Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

horazd'ovicky Pavel Filip Nisten úradu patronátnímu 
na lazebníka zidbvského, ze mu skodí na zivnosti. Ne- 
dochovalo se vsak rozhodnutí y té pfícine. Prípad ten 
vsak ukazuje, ze v 17. stol. zaujímali Zidé zde jiz také 
urcitá postavení v remeslech. Y tomto roce prodány 
jim dalsí dva domy v meste, a sice soused Theobald 
Majer prodal Mojzísovi dum za l55 kop, Zuzana Gre- 
gorová Salamounu Löwymu za cenu neznámou. Ho- 
razd'ovicko jest odedávna krajem prevázne hospodár- 
skym, coz dávalo i jisty smër obchodu. Zidé jakozto 
rození obchodníci chápali se i obilního obchodu. Ale 
byli v torn omezováni a zalováno na ne vrchnosti. 
0 torn jest doklad ze 6. ríjna 1676, kdy jim bylo dle- 
kretem zakázáno skupovati obilí. Narízeni konselé, 
aby prohlédli sypky Zidu, by bylo patrno, "kolik obilí 
skoupeno mají. Avsak St'astny a Joachim prohlásili, 
nez to uciní, ze radëji satlavu podstoupí. Bylo v té 
dobe i u vrchnosti hodnë neprízne vuci Zidum, jak 
zjevno z odpovëdi hrabëte Václ. Vojt. Sternberka, je- 
muz tehdejsí purkmistr Jan Gregor podal zádost 
o svolení, aby ve svém dome molli svëtnici a sklep 
pronajati Zidu Markovi. Nato doslo následující vy- 
jádrení: „Suplicanta zádost jest darebná, rieb já ne- 
pripustím, aby Zidlé v meste mém H. se vice rozmno- 
zovali.44 To bylo prílis jasnë a rozhodné receno. Ne- 
prízeñ k Zidum vyvrcholovala obcas velkymi proná- 
sledováními nejen v Cechách, ale i jinde, a je sku¬ 
tecnë s podivem, ze près vsechna príkorí, která za- 
kouseli, prece obstáli. Bylo jim zakázáno nositi 
zbranë pod prísnymi pokutami. Y tom smëru je po- 
ucny prípis místodrzících z 28. srpna 1687: „Skrze 
patenty prísne je zapovedíno, aby poddaní bez ob- 
zvlástních rekvisitu a povolení své vrchnosti zbranë 
neuzívali, coz Zidum tím ménëji se povolovati a dio- 
poustëti muze. Procez z moci ouradu narizujeme, 
abyste poddanym svym bez vaseho povolení, Zidum 
pak, kterí jsou na gruntech vasich obytni, zádnou 
zbrañ neuzívati prisnë zapovëdëti rácili a aby ji ihned 
p r á z d n i byli, coz kdyby se nestalo a u nëkoho 
z Zidu zbrañ nalezena byla, tehdiy jeden kazdy sku- 
tecné trestání na sebe uvede.44 
Zidé musili nositi znamení v podobë zlutych sou- 
kennych krouzku, a dopadl-li kdo Zida, ze znamení 
nemá, toho byla polovice vseho, co Zid mël u sebe. 
Ze pri takovych opatreních byli vydáni mnoha ústr- 
kum, posmëskum, bití i zabití, jest v dëjinâch vëc 
dlosti známá. Zidé musili nést útraty procesu, jednalo-li 
se o hrdelní prípad, treba vrazdu jejich souvërce. 
Blíze to vystihuje jeden prípis hrabëte Fr. z Wrbna 
z apelaëniho tribunálu prazského, v nëmz pise Horaz- 
d'ovickym 9. prosince 1678: „Opatrní prátelé mili. 
Psaní a zádost Vasi, kdo by na ty dva vëznë, Jakuba 
Maulíka a Jakuba Mlynárovic, pri právu Vasem pro 
zamordování jednoho Zida vëznëné, náklady a outraty 
nésti mël, jsme sobë s dostatkem prednésti dali. Po- 
nëvadz die zprávy Vasi Isak Sable Zid susicky od 
zidovstva prácheñského deputírovany proti tymz vëz- 
ñum za puvoda se vystavil a vsechny náklady a 
outraty na vychování (vydrzování) i na právo a exe- 
cuti zaplatiti slíbil a zarucil, procez on tvto náklady 
piatiti povinen jest.u Tento prípad mël romantickou 
dohru, coz sice s historií zidovstva jiz primo nesou- 
visí, ale za poznamenání stojí. Mezitím co v horazd'o- 
vickém vëzeni oba delinkventi cekali na provedení 
exekuce, ucházel se na hradë prazském apatykár 
Frant. Dyryk o souhlas, aby smël na nëkterém, 
k ztrâtë hrdla odsouzeném zlocinci „vyzkouset své 
lékarství proti vsem lidskému prirození skodícím je- 
dumu. Král Leopold skutecnë svolil a los padl na Jak. 
Mlynárovic. Pise o tom doslovnë hrabë z Wrbna: 
„ zda by on to lékarství zkusiti chtël, otázku 
uciníte. Tím zpusobem bude mit nadëji k obhájení 
zivota svého, neb kdyz mu skrze takové lékarství jed 
nie neuskodí a on pri zivotë zustane, tehdy mu Jeho 
Milost král zivot darovati rácí. Pakli by mimo na¬ 
dëji, an by kunst toho apatykáre chybil, umriti musil, 
aspoñ tak ohavnou smrti se svëta nesejde." Aie 
„kunst66 apatykáre chybil a Jakub umrel. 
Omezováni Zidu bylo vsestranné. Nedovolili jim 
ani pást dobytek v obeením houfu. Podávají r. 1682 
obei zádost, v níz pravi: ,,— predkové nasi i my 
po tento cas jsme pri houfu obeením kozy pásti po- 
voleno mëli. Nyní ale ubozi zapovëdino máme, aby 
jich pastejr do houfu neprijimal, kterému od pasení 
jeden kazdy jsme piatili. Ponizenë zádáme, aby pro 
obzivení dítek svych jste nám po dvou kusech do 
pastvy práti rácili. Kdyby pak jináce byti nemohlo, 
tehdy se uvolujeme k vzácné obci z nich ten plat 
jako v Kasejovicích dávati atd." Situace Zidu koncem 
17. stol. musila byt v H. vubec neutësenâ. Vzdyt' je 
r. 1692 zaznamenáno, ze Salomoun Zid i s manzelkou 
a dëtmi odtud pryc sbëhl, domu opustëného zane- 
chav. A o ten dum, ktery následkem dest'u byl zpustly, 
nemël ani dverí a nie „od zeleza" v nëm jiz nebylo, 
se obec ucházela u vrchnosti. Vzhledem k 16. clánku 
svych privilegií zádá obec, aby mêla na takovy dum 
v koupi prednostní právo. Chtëli dát za nëj 400 zi. ve 
ëtyrech splátkách, dokládajíce primo: „Protoze Sala- 
moun Konír Zid s manzelkou i s dëtmi pryc sbëhl, 
domu pustého, seslého a otevreného zanechal, takze 
lid vobëzny i sedláci skrze nëj svobodny pruchod 
mají, címz jestë vice ke zkáze prichází, i nemajíce my 
zde v obci nasi krom rathouzu kde jinde vojenskym 
oficírum kvartyr dáti, neb kazdy oficír chce zvlástní 
pokoje miti, zádáme atd.44 Jednání o prodeji se pro- 
táhlo na léta a dûm zatím pustnul vie a vice. V breznu 
1695 opakuje obec supliku vrchnosti znovu a primo 
naríká, ze ,,s velikym zarmoucením se doslejchá, ze 
by Pozel Zid dum Konvárovsky od vrchnosti strzeny 
mël a ze se do nëho stëhovati má". Zaprisahají vrch- 
nost, aby toho nedopoustëla a die privilegií vie nez 
10 rodin zidovskych ve mëstë netrpëla. Téhoz roku 
skutecnë dum koupili, a sice za 500 zi. Byl jiz tak 
sesly, ze byl pouze nad svëtnici nëco spatnë prikryty, 
ostatni vsechno bez krovu radu let stàio, takze pro- 
moklé zdi na zborení vypadaly. To uvàdëji vrchnosti, 
aby na puvodnim sacuñku, totiz 400 zl., zustalo vzhle¬ 
dem na obeeni chudobu a tëzké easy. 
Rok predtim byl odhadinut dum Eliáse Zida, ne- 
známo z které priciny a dum ocenën na 600 zl. Snad 
bëzelo o splátku dëdictvi, protoze byl obyván dvëma 
syny po zminëném Eliási. tJspëchy, jichz se Zidé jiz 
tehdy v obchodu dodelali a které lze pricisti hlavnë 
jednostrannému zamëstnàni a dlouholeté praxi, kdyz 
nemohli se k jinému zamëstnàni tak snadno dostati, 
tyto uspëchy patrnë byly pricinou nepriznë ostatniho 
obyvatelstva i snahy zabránit dalsímu usazování rodin 
zidovskych ve mëstë. Z obsírné zádosti z r. 1693, po- 
dané vrchnosti hrabëti Václ. Vojt. Sternberkovi, tehdy 
presidentu apelacního tribunálu, je to nad jiné vy- 
mluvnë receno. S pocátku odvolávají se na privilegia, 
„jichz si nad drahé kamení vázíu a pripomínají, ze 
v tychz vysadách jest clánek 16., ze nemá byt ve 
mëstë vie nez 10 rodin, ale i s kantorem na easy bu- 
doucí a vëcné. Ten 16. clánek ze Zide velmi rusiti se 
opovázili, kdyz bëhem ëasu vie se jich sem vloudilo 
a jestë vlouditi usiluje. Krest'ané pak co chudi sou- 
sedé k zàhubë veliké a k ztencení pricházejí, kdyz tu 
oni Zidé jim ve vsech koupích obilnich a jinych pre- 
kázku ciní. Proto ponizenë zádali, aby toho vrchnost 
nedopustila a prebyvající pocet Zidu ve mëstë „zkasi- 
rovala44. Ze trvala obec ùpornë na znëni vysadi, uka- 
Horaidovice 3 12 
Horaidiowitz 3