Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

dime jen ve Vrsovicích — uvedení jiz vyse Dienstei- 
110 vé —, ve Slavétíné r o dina Reichu, v Cítolibech 
Fantové, v Líst'anech Holzelové, v Dobroméricich a 
v Hrádku Munkové, v Rane Steinerové, v Chozove 
Kahnové, v Senkové Propperové, v Lenesicích vedle 
Glaiseru i starà rodina Edelsteinu, v Zeméchách Gläs- 
nerové, Kahnové i Kohnové, na Pertici Steinové, 
v Chlumcanech Taussigové a Fantové, v Rocové Fiscli- 
lové a jiní4). 
Lounská o. z. uzívala s taré modlitebny v domé 
c. 3 v Zidovské ulici a obou hrbitovu zidovskych, 
jak Na mélcích, tak i na kopci, ktery patri nyní obci 
vrsovické. Oba dva jsou dnes úplné zipustlé. Zdá se 
vsak, ze hrbitova Na melcích, ktery, jak receno, po- 
rízen lounskymi Zidy v dobé velikého moru v r. 
1680, nebylo tak dlouho pouzíváno. Yime totiz, ze 
tam po bitvé u Chlumu za válek napoleonskych v r. 
1813 bylo pochováno 816 vojinu zemrelych v L. na 
rány v bitvë utrzené a postaven jim tam veliky 
kríz5). Z toho by se dalo usuzovati, ze na tom misté 
2idé jiz tehdy nepohrbívali. Hrbitov vrsovicky vsak 
uzíván jen do r. 1858, kdy tam jako posledni po- 
hrbena pani Edelsteinová, patrné ze vsi Lenesic. Ne- 
vime tedy, kam se pochovávalo mezi r. 1858 az do 
zrízení nynéjsího hrbitova no vé h o. K tomu 
doslo hned po úredním ustavení z. o. lounské, a to 
jiz v r. 1875. Piatii sice od r. 1868 zákon ze dne 
25. kvétna 1868, jehoz cl. 2., par. 12, stanovil, ze 
zádná o. z. nemuze odepríti pohreb na svém hrbitové 
osobé jiného vyznání, není-li hrbitov jejího vyznání 
v misté, avsak nemáme zádnych dokladu, ze by nékdy 
v L. bylo doslo k zidovskému pohrbu na néktery 
hrbitov krest'ansky. Také je nemyslitelno, ze by po 
celych 17 let nebylo k zádnému zidovskému pohrbu 
v L. ci v okoli doslo. Snad tedy se v této dobé pre¬ 
dio dné odvázely pohrby do nejblizsího okoli, do S'la- 
ného nebo jinam. 
Vlastniho rb. mela lounská obec jiz pfed reorga- 
nisaci obce podle novych srtanov. Pokud jsme mohli 
zjistiti z protokolû obce, byl to rb. Leopold Mül- 
1 e r, kterého nacházime v L. az do r. 1873. R. 1871 
doslo také k postavení monumentální s y n a g o> g y 
v Hilbertové ulici v L. Za tím úcelem ustavena 
byla stavebni komise pri o. z., která sbírala mezi prí- 
slusniky obce dary a prispévky. Zakoupeno bylo misto 
stavebni na misté dvou zborenych domu cp. 70 a 71. 
V téch mísitech byvala umísténa starà posta lounská, 
avsak oba domy lehly v r. 1849 za velikého pozáru 
ropelem a obé parcely zustaly nezastavény 6). K áce- 
lûm kostelnim se misto v tiché ulici, kudy nejde ruch 
poulicni frekvence, znamenité hodilo. Na darech sesia 
se sice suma slusná, ale na stavbu nestacila. Komise 
vypomohla si jednak tím, ze proclávála sedadla chrá- 
mová, zajisténá knihovné, jednak pujckou v Méstské 
anuity. Plány zhotovil prazsky arch. Stanék, stavbu 
proved! za 19.000 zi. stavitel Paul z Jimlína. Syna- 
goga jest zbudována v známém arabisujícím s'lohu 
synagogovém, sméruje frontou k jihu, na strane 
severní pojí se k ni sirsí nezastavény pozemek 
smérem k byvalym hradbám, odkud se naskytá nád- 
herny pohled do Ceského Stredohorí. Také zbytek 
parcely c. 70 zustal na srtrane západní nezastavén, 
tvofe náidvorí a zahradu. O zakoupeni této parcely a 
mista dozadu za synagogou pokousel se v pozdéjsích 
letech notár dr. Brdlík pro pañí Augustinu Brdlíkovou 
a Markétu Knappovou, které tam v r. 1878 zrizovaly 
v c. 69 hostinec a potrebovaly misto pro kuzelník. Ale 
predstavenstvo o. z. zádost nekolikrát zamítlo a k ná- 
vrhu nepristoupilo z jasnych dûvodu, ze by hluk hos- 
podsky rusil bohosluzby. Dvur byl opatren mrízemi. 
které bylo nutno casem zhustiti proti zlomyslnému 
znecist'ování nádvorí. Do synagogy opatren slusny ná- 
bytek, harmonium, nová tora a svícny, potrebné ke 
dnum svátecním a pro bohosluzby. K dozírání na po- 
treby synagogy volen jako cien predstaven&tva pred- 
staveny synagogy a k jejímu úklidu a cistern najat 
zvlástní kustos, ktery mél na staroiSiti téz zhasínání 
svéitel. 
Jiná jest otázka, jak to bylo s lounskou zidov- 
skou skolou. Z© mívali Zidé lounstí svou skolu 
v Zidovské ulici cp. 3, o tom ucinéna jiz vyse zmínka. 
Patent josefínsky i známy nám Frantiskuv „Juden- 
systern 6 z r. 1797 píedpisoval Zidûm dokonalou zna- 
lost jazyka némeckého. Tomu vyhovoval predpis v tém- 
ze patentu z r. 1797 obsazeny, ze rnají déti zidovské 
navstévovati skolu hlavní, a ze ten zidovsky syn, 
ktery se chce zeniti, musí se vykázati absolutoriem 
této skoly a znalostí némciny. V L. po zániku starych 
skol latinskych v r. 1778 zrízena by'la podle terezián- 
ské organisace skolské skola hlavní, kterou tedy 
mohly, ba mély déti zidovské navstévovati, starajíce 
se o soukromé vyucování nábozenství svymi uciteli. Ale 
za neznámych okolnoistí tato skola zanikla a promé- 
néna v pouhou skolu triviální, která se udrzela v L. 
az do r. 1863 7). 
Na skole hlavní se vyucovalo jazykem némeckym, 
ale máme za to, ze po r. 1848 zavedena na skolu ees- 
tina a proto skola proménéna v skolu triviální, poné- 
vadz neopravnovala ke vstupu na strední skolu. Jakym 
zpíisobem potom opatrovali Zidé lounstí vzdélání 
svych déti, zústává nejasné. Déti snad navstévovaly 
skolu triviální, priucovány jsouce soukromé nábozen¬ 
ství a némeiné od zidovského ucitels. Kdyz pak doslo 
k nové organisaci lounského skolství (na podkladé ces- 
kém) v r. 1863 a v L. povoleno zrízení skoly hlavní a 
reálné, tehdejsího typu o trech trídách, rozhodli se 
také lounstí 2idé zríditi vlastní skolu s némeckym ja¬ 
zykem vyucovacím. 
Doslo k tomu teprve v srpnu r. 1874 a navstévoval 
ji asi stejny pocet dítek zidovskych, jako pfedtím skolu 
ceskou, ackoliv néco déti zustalo ve skole ceské, hlavné 
ve trídách reálnych. Pocet byl ovsem na druhé strane 
doplnén détmi ze sousedních osad. Mísitnosti najaty 
byly od pana Adolfa Neuberga v jeho domé, v zadním 
traktu dnesního domu cp. 115, takze byl vehod do 
skoly umístén vzadu, z ulice nyní Val terovy, tehdy 
zvané Dlouihá. O dalsích osudech skoly uslysíme síreji 
níze. 
Stanovy byly schváleny s datem 4. srpna 1874, 
coz jest zároveñ datum vzniku úrední z. o. lounské8). 
Do té doby pr. obce byl pan Yolf B u 1 o v a, jeden 
z nejzaslouzilejsích pracovníku, za nëhoz práve doslo 
k reorganisaci obce, ke zbudování synagogy a porízem 
moderního noA^ého hrbitova pri ceste cítolibské. Dne 
8. ríjna 1874 doslo k novym volbám predstavenstva 
podle novych stanov a zvolen byl za pr. Josef K a h n, 
jeho náméstkem Josef Glaser, pokladníkem Josef 
Heller, kdezto pan David Neumann dostal do- 
konce funkee dvé, byv zvolen kontrölorem úctu a doz. 
s. zároveñ, coz oduvodnéno znéním paragr. 57 stanov. 
Jiz na schuzi té vidíme, jak neradi mnozí cieno vé obce 
prijímali zodpovédné funkee v obci. Zvolení cienové 
se svych funkeí o prekot vzdávají. A i kdyz potom si 
uvedení funkee ponechali, dochází stále k novym re- 
signacím, které vsak vybor smahem odmítá jako' ne- 
oduvodnéné a vyhrozuje pozdéji i ztrátou volebního 
práva. Je tu i jakási pocáteení nejistota v tom, jak 
vykládati volební rád na pr. o volbé starosty. Prakti- 
kuje se jeho volba s pocátku tak, ze se zvolí jen 
sedmiclenny vybor na tri roky, pak se vycká tyden na 
podání prípadnych rekursu a námitek proti volbám, 
naicez se svolá nová valná schuze a na ni se voli teprve 
Louny 7 
354 
hauti 7