Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Déjiny Zidu 
V Pardubicich. 
Zpracoval 
prof. J. Sakar v Praze. 
Hned pri obnovë Pardubic, ,r. 1507 ohnëm spále« 
nych, znamenají se v místním obchodë a remesle také 
Zidé1). Z tëch asi nejstarsí byl Zid Kaprík, maje grunt 
v* dnesní uìici Arnos tovë jiz po r. 1507 y edle podruhn 
Davida a mladsiho „Zida v baste mezi branami66 pri 
predmësti Malém2). Pred r. 1518 pribyl Abraham 
s zenou Dúbrou. Sirotkûm odkázal r. 1518 300 kop 
míseñskych, hotovych, dobrych i knihy, „Bibli celou, 
Chumes dva, tri Megzer, Desatero Bozích prikázání 
neb Seffertor Mahylla, Slichas, Joczeros a Sider perga- 
menovy3). K mladsím usedlikum (1519) nálezel Aehaz 
(?) z Vidnë, Izák mecír a zvlàslë Chaim, dobre jako 
velkoobchodnik cenëny. Z pardubskych sousedu pujcil 
mu Jirik Libánsky 100 kop a kdyz druhy jeho dluznik, 
Markvart Zid, kramár, prve v Pardubicich, potom ve 
Znojmë, zemrel, nie pry nenechav, chytali se dëdieové 
Libánského r. 1534 Chaima, „jezto po nëm (Markvar- 
tovi) nëkteré vëci bral4). V cizinë obchodoval Chaim 
hlavnë s Janem Herwertsem z Augsburku. Pri své 
smrti (1541) dluhoval mu 212 zl. 18 gr. a 1 denár. Cle- 
nové rodiny, Estera zena, syn Jakob a Izák zet', muz 
Rachny (1534), smluvili se s Jakubem Buldsingarem, 
faktorem Jana Herwertse z "Vratislavë, pripovídajíce 
dáti prvou splátku 10 zi. pri sv. Alzbëtë o j ar¬ 
ma ree ve Yratislaviü). Starsi styk s cizinou zûstal 
pozdëji zvlàstë v rodinë Izàkovë. Zena jeho, Rachna, 
dluhovala r. 1556 Zidum z polského Lublina a z Pros- 
tëjova. Yrstevníky jejimi v P. byli: Salomún (1523), 
Majer (1523), Mañas (1532), Fuehs (]536), Jelen, 
St'astny a Sepis (1538) 6). 
Prízeñ pánu z Pernsteina, drzitelu mësta P., byvala 
k Zidum nëkdy vrtkavou. R. 1538 brinilo se Chaimo- 
vi Zidu v zivnosti hostinské i váree v mëstském pivo- 
vare7). Priznivëjsl byly pocátky vlády královské. Me- 
zitím co vyhànëli se z mësta Cesti bratri, pralo se zid. 
poddanym nejen volnosti nábozenské, nybrz i vyhod- 
ného bytu. R. 1560 rozkazem areiknizete Ferdinanda 
stëhovati se musil do dvou nedël Jan Stërba z domku, 
jejz koupil si dva roky predtim, na Malém pred¬ 
mësti. Grunt zabrán byl od Rachny Zidovky pro- 
stredkem jejiho zete, Jelena Zida8). R. 1561 pustila 
Rachna statecek Stërbovi znovu. Zivnostem zid. ne- 
prekázelo se vsak ani r. 1566, kdy jednalo se o ja- 
kémis Zidu i v královské komore, ze vysmival se lideni. 
klekajicím pri klekáni proti Turku9). Cástecnou vy- 
luku 2idu prinesla teprve resoluce královské komory 
z r. 1589. Na panstvi smëlo ziti jen ctrnáct zid. rodin 
— vsak na pûl mile od P. 10). 
V prvych letech isedmnáctého vëku pobytu Zidûv 
v mëstë se jiz nebránilo a v knize gruntovni byla 
zvlástni vlozka pro zápisy, koupë a prodeje zid. do- 
mu11). Jeden z nich, Isaiase Zida na Malém predmësti, 
vedle Isáka Zida, prodali konselé sami zase Faltynovi 
Zidu r. 1618 za 130 kop misenskych pro vselijaké zem- 
Geschichte der Juden 
in Pardubitz. 
Bearbeitet von 
Pro/. J. Sakar, Prag. 
ské sbírky, defensi a jiné zasedëlé danë, protoze „Isai¬ 
ase Zida od drahnë casu pri mëstë neni a se najiti ne- 
dáváu 12). Zato vsak jiz od delsi doby vyuzitkovali kon¬ 
selé styku 2idu s P. k ukládáni mimorádného platu 
celního, obracejíce získany peniz k lepsimu vycho- 
váni purkmistrû a dvou servusu. Z toho dovolávali se 
Zidé r. 1617 pomoci „celé obce zid. v Praze46. Tato za- 
lovala zase u presidenta královské komory, ,,ze by 
Pardubstí nemirnymi sacunky Zidy k nim pricházející 
a prijizdëjici pod titulem eia nad zpusob jinych krá- 
lovskych mist, na silnici lezících, jez své obzvlástní ob- 
darování na to maji, obtëzovati jmëli". Hejtman zá- 
mecky, Sebestyan Reysvicky z Frayfeldu, vysetroval 
a konselé se priznávali, ,,ze sic na vybrání takového 
cía zádného obzvlástniho obdarování nemají, ale ze jiz 
predkové jejich, poznávajíce potrebnost obce, platñ 
takovych naridili pro vynahrazení podle velikosti a 
malosti nákladu, co by tak kterému stëstim prislo64. 
K tomu odpovëdëla Královská komora v sobotu den 
památny Svaté Panny Kateriny (25. listopadu) 1617 
koneenym rozhodnutim: „Protoze jsou Zidé JM. Cisar- 
ské lidé glejtovni, aby z narikáni dalsiho sjiti mohlo 
a tiz Zidé mimo nálezitosti takovym clem vice obtëzo- 
váni nebyli, porouci se, aby (Pardubstí) po dnesní den 
víceji tychz Ziduv jak domácích, tak ani prespolních 
nemírnym clem a sacunkem neobtëzovali. Nicménë 
ponëvadz Zidé v královskych mëstech pri branách od 
osoby po bílém penizi a od konë po jednom krejearu 
dávaji, to se Pardubskym na ten cas a do vule JMC. 
povoluje, aby od nich vybirati a bráti mohli4413). Ze se 
úrad pardubsky hned svého zvyku nespoustël, zalovali 
Zidé prazsti u komory Ceské znova, a ta zase jiz 
13. prosince 1617 hejtmanovi vytykala, ze „kon¬ 
selé porucení jeji z nedávno pominulych dnuv za 
hrbet kladou44. 
Po sesti mësicich zacalo se vypravovati o prazské 
defenestraci, o pocátku války stavûv ceskych s cisa- 
rem a na pardubské radnici prestalo se uvazovati o zá- 
povëdi komorní na vybírání zvyseného eia od osob zid. 
Teprve kdyz na Bílé hore zlomil se odpor Cechuv a 
knize Karel z Lichtensteina uvádel v zemi novy 
tvrdy rád, zalovali „Zidé, jak v mëstë Pardubicich 
tak i v jinych okolních mëistech prebyvající44, svym 
Starsim Zidum v Praze, „kterak by (je) Páni purk- 
mistr a rada téhoz mësta Pardubic jiz od nëkolika let 
porád zbëhlych nemirnymi sacunky obtëzovali44. A 
Starsi Ziduv v Praze odesílali zase 25. cervence 1622 
novou supplikaci „vladari domu Lichtensteinského a 
místodrzícímu JMC.44, ukazujice, ze „ackoliv za pa- 
nování sîavné a svaté pamëti cisare Mathyáse od JMC. 
Pánuv rad Komory Ceské bylo jest jim Pardub¬ 
skym nëkolikrât dostateenë poruceno, oni táz 
porucení sobë jako za hrbet polozivsi, od takovych 
nemirnych sacunkuv ze jsou neupustili, nybrz cim 
Pardubice i 30 
465 
Pardubitz 1