Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

rou obycejnë pan Wolf Eisler jako domácí pán bral 
s sebou domu. 
Predstavte si nás bol a zármutek, kdyz jsme na tros- 
kách své svatyné stáli a hlasité naríkali! Trebaze jsme 
neméli pro 2. den zádny séfer-tauro k lajnování, prece 
jsme se sesli opét vsichni v Malíné a modlili jsme se 
bez séfer-tauro, ovsemze smutnéji nez kdykoli pred- 
tím. 0 chaulhamoed 24) vypujcil si pan Hersch Brems- 
ler z Hlízova séfer-tauro v Kolíné a chodili jsme do 
konce svátku k nému. Po svátcích vyklidil nám pan 
David Bittner, ktery byl tehdy kaure '), ve svém domé 
jednu svétnici a tak jsme se shromazd'ovali az do roku 
1859 u ného. Kdyz pak pan Wolf Eisler, ktery prevzal 
vinopalnu po svém otci, spálenisté vystavél, prosili 
jsme ho, aby nám prenechal jedlnu svétnici za modli- 
tebnu a on, jakoz i jeho manzelka Chana byli k tomu 
ochotni a prenechali nám veliky pokoj zdarma po pet 
let. Meli jsme ve staré modlitebnë 3 sefórim pojistény 
na 500 zi. a dostali jsme 350 zi. Tyto penize a jeden 
los z r. 1839 byly nasím celym kapitálem. 
Radili jsme se, co by se dalo za tyto peníze poríditi. 
Pustiti se do stavby skutecného chrámu, nebylo to 
smësné? A nestavéti! Musim ovsem poznamenati, ze 
pri nasi poradé majorita nie neznamenala, nebot' dobré 
tri ctvrtiny clenu byli nemajetni a proto se bral ohled 
jen na muze smérodatné a z nich byli nékterí pro 
stavbu skutecného templu. Pan Wolf Éisler byl ocho™ 
ten, d,á-li mu obec 500 zl., vystavéti velikou svétnici 
pro modlitebnu, ale kohol25) to zamítl a usnesl se vy¬ 
stavéti samostatny chrám. 
Tu se ustavil také novy vybor. Pan May ze St. Ko- 
lína byl opétné zvolen starostou, pan Hersch Bremsler 
z Hlízova byl jmenován pokladníkem a pan Wolf Eis¬ 
ler správeem stavby. 
Tehdejsí kolinsky rabín Daniel Frank chválil nás 
zámér a slíbil nám svou pomoc. Poradil nám, abychom 
vydali akcie, ze sám cetné prodá a myslil, ze se kazdy 
vynasnazí, aby svou hrivnou prispél. Ovsem nemohlo 
byti prvním krokem vypujcovati si peníze, nebot' dosud 
jsme neméli ani misto ani materiál ani svolení, proto 
musili nejprve clenové sáhnouti hluboko do svych ka- 
pes. O hosána-raba 2b) zádali jsme, aby vsichni clenové 
jasné prohlásili, co chtéjí na chrám vénovati. Nej- 
bohatsí dali po 100 zl., strední vrstvy po 50, 40, 30, 20 
a 10, takze se ihned seslo asi 500 zl. Vsichni prítomní 
subskribovali, jen pan Hersch Bremsler nechtél urci- 
tou cástku jmenovati, uhodl prorocky, ze tento kapitál 
nepostací a ze bude musiti prispéti daleko vyssí 
cástkou. 
Nejprve se odebral pokladník k sedleckému úradu 
knízete Schwarzenberga a koupil misto, na némz stojí 
chrám, 100 sáhu za 100 zl. Nemohli jsme zatím zádné 
vyhodnéjsí misto nalézti. Bral se také ohled na to, ze 
jest to právé naproti domu pana Davida Bittnera, 
ktery bude moci stále na stavbu dohlízeti. 
Pak ucinil neúnavny pan Hersch Bremsler dalsí 
krok, koupil kameni a vápno, které dal správee stavby 
srovnati a vyhasiti. Pan Bremsler koupil pár volu jen 
za tini úcelem, aby privázeli kámen na stavbu chrámu. 
Také clenové obce, kterí mèli potah, pomáhali svázeti 
materiál. To trvalo az do r. 1859, kdy se nám dostalo 
svolení ke stavbé. I zacalo se ihned s kopáním základu, 
ale bohuzel, cím hloubéji se kopalo, tím vice písku se 
objevovaio. Musili jsme proto poloziti základy sáh 
hluboko a musili jsme je udélati pul sáhu siroké, a 
drive, nez byly základy vybudovány, byla nase celá 
zásoba kamene (70 ctverecnych sáhu) vycerpána. 
Y nejvétsí nouzi odebrali jsme se k panu Tellerovi 
a prosili jsme o pomoc. Poskytl nám ihned 40 korcñ 
prazského vápna a slíbil, ze dá odvézti 80 vozu ka¬ 
mene, ktery jsme koupili v kutnohorském lomé. Stavbu 
jsme nemohli prerusiti a tak jsme se namáhali, aby¬ 
chom udrzeli zedníky a nevydali stavbu zlym zivlum. 
Peníze, nutné k vyplaté zedníku, pujcoval pan Brems¬ 
ler, a jestlize nékdo néco pro chrám vénoval, ode« 
vzdalo se to panu pokladníkovi. Byla to hrozná situace! 
Tyden co tyden potrebovalo se 35—40 zl., ale kde je 
vzíti? I prikrocili jsme konecné k vydání akcií a zá- 
vodili jsme v jich odbytu. Kde komu jsme mohli, vnu 
tili jsme akcii za 5 zl., jen abychom nemusili stavbu 
prerusiti. Nemohu zamlceti, ze se s akciemi spatné 
manipulovalo, ze se jich vydalo dvojnásobné vice, nez 
se vybralo penéz. Nikdo také nezapisoval, kdo kolik 
akcií prevzal. Ale to vsecko nepomohlo mnoho a my 
byli konecné nuceni vyzádati si cizí pomoci. Jeli jsme 
do Prahy, do Vídné, do Jihlavy a do ceskych obcí a 
sebrali jsme 900 zl. Tak jsme dostali konecné zdi pod 
strechu. 
Tato stavba trvala az do zimy r. 1861. Nyní jsme 
si musili odpocinouti, abychom nacerpali novych sil. 
V kvétnu r. 1862 zahájil neúnavny pan Bremsler zase 
dalsí práce. Nejprve dal dbkonciti dolejsí stavbu. Dal 
zríditi lázné pro zeny, coz stàio mnoho, ale ne za 
mnoho, vedle toho dal upraviti 3 svétnice, z nichz 
jedna mèla slouziti za obydlí kantorovi a uciteli. Na 
to vynalozil 200 zl. z vlastní kapsy. Tak se chylilo léto 
r. 1862 ke konci, ale modlitebna byla prece nedokon- 
cena. 
T. r. utvorila se v Cechách zemská representace. 
V Praze byvalo berní reditelstvi, které vybiralo dané 
od Zidu, a v r. 1848 daroval cisar Ferdinand ceskym 
Zidum tuto dan, kdyz se byli jednim milionem zL 
vykoupili. Berní úrady vyjednávaly pak s poplatníky 
a bernímu reditelství zustal prebytek 300.000 zl. Tyto 
peníze lezely tam, aniz mél nékdo o torn nejmensí 
védomost. To bylo konecné shledáno nesprávnym a 
od místodrzitelství prisel rozkaz, aby vyslala kazdá 
obec jednoho zástupce do krajského mèsta a tam se 
zvolil z nich krajsky zástupce pro representaci v Pra¬ 
ze, které by uschované peníze k rádnému úcelu pri- 
vedla. 
Aby nasi potomci pochopili, jaká zidovská dan to 
byla, uvádím toto: Kazdy zenich musil miti jméní 
alespoñ 300 zl. a z nich musil piatiti 30 zl. roené zi- 
dovskym vybércím, a kdyz po trech letech mél jméní, 
musil piatiti dále, mimo to musil piatiti 4—5 zl. jako 
dañ z potravin. 
Zemská representace vytkla si mimo to jako úkol 
zavésti v zidovskych obcích porádek a chtéla, aby 
byly malé obce pricleneny ke skutecnym obeím. Za 
tím úcelem dostala kazdá obec dopis. My jsme od- 
mítli pripojení k jiné obci a prohlásili jsme, ze chce- 
me tvoriti samostatnou obec. Bylo nám odpovédéno, 
ze musíme miti vlastní stanovy a ze musíme ozná- 
miti pocet clenu, kterí chtéjí vsecky obeení vydaje 
hraditi. To vse jsme ucinili a tak jsme byli r. 1863 
uznáni jako samostatná nábozenská obec. 
V r. 1863 pokracovali jsme ve stavbé. Prostredky 
docházely dosti nahodále, tak na pr. prisel jako slá- 
dek do Ovcar pan Hellerstein a vénoval na chrám 
40 zl., pan Teller dal nám 100 zl., prenecháme-li mu 
2 sedadla v chrámé, také vénoval nutné zelezo pro 
klenutí a jiné, takze byl vnitrek chrámu hotovy az 
na zarízení, na které opét pujcil pan Bremsler 1000 zl. 
V témze roce dostavil se sedlecky správee, ozná- 
mil, ze jest pole kolem chrámu na prodej a tázal se, 
zdali je chceme koupiti. Aby nám nevzesly zádné ne- 
príjemnosti, nemohli jsme je ani nikomu jinému pre- 
nechati a tak je koupil pan Bremsler po 5 zi. za sáh. 
Pole mérilo 933 sáhy. Pan Bremsler koupil také tas- 
ky od sedlecké vrchnosti na splátky a musil kazdou 
splátku ze svého zaplatiti, obec stacila stézí, aby ze 
Kutná Hora 
328 
Kut.fenberg 2