Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden 
in Moldaiitheiii, Kalladay, 
Xezna/ov und Umgebung. 
Bearbeitet von 
Prof. J. Sakar, Prag. 
y 
Zjidé tynstí tvorili jako v jinych mëstech zvlástní 
svou obec, od ostatních usedliku oddëlenou. 2ijice pod 
ochranou drzitelu panství, zvlàstë jim propüjcovanou, 
byli za to pánum svym spolehlivou pokladnou. První 
historická zmínka o Zidech tynskych pojí se k r. 1569, 
kdyz popudili na sebe Petra Voka z Rozmberka, ktery 
se na tyto i na ostatili Zidy na panstvích svych i bratro- 
vych tak rozezlel, ze jim zapovëdël vstup na vsecky 
své pozemky1). Pozdeji vsak na prím'luvu svych rádcü 
odvolal zákaz listy otevrenymi, dovoluje Zidum na 
statcícb obnoviti obchod podle libosti. 
Na pocátku století sedmnáctého pripomíná se 
v Tynë i skola zid. Zdá se vsak, ze jest puvodu star- 
sího, nez z doby vlády posledního drzitele tynské zá- 
stavy, Ferdinanda Cabeìického ze Soutic. 
Pohrby tel mrtvych konali místní Zidé na vlast- 
ním hrbituvku na Malé Strane. Dnes ziví se pamët na 
toto misto iStarobylym názvem ,.Na krcliûvku44. — 
V konci sestnáetého vëku znamenají se v meste 
ctyri zid. rodiny. Vsecky bydlily v „Novém Tynë4'. 
V soupisu tynského panství pri r. 1600 zapsán jest 
mezi zdejsím obyvatelstvem Polák Zid, Isák, „Zid u 
mostuu a Markus. Nejbohatsím byl posledni, Markus. 
Kl adi rocnë urburního platu 21 ^ros 5 denárü, kdezto 
ostatní piatili obycejnë jen 9 gr. 5 d.2). — 
Po celou dobu války tricetileté udrzely se v T. 
aspoñ nëkteré rodiny zid., jsouce zvlástni milostí arci- 
biskupovou zde trpëny, ac proti ostatním nekatolíkum 
bylo nastonpeno prisnë a uzívalo se i vyluky brzy po 
bitvë bëlohorské. Za to mnseli zidovsti obcané vypo- 
moci v tiisni penëzni kanceláre arcibiskupské. Dne 
5. listopadu 1623 rozkázal na pr. arcibiskup Arno st 
hr. Harrach tynskému hejtmanovi Lednickému, aby 
vybral od Zidu tynskych do vánoc 2000 zi. kontribuce. 
Nesezenou-li jich, budou pry vylouceni z mësta, az na 
tri, kterí byli zde nejdéle usedlí. Tyz knize-arcibiskup 
setril proto také Zidu pred kazdou skodou vice, nez 
zámectí páni predesli. Y obnoveném kontraktë s obcí 
tynskou o nájem velkostatku zdejsího roku 1640 za- 
rucuje Zidum, kterí „ode dávna meli v T. domy", bez^ 
pecny pobyt, ustanoviv clánkem 24., aby zde byli 
trpëni a poslouchali rychtáre. Sami, zivíce se starym 
zpusobem zamëstnàni, mèli mezi krest'any pokojnë ziti 
a neciniti jim v zivnostech prekázek. Urad mëstskv 
i pansky regent mëli Ziduv opatrovati, za kterouzto 
ochranu prijímal rocní platy knize-arcibiskup i regent. 
Léta 1643 napomínal zámecky regent tynské Zidy, aby 
odvedli Jeho Eminencí ulozenou berni a jemu sm'lu- 
vené „masti a korení". Avsak také magistrát tynsky 
dozadoval se na zid. obcanstvu dávky urcité, a to në- 
kdy tak veliké, ze Zidé zdejsí hledali pomoci az i u z. 
o. prazské. Dne 6. února 1645 zaslali starsi z. o. 
z Prahy kardinálu Harrachovi snaznou prosbu za 
Dèjiny Zidu 
v Tyné n. Vit., v Kolodéjícli, 
¡\eznazove a okolí. 
Zpracoval 
Prof. J. Sakar, Praha. 
ochranu proti veliké dávce, kterou mësto T. ulozilo 
2idum 8). 
Dne 1. ledna 1652 domohli se tynstí Zidé u praz- 
ského kníze-arcibiskupa vyznamnych privilegií. Obsah 
jejich jest takovy: 
„Jeho Eminence na mnohá doléhání vitavotynskych 
Zidíi rácil die zásluhy jejich do odvolání tyto milosti 
ustëdriti: 
I. Zidum, kterí od pradávna az do dnes v T. bydlí 
a vlastní dum mají, neb v soukromí bydlí u tynskych 
usedlíku nepodezrelych, dopoustëji se vysady císarem 
povolené, i nástupcúm jejich, s tou vsak vyminkou, 
aby od nynëjska zádného Zida jiz neprijímali pod ztrá- 
tou tychz vysad. 
II. Jezto od mnoha let mají Zidé nëkteré domy a 
mista, trhem od krestanu koupené: dum Kornejickyoh, 
kde bydlí Musei, Slehovskych, Ciprinu, Hvëzdu, 
Kiiihû, Yyskocilu, Podminichû, smëji takové obyvati, 
zricené a spâlenistë znova vystavëti, a j.sou-li hez pri- 
stresi, mohou byti pokojnë v iiájmu u kfest'anu za plat 
bez jakéhokoli odporu. 
III. Ona dvë svá zbofenistë, z nichz v jednom nyni 
soukenikum zbudovali dílnu na suseni suken, a druhé, 
jez nálezí starému Zidu Eliási, mohou, chtëji-li, znova 
sobë vystavëti. 
IV. Mohou si opatriti rocnë patnáct soudku vina 
k vlastní potrebë podle predpisu riituelnich a mezi 
sebou vypiti. Drive vsak zaplati z télioz vina Jeho 
Eminenci a obci tynské po 26 gr. ze soudku. 
Y. Jezto se prihází, ze kresfané neb chasa a jini 
lidé bud' z opiliSitvi, neb ze zlomyslnosti na Zidy útocí 
a je pronásledují, narizuje Jeho Eminence vsem kfes- 
t'anûm toho se zdrzovati pod pokutou jedné becky soli 
do panského dûchodu. S druhé strany ai Zidé poikojnë 
se chovaji, s krest'any se nehasterí, úredníkum proka- 
zují povinnou cest a jim neodpírají. Dopustí-li se Zid 
celio z toho, pohani-li kresfany neb jimi opovrhne, 
touz pokutu at' zaplati -— becku soli, od hejtmana arci- 
biskupského mu ulozenou/4 
Tyz hlavní úredník na panství mël Ziduv pilnë chrá- 
niti. Za to slíbila z. o. v T. klásti rocnë 50 zi. do zá- 
meckého dûchodu, pokud by jim arcibiskup tëchto 
milostí doprával 4). 
Zidé tynstí vázili si udëlenych vysad vice nez 
jejich krest'. sousedé. Kdezto katolictí obyvatelé mësto 
nenáhle opoustëli, z danych svobod malo tëzice, pri- 
byvalo v T. kvapem Zidû, hledajících zivnost, nëkdy 
i nad mez daného dovolení r>). Kdyz bylo tu r. 1654 
úrední scítání, nahledaly se 93 domy krest'. a 6 zid. 
Po desiti letech rozkvetl v T. zid. zivel tak nâpadnë, 
ze mëli zdejsí Zidé 22 domy se 122 príslusníky. Byl 
to dum Eliáse, Abrahama, Isákuv, Jakuba, Votického, 
Mausluv, Herslûv, Marikûv a jinych. Kardinál, byv 
Tyn n./Vlt. 1 
240 
Moldaulhein l