Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Déjiny Zidiì v Rutilé Hore a okolí. 
Zpracoval 
Jaroslav Polák-Rokycana, Praha. 
K utná Hora byla — protoze královské horní 
mesto — ¿idum k obyvání zakázána. Tírn pocetnejsí 
byly obce v jejím blízkém okolí, ba nekterá velmi silná 
strediska Zidû (príkl. Kolín n./L.) vzala svuj puvod 
jen z té okolnosti, ze byla nablízku tohoto pro obchod 
vysoce dûlezitého horního mesta. 
Do r. 1871 nebylo K. H. ani sdiruzení 2., tím méne 
nëjaké náb. obce. Tobo roku ustavil se tam „nábozen- 
sky-spolek" s 14 cleny. R. 1893 bylo v K. H. 169 2idu 
a predsedou byl Vojtëch Be ran; predstavenstvo: 
Aíois Baß, Morie Blattner, Josef Polák, Herman Beck, 
Jul. Rosenzweig, Ed. Wohryzek; rabin Arnost Rubin¬ 
stein. Do r. 1892 mêla K. H. modlitebnu y soukromém 
dome najatou. Teprve r. 1902 vystavëli si vlastni, 
velmi pëknou synagogu. 
Podobné kulturni spolky, jako byl v K. H., zrizeny 
byly i v Ma 1 ine od 16. cervence 1864, Maleso vê 
a Zbraslavicích (zalozen pred vice jak 300 lety). 
Známy historik prof. dr. Rich. Feder otiskl r. 1930 
v Ceskozidi. kal. „M alinskou kroniku ¥ o 1 f a 
Steiner a", Lezikorau1), pro nase potomky, k je- 
jich pouceni a orientaci, kterou za souhlasu autora 
pretiskujeme: 
„Pokud jsem mohl zjistiti, byla zavedena bohosluz- 
ba v Malinë kolem r. 1800. Puvodcem jejím byl reb 
Menke Eisler, bratr reb Hersche Eislera. Cleny byli: 
Reb Selomo Schnabel z Rohozce, reb Selomo 
Markus z Libenic, Singer ze Zábore, reb Naftule 
Landsmann z Novych Dvorcu. Pozdëji: reb Mause 
Freund a reb Simon Freund z Ovcár. Y domë 
pak byli ctyri bratri: reb Menke, reb Hersch, reb Da¬ 
vid a reb Baruch Eisler. Mimo to nëkolik starsích 
balbatim2), které uvádím pri roce 1842, ponëvadz byli 
tehdiy jestë na zi vu. 
* 
Y r. 1842 prisel pisar tëchto záznamu po prvé v Ma¬ 
linë do modlitebny, která se nalézala ve vinopalnë 
pana Hersche Eislera na pudë. Byla sice pouze 
z prken sbita, aie prekvapovala, nebot' byla pëknë ma- 
lovanymi tapetami polepena, a strop byl ozdoben slun- 
cem, mësicem a hvëzdami. Tyto ozdoby proved! zrucny 
domácí ucitel Bernard Bauer ze Stok. 
Obec tvorilo tehdy 24 otcu rodin, a jezto clenu pri- 
byvalo, byla modlitebna stále tësnëjsi. Gleny obce byli: 
1. Hersch Eisler, domácí pán, 2. David Eisler, 3. An- 
schel Griinfeld z Hlizova, 4. Léb Wolf ze Zábore, 5. 
Josef Markus z Libenic, 6. Selomo Eisler z Habrkovic, 
1. Jechiel Schulhof z Kateriny, 8. Mause Steiner z Cirk 
vice, 9. Jehuda Léb Lederer z Cirkvice, 10. Jakub 
Schnabel z Rohozce, 11. Mates Leder ze Stuzákova, 
12. Majer Spitz z Hlizova, 13. Jakub Eisler z Malina, 
14. Menke Eisler z Malina, 15. Baruch Eisler z Malina, 
16. Hersch Bremsler z Hlizova, 17 .Jakub Griinfeld 
z Hlizova, 18. Selomo Lederer ze Sv. Mikuláse, 19. Léb 
May ze St. Kolina, 20. Bér May ze St. Kolina, 21. Ma¬ 
jer Pollatschek, vybërci myta, 22. Amschel Lederer, 
23. Abraham Freund z Kateriny, 24. Bér Lederer 
z Cirkvice. 
Modlitebna existovala tehdy jiz près 40 let, ale ne- 
byla zádnym úradem uznána, nikdo vsak také nie proti 
ni nenamítal, ponëvadz bylo vsude daleko do chrámu, 
nebot' nablízku nebyla zádná kehilo kedauso 3). 
Obec nemëla tehdy zádnych príjmu, ledaze nëkdo 
koupil mievaus 4) nebo nëco snudroval 5), nebot' za se¬ 
dadla (Stutgeld) se neplatilo. Potreby byly ovsem také 
nepatrné, ledaze nebyl zádny balbús 2) schopen jako 
chazen °) a musil byti nëkdo prijat, anebo ze musil byti 
placen kaure ) za lajnování. Jinak jsme byli ràdi, kdyz 
nám zbylo na esrog 8), na havdole 9) a jiné nezbytnosti. 
Star, byl Hersch Eisler, kaure 7) jeho ucitelé, ji 
nak byl samisem 10) Mause Steinerz Cirkvice. Mod¬ 
litebna pro zeny byla v priléhající suke 11), ovsem pri- 
cházely zeny pouze o ros-hasono 12) a jom-kippur 13) a 
tu musily vëtsinou stát, ponëvadz nebylo dosti mista 
pro sedadla. 
Tehdy bylo usneseno, aby byla modlitebna pro muze 
rozsirena. Byla dosud staromôdnë zarízena, sulchon 14) 
stài uprostred a kolem dokola byla sedadla se sto- 
jánky. To vse bylo odstranëno a v r. 1847 byly ob- 
jednány lavice se 36 sedadly za 96 zi. konvencních 
anebo 240 zi. vídeñské mëny. Také byly koupeny dvë 
mosazné lampy, címz modlitebna velice získala. 
Tehdy bylo trochu penëz usetreno, ponëvadz nebyl 
zádny chazen 6) najímán, nebot' Léb May ze St. Kolina 
modlíval se sacharis 15) a Léb Wolf ze Zábore musaf 1G). 
Tím se dosáhlo úspor, takze jsme mohli poslati v r. 
1848 na vyzvu zl. 50 v. m. ke krajskému úradu do 
Caslavë pro chudé v Uhrách. 
Rok 1848 prinesl konstituci a nastala volnost stëho- 
vání. I prislo nëkolik rodin do K. H. Prvním byl pan 
Teller, ktery tam zridil cukrovar a mël jen zìdlovsky 
personál, ktery navstëvoval obeas malinskou modli¬ 
tebnu. Brzy nato byly v Kutné Hore zrizeny dva sklady 
koralky, jídelna a v krátkém case bylo tam vice nez 
celé minjon 17) balbatim 2) a malá modlitebna ovsem 
jiz nestacila. Pomyslelo se na jeji zvëtseni. To by bylo 
vyzadovalo, aby byl zbudován v sousedovë zahradë pi- 
lír a nad ním klenba, na které by spocívala rozsírená 
modlitebna. Majitel zahrady slíbil toto misto zdarma, 
ale kdyz se mëlo zacíti stavët, zádal 200 zl. kovovych 
za ctverecní sáh. Ale tolik penëz nemëla nase obec, 
proto jsme nechali vsecko pri starém. 
Tehdy byl zvolen starostou pan Bér May, ktery za- 
stával tento úrad svëdomitë az do vybudování nového 
chrámu. 
V r. 1856 prvniho dne pésachu 18) sesli jsme se opët 
v nasi modlitebnë, bohuzel ze naposledy, nebot' od- 
poledine vypukl ve vinopalnë pozár a drive, nez se 
jsbëhli lidé z okolí v Malinë, nezbylo z nasi modlitebny 
inic, pranic. Tri sifré-tauro 19), porauches 20), talésim 21), 
Imachzórim 22), lampy, zkrátka vse, co jen jméno má, 
shorelo az na stríbrnou jad23), kterou kdysi vënoval 
«bozny Mendl Rabenbaum z Goleo va Jenikova a kte- 
Kiitnd TI or a 1 
ÌÌ21 
Kuttenberg i