Proto odvolávali se Zidé zase k hejtmanovi: 
„Vedile poruceni hospodârûm, kdez my nase byty s po- 
volením (radniho) ouradu pojednou máme, tëchto 
dnu Pan purkmistr, téz páni starsi narízení dali, aby 
nás déleji od sv. Havla v domích svych netrpëli, nybrz 
beze vsi vymluvy z pribytku vybyti hledëli. I ponëvadz 
nám cliudym lidem na predmësti 7) mista nasich në- 
kdejsich domkuv v sancì eh po vypálení a ruinë (mësta) 
zcela zasypané jsou, jichz nám vyzdvihnouti nemozné, 
ani také az dosavad krest'ané domy, od nichz bychom 
pronajati, aneb trhem koupiti mohli, v témz predmësti 
vystavené nemají a nevystavëli, na cizich pak gruntech 
pro velikou chudobu a nepríslusenství vyzdvihovati 
samo se brání a nemozné jest — procez ponëvadz ten 
první punkt od JMC. v obdarováních a privilegiích 
nasich máme, ze zádny Pán v Království Geském bez 
povolení JMC. pod velkou pokutou nás vypovëdëti ne- 
muze, nyní nás Pan purkmistr a Páni k tomu mají, 
abychom na predmësti sobë domy zase stavëli, vëdouce 
o tom, ze v chudobë veliké postaveni jsme 28).44 Hejt- 
manovo islovo vsak tenkráte zesláblo, a rozhojnëny 
spor ohlasoval se od pardubskych 2iduv stízností Krá- 
lovské komore. Psal o ni president komorní 8. brezna 
1650 hejtmanu Havlu Gotthelfovi z Freydenbergku, 
,,ze by sousedé téhoz mësta Zidy do arestu potahovali 
a nenâlezitë utiskovati mëli44. Y tom vsak jiz chystali 
se cesti stavové ubrati volnëjsiho stëhovâni Zidûv po 
místech v království vûbec. Podle artikulu snëmovniho 
7. dne ríjna 1650 prohlasovali: „Ponëvadz prijímání 
a do zemë vpoustëni Zidûv, vlastni JMC. jakozto králi 
Ceskému, na panskych statcích a panstvích do domûv 
kresfanskych ne bez vselikého nebezpecenství a po- 
horsení v velikém obecenství vzdy vice a vice se vlu- 
zuje, tam prijímáni, vychováni a trpíni jsou, procez na 
torn jest jednomyslnë zneseno, aby zádny z obyvatelúv 
v království tomto nizádnych takovych Zidûv (mimo 
ty, kteríz jsou kde pred prvním dnem mësice ledna 
jiz dávno minulého r. 1618 byli aneb od toho casu se 
osaditi od JMC. sobë obzvlàstnë dovoleno mají), na 
zádném mistë netrpël, mnohem ménëji pak jim jaké 
správy, drzení a pronájmy eel, meyt aneb gruntûv svë» 
rovai. Pri cemz se jim Zidûm prisnë zapovídá, aby 
zádné krest'anské celádky neprijímali, ji u sebe ne- 
zdrzovali a k svym sluzbám nepotrebovali.44 V tom 
smyslu pracovala od r. 1653 zemská komise visitac- 
ní29), zastihnuvsi v P. celníka Daniele Mojzíse a jiné, 
casem prisedsí Zidy, poctem 68 osob. 
Pardubstí sousedé, opírajíce se o snemovní nález, 
vyzádali si 25. ledna 1657 komorního rozhodnutí, „aby 
vsichni jinsí Zidé, nebyvse tu v 1. 1618 zastízeni, nybrz 
v té nastálé válce tak do mësta se vloudivse, podle 
znëni snëmovniho, odkud jsou prisli, tam se zase na- 
vrátili64 30). S tímto komorním souhlasem stalo se na 
zámku 13. cervna 1657 „poznamenání Zidûv, kterí ve- 
dle svého ohlásení pri mëstë P. na predmësti 31) obydlí 
své miti a k vystavení sedmi domkuv pro své obydlí 
kazdy po deseti zlatych anticipando sloziti mají4'. 
Stavbu domkû mêla podniknouti obec. O domicil hlá- 
sil se Daniel Mojzís, Salomon Wolf, Salomon Mojzís, 
Jonás Veselsky, Abraham Vokaty a Josef Pour. David 
Marek zavazoval se pri tom, ze si domek postavi sám. 
Simon Veselsky smël zûstati v P. jen do „dalsi JMC. 
komory Ceské resoluti44. — Ostatnim v mëstë bydlícím 
Zidûm, oznamoval zámecky rozkaz, ze „do casu sv. Ja- 
kuba nejprve prístílio se vsemi svymi nábytky se vy- 
slëhovati a mësta na konec prázdni byti mají44 32). Mezi 
takové vsak kladli konselé zvlàstë Daniele Mojzisû. 
Ten dovolával se opët ochrany hejtmanovy, ale z rad 
niho domu dávalo se v odpovëd': , Ze mësto P. ve svém 
polozeni velmi skrovné jest a tento Daniel jako i ostat- 
ní Zidé cim dal vzdy vice se tu plemeniti snazi, nebo 
v ohrazeni mesta v tëch nejprilezitëjsich domích ze 
vsech tri s tran rynku nájniy sobë obi ali. To také sou¬ 
sedé dosti bolestnë na patrnou potupu obee (pry) vzta- 
hují, kdyz se s Velebnou Svátostí jisté dni processi vy- 
konávají, ze Zidé vykoukáním z oken a chûzi près rynk 
Pardubice 3 30* 
467 
Pardubitz 3