Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Zyrl, synem May er em, Lebelem, dcerou Miindl a Mun¬ 
ter, odvàdël dûchodu 6 zi., kontribuce 3 rynské. 
Kantor Joachim z r. Juda, s zenou Rivkou, synem 
Lebelem, Herslem, Seligem a Mojsem, neplatili kontri¬ 
buce, ani panské dávky. Od z. o. prijimal kantor rocni 
sluzby 50 zi. 
Na pausivi Vysokého Hrádku zil jediny Zid v Brezi 
— Jonas Abraham z r. Aron, od r. 1698. Zena jeho 
slula Segele, synové Manat, Zacharias, dcery Hora, 
Brejdel, a jeji muz Mojses Benjamin. Jonas Abraham 
obchodoval perim, vlnou, plátnem a ruznym zbozim. 
se ziskem 128 zi. Kontribuce piatii 26 zi.8). 
îjî 
Y Tynë n. Vit. v prvych desetiletích vëku osm- 
náctého nebylo zid. obyvatel. Místní trh nebyl jim 
vsak zavreii a „Registra mestská" vykazují jiz r. 1709 
v príjmu duchodenském i zidovsky „Standge'ldt" ). 
2e tynstí konselé zisk ze zid. stánku o trzích velmi 
hodnoitili, prozradil dne 31. cervence 1723 prohlá- 
seny rozisudek. Toho dne „plnym snesením radium 
Josefu Davidovi, Zidu kolodëjskému, pro jeho ne- 
slusné P. P. Purkmistru reci ten kazdou stredu povo- 
leny krámskych a jinych veci prodej se zamezuje. Po- 
kudz ale se koriti a prositi bude, tehdy na miste toho 
trestu registrujícímu P. Purkmistru Relaxati a mioc 
v pokutu 6 kop míseñskych zameniti se zanechává" 10). 
Potom Josef David odprosil, pokutu zaplatil a v trhu 
zustal. 
Novy rád trzní, mezi konsely tynskymi v lète 1723 
smluveny, dotykal se zid. trhovcûv znovu citelne. 
„Dne 17. zárí t. r. Zidé, kterí v strední dny zde celo- 
rocní trhy drzi a s vé zbozí prodávaji, byvse do rad* 
nílio domu predvoláni (jsou o tom zpraveni), ze 
Standtgeldt jejich k obci piatici (jest) zvejsen.44 Pri 
obsírném jednání (stanoveno), ze tri hlavnëjsi: Josef 
David a Vi tek kolodëjsky i Nosal nezdasovsky 6 zi. 
rocnë dá, Druzí: Mejtnej kolodëjsky i Frisch a Isaak, 
ze ménë zbozi mivaji, po 2 zl. 45 kr. piatiti budou. 
Za to vsak se jim pod podloubím rathauzním mista vy- 
kázati mají31)."' Brzy po tomto srnlouvání nastalo 
z priciny dnes neznámé jednání nové. Dne 31. brezna 
1724 „nenadálou a od Jich Excellenci a Mti. kr. P. P. 
místodrzících narízenou Visitati Zidovstva kolodëj- 
skéhou podnikli zemstí zástupci jiz 1. dubna t. r., ,,ku 
které près polovic pánuv radních (tynskych) pri pá- 
ních starsích deputirováno jest bylo. Vsak se nie pode- 
zrelého nevynas'lo 12)u. 
Mrzutëjsi byl spor, projednávany dne 13. zárí 1745 
v arcibiskupském zámku mezi tucapskym Zidem Ale- 
xem Simonem i jeho druhem a panskymi poddanymi, 
kterí pri vyrocním trhu svatojakubském v T. dopustili 
se na tëchto dvou kramárích nëjakého násilí. Konecne 
strany se smírily, kdyz vinníci zaplatili zalobcum 20 
zlatych rynskych 13). 
Trvalou tuzbou 2idu, zijících v okolí Vltavského 
Tyna, bylo získati pevnëjsiho bytu v meste. Podle ne- 
dosti zjevné zprávy panského archivu zil pry jiz 
v prvych letech osmnáctého století v T. zase aspoñ 
jediny 2id, získav zdejsí ochrany se souhlasem zámec- 
kého hejtmana Jana Moucky za úplatek 1000 zlatych 
rynskych. Radní akta záznamu o tom vsak nemají. 
R. 1746 pomáhalo 2idûm k nástupu do mèsta samo 
královské mistodrzitelství v Praze. K jeho vyzvë psal 
krajsky hejtman hr. Millesimo 13. cervence t. r. arci- 
biskupskému hejtmanu do T., ze Zidé z Prahy mají se 
prijímati do venkovskych mëst. A podle tohoto misto- 
drzitelského narízení primlouval se krajsky hejtman a 
soucasnë jiz posílal Salomona Lovoskze, Zida, toho 
casu bytem v Bechyni, do T.: „Slibuje pry tento ob- 
chodník hledëti si tu své zivnosti beze skody soused- 
stva, chce pry v meste ziviti se jen a usedlym byti.'" 
Tynsky hejtman Václav \orel netroufal si vsak roz- 
hodovati ve véci zásadní. Psal dne 30. cervence do 
prazské ústrední kanceláre arcibiskupské plnomoc- 
níku Himppannovi, netaje se upozornënim na zákaz 
knízete-arcibiskupa Waldsteina z r. 1680, kterym Zidé 
vylucovali se z mesta, a laké na privilegia tynská o vy- 
luce Ziduv, císarem Karlem VI. stvrzená14). 
Nedarilo-li se Zidum otevríti si trvalou zivnost 
primo mezi sousedstvem, uvolnila jim vstup na tynské 
území sama arcibiskupská vrchnost. R. 1764 smlouvala 
s kolodëjskym Jakubem Zidem o správu ve své vino- 
palnë pri pivovaru nad mëstem. Kdyz o tom zvëdëli 
domácí usedlíci, sesli se v obecném shromázdéní na 
rathúze, „protestujícé proti onomu jiz skutecne corro- 
burovanému contractu. Zádali, by slavny Magistrat 
svou opatrnou protestati, aby tak tyz Zid ke zkáze 
celého mesta na panské pudë v pivovaru osazen byti 
nesmël. Na to prednesení jsou dva páni radní, páni 
starsi obeení a nëkteri P. P. mëst'ané k P. direktoru 
vysláni byli a jej za prostredkování toho zádali. Po 
nëvadz ale od nëho vyrozumëli, ze by jemu narízeno 
bylo pravenému Zidu contract s povolením vseho 
handle podepsati, proëez z usnesení vzácného Magi- 
strátu a pocestné obce mël se ponízeny memorial na 
Jeho knízecí Milost, by tak tyz handl jemu Zidu 
confirmován nebyl, vyhotoviti a osobnë ponizenë po- 
dati. Ten memorial byl skrze P. souseda Zirgla a Jana 
Schyrmanna v neprítomnosti JMti. v Praze P. Pollin- 
grovi, hospodáfské radë, do rukou odevzdán a na 
takovy následující odpovëd' oustní dána: Pokudz kdo 
z mësfanu tëch 1200 zl. rocního pachtu dáti chce, 
tomu prednost udëlena (bude); dáleji pak ze Zidu 
vsechen handl do mesta se zapovídál0)". Protoze ni- 
kdo ze sousedu nabízené soutëze se neodvázil, zustal 
Jakub kolodëjsky od r. 1765 v panské vinopalnë a po 
nëm byvalo jiz ustálenym zvykem, svërovati koralecni 
zivnost nájemcum zidovskym. 
Po nezdarilém zákroku pri ufadë zámeckém odhod- 
lali se tynsti mëst'ané k svépomoci a dovázeli si ko- 
ralku z p ansivi cizích. Kdyz r. 1769 k zádosti panského 
direktora zabavili konselé vëdro cizi koralky, sesli se 
sousedé 14. ëervence na radnici a zádali o dovolení, 
aby smeli vysetriti v tamëjsich privilejich, musi-li se 
bráti koralka z panské vinopa'lny. Tehdy shledali, ze 
nutnosti nestává, nybrz ze k pálení dává se mëst'anum 
právo volné. Z toho dûvodu „shromâzdënà obec dne 
7. rijna zalobnë prednásí, ze dovázená koralka k ob- 
zivení sousedskému skrze confiscaci jedinë k vuli P. 
Direktorovi pruchod nemá. Proto za laskavy prostre- 
dek zádá, ponëvadz zádny z pánu sousedu takovon 
skrze 2ida mëstu v té prípadnosti záhubu cinícího, 
táhnouti v stavu není, by vzácny Magistrát in hoc 
passu tu, kde patri, prostredkem ponízené suplicaci 
sollicitiroval16)64. Nastalo dlouhé jednání a vysledkem 
jeho bylo dne 30. cervence 1770 konselské rozhod- 
nutí: „Ponëvadz die samovlastního priznání soused- 
stva patrno jest, ze 2id Jakub, pansky vinopal, k sten- 
cení sousedstva vsechen handl sousedsky vede, tak jak 
iednoho kazdého vypovëd' in actis suo loco se spatruje, 
krajskému liradu odesláno a za vysetreni a zaimezeni 
zádáno bude1')." Zdá se vsak, ze i 2id Jakob v panské 
vinopalnë prece zustal a ze jest tòtozny s Jakubem 
Ehrlichem, ktery si v T. i modlitebnu zridil zai rocni 
úrok 50 zl. rynskych. Pri r. 1807 byla modlitebna jiz 
zase zrusena a Ehrlich vinopal chodil k zid. poboz- 
nostem opet do Kolodëj18). 
Patrny smir mezi vrchnostenskym vinopalem Jaku¬ 
bem a sousedy tynskymi nastal brzy po r. 1770. Byl 
dûsledkem bezpochyby zmënëného hlediska, s kterého 
posuzoval se místní obchod koralecni. Dosedse totiz 
Tyn n./Vlt. 3 
242 
Moldauthein 3