Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

vyjimecnë a prenechal tento obrad kolínskym ucen- 
cum, mezi které nálezel: Natan S c h i A 1 o w, Tuda 
Low S a u d e k, Pinkas Schind elk a, Tobiás 
G r ii n h u t, Adam Friedländer, Samuel P e t- 
s c h e k, Salamoun Flammerschein a j. 
1812—1826 zastával v K. misto rabína Wolf Low, 
vlastne Benjamin Wolf, syn Eleazara Löwa, zva- 
ného Semen R o k e a c h (nar. 1777 v Polsku, zemr. 
ve Vrbovém na Slovensku). Wolf Low pusobil jiz pred- 
tim v Rozprze u Peterkova a v Amszonovë v Polsku. 
Odesed z K., pusobil deset let v Topolcanech a potom 
se o debr ai do Vrbového a byl tam nástupcem svého 
otee. Tam jest pochován. Sepsal dilo „Sa are tauro" 
o trech dilecli. (Viz L. Münz, Rabbi Eleazar, genannt 
Schemen Rokeach, Trier 1895.) 
1828—1837 pusobil v K. Joachim Deutsch¬ 
mann, nar. v Rychnovë n. Kn. asi r. 1759. Zemr. ve 
vëku 78 let. Kdyz prisel do K., bylo mu jiz 69 let. 
Pusobil take v Horicích a v Trebíci. Nálezel mezi nej- 
vetsí ucence své doby. V K. nevënoval se jen své 
skole, nybrz i péci o chudé, jak eterne na jeho ná- 
hrobku. 
1839—1860 Daniel Frank. Byl povolán z Votic. 
Nar. se v Radëninë u Tábora, ve vesnici s padesáti 
zid. rodinami, v r. 1796. Jeho pusobení v K. bylo vel- 
mi blahodárné a pojednáváme o nëm v odstavci o kol. 
skole. Pfí vsí ucenosti byl vzorem skromnosti, coz vy- 
svítá nejlépe z jednoduchého nápisu, ktery sám napsal 
pro svuj náhrobek. Byl v prátelském styku se zdejsím 
dëkanem. Krajskym rabínem kourimskym byl tehdy 
karlínsky rb. Jakub H a 1 1 e r, dostával z K. 44 zl. 
roenë. Trebaze byl Daniel Frank pouze lokálním ra¬ 
bínem, hrál prece znacnou roli mezi tehdejsími ra- 
bíny v Cechách, kterí dobre vyeítili, ze nastavá nová 
doba, a chtëli nalézti správny pomër clovëka z ghetta 
osvobozeného k nábozenství. Nebyli ovsem pochopeni 
a mnohému byl tehdy za tuto snahu zivot ztrpcován. 
Byl clenem poradního sboru n o t á b 1 u (Notabein¬ 
versammlung), které povolalo místodrzitelství do 
Prahy r. 1850, aby vypracovali novy statut pro Zidy 
v Cechách. Ye své uprímnosti oznámil Daniel Frank 
kolínskym Zidûm, ze se navrhuje, aby byly zrízeny 
lokální rabináty, podlrízené krajskym rabinátum. které 
by podléhaly zemské ustrednë. Kolínstí vsak vëc ne- 
pochopili a myslili, ze bude kazdá sebemensí z. o. 
nucena vydrzovati rabína, ucitele nábozenství, ucitele, 
kantora, koseráka, móhela (obrezavace), pisare, sluhu 
a ze budou nuceni piatiti na krajské rabináty a zem¬ 
ské úrady. I svolali narychlo schuzi obcí do K. na 
9. prosince r. 1850. A skuteenë se dostavili delegáti 
asi ze 40 obcí. Schuze se konala v budovë na hrbitovë. 
P?edsedou byl zvolen Aron Altschul z Ceské Lípy. 
Zahájil porady tëmito slovy: „F 1 a n d1 á c i (die 
Pfaffen) se smluvili a chtëji na n á s 
uvaliti nové danë a chtëji nás ovlá- 
dati. Priciníme se, aby se tak nestal o." 
Potom byla prectena pripravená resoluce a mêla byti 
zahájena debata o ni. Ale v torn okamziku vstoupil do 
sálu státní úredník a rozpustil schuzi. Pres to byla 
kolínská resoluce odevzdána na místodrzitelství. V ni 
byla vyslovena zádost, aby byli pribráni k poradám 
páni Hiller z Turnova, Perutz z Teplic, 
Bondi z Hroznëtina (Lichte nstadt), 
Bischitzky z Brandy sa, Ledererz Plznë, 
Pick z Náchoda a Eisler z Kolin a. tJmy- 
slem bylo, aby nabyl venkov vlivu nad Prahou a 
laicky zivel nad theology. Místodrzitelství vyhovëlo 
ochotnë této zádosti a tito dûvërnici venkovského 
Zidovstva se mohli brzy presvëdciti, ze sleduje vláda 
vyssí eile a ze nechce zatiziti Zidy novymi zidovskymi 
danëmi. Skoda, ze bylo malo z toho, co bylo navrzeno 
a usneseno, provedeno. (Viz Albert Kolin, Die Nota- 
belnversammlung der Israeliten Böhmens in Prag, 
ihre Beratungen und Beschlüsse.) 
1860—1896 byl kolínskym rabínem dr. Josef G u- 
g e n h e i in e r. Nar. se 29. dubna 1831 v Kriegshaber 
u Augspurku v Bavorsku. Tam byl jeho otee Aron 
G u g e n h e i m e r rabínem. Odtud se dostal otee do 
Üsova (Mährisch-Aussee) a jeho syn Josef vyrustal 
tedy na Moravë. Pojal za inanzelku S a r u, deeru 
proslulého Samsona Rafaela Hirsche, ktery se 
vzdal dobrovolnë vázeného rabinátu v Mikulovë a 
zemského rabinátu na Moravë a sel do Frankfurtu n. 
M., aby tam zalozil nëmeckou zidovskou orthodoxii. 
Gugenheimer byl pravdëpodobnë jeho zákem v Miku¬ 
lovë a sel se svym znamenitym ucitelem do Frank¬ 
furtu. Byl téhoz smëru jako jeho tchán a neustoupil 
nikdy ani o coul od svého presvëdceni. Do Kolina byl 
povolán ze Stolicniho Bëlehradu (Stuhlweißenburg) 
v Uhrách. Byl prispëvatelem casopisu, které vydával 
jeho tchán, „Jesurun" a „Ben ChananjaTam uve- 
rejnil mimo jiné: „Die Stuhlweißenburger Wirren, 
Entgegnung auf ein Gutachten von Hirsch B. Fassel 
zu Gr. Kanischa " Darf die Orgel in der Synagoge ein¬ 
geführt werden, Zur Falaschafrage, R. David Neetos 
Begründung der Tradition, Zum Kompertischen 
Preßprozeß, a j. Zachovala se nám listina, v niz 
radi vídeñskému ministerstvu kultu a vyucování, aby 
upustilo od myslenky zríditi ústav pro vzdëlâni ra- 
bínu, nebot' rabinského vzdëlâni lze nabyti jediné 
v jesivë. Vsak byl také na rísské rade vídeñské r. 1883 
nazván pri projednávání skolní novely halieskym po- 
slancem Jellinkem „der heilige Mann von Kolin 
I on vënoval vsechnu pozornost skole, byl predsedou 
ucitelského sboru a zúcastnil se vsech konferenci. Vy- 
ucoval nábozenství na gymnasiu a zádal, aby sedëli 
záci pri jeho vyucování s pokrytou hlavou. Dbal o to, 
aby záci izr. nenosili v sobotu knih do skoly, aby ne- 
psali a nekreslili V kazdé tríde byla schránka. Zid. 
záci ukládali si v ni v pátek odpoledne knihy pro so¬ 
botu a po ukonceni soboty chodili si pro në. Kdyz 
byl zid. zák v sobotu volán k tabuli, sel s ním krest'an- 
sky hoch a psal za nëho. Tak to slo az do r. 1877. 
T. r. prijel do K. na inspekci zemsky inspektor Weber 
a odstranil vsecky vysady zid. záku. Ba i rabin musil 
se vzdáti vyucování izr. nábozenství na gymnasiu, 
nebot' zemsky úrad nechtël jiz dovoliti, aby se vyuco- 
valo na ceském ùstavë jazykem nëmeckym. (Viz Jan 
Safránek, Vzpomínky na Kolin 1924.) Byl malé po- 
stavy, silny kurák, muz poctivy, prísny a energicky. 
Zil na prelomu dvou dob, ale ani pri nejlepsí a nej- 
poctivëjsi snaze nemohl zadrzeti vyvin, ktery nebyl 
starému zidovskému zivotu prospësny. Jaké váznosti 
pozíval ve svëtë, dovëdëli se Kolínstí teprve pri jeho 
slavném pohrbu 11. února 1896, kdy se sjeli truchlící 
prátelé a ctitelé zesnulého zdaleka a hlásali vymluv- 
nymi slovy jeho zásluhy. 
1896—1916 dr. Rafael Gugenheimer. Z lásky 
a úcty k zesnulému zvolili Kolínstí za nástupce dra 
Josefa Gugenheimra jeho syna, dira Rafaela Gugen- 
heimra. Pusobil po dvacet let ve svém rodisti v duchu 
svého velkého otee. Byl horlivë oddán studiu, ne- 
úcastnil se verejného a spolecenského zivota. Sepsal 
„Deutscher Kommentar zur Hagada66. Za nëho byla 
zrusena nëmeckà skola a zavedena byla ceská kázání. 
Tëzce snásel, ze byly v chrâmë proti jeho vuli zave- 
deny varhany a smiseny sbor na mistë sboru chlapcu, 
kterí v malych kulatych cepickách pusobili dlouho 
v chrâmë. Dbal horlivë o udrzení rituelního kosero- 
vání a mikve (rituelních lázní). Zemr. mlád ve vëku 
48 let a jest pochován na novém hrbitovë po boku 
svého otee a predehudee. 
Kolín 15 19* 
Kolin 15