Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden 
in Horazdiowitz und 
Umgebung. 
Bearbeitet von 
Karel Nernec, staatl. Konservator, Horazdiowitz. 
Nad rekou Otavou, práve uprostred mezi Strako- 
nicemi a Susici, lezi Horazd'ovice, cítající touto dobou 
3220 obyvatel. Lezi v kraji prevâznë zemëdëlském na 
rozhrani Brd a Sumavy, coz dodává mesta i okoli 
zvlástního rázu. Pûl hodiny cesty vzdálena jest Prá- 
cheñ, posledni sumavská hora, s vekopamátnym koste- 
likem, pry desátym v Cechách a s prastarym zupním 
hradem z dob Premyslovcû. Hradební zdi jsou ovsem 
jiz skoro srovnány se zemi a jen nëkolik bast na- 
znacuje puvodní rozsáhlost. Jestë starsi nezli hrad 
jsou jiznë od kostelika zachovalé valy pohanského 
hradistë, se kterych je skvostná vyhlídka na západ 
k Suma ve. As hodinu odtud rysují se mezi horstvem 
kolosální ruiny Rabí. 
H. jsou staré poddanské mesto jiz z doby Yáclava II. 
Z r. 1292 mají ve znaku dvë stríbrné vëze se stíty 
a strelami. Jakozto mesto poddanské nadány byly 
rodem Bavoru ze Strakonic mnohymi právy a církev- 
nimi statky. Na západní strane mesta stojí byvalá 
tvrz, pozdejsí zámek, ktery byl rozsíren a prestavën 
ke konci 17. stol. H. byly pevnymi hradbami i hlubo- 
kym príkopem dobre chráneny. Tak odolávaly za 
obléhání r. 1307 útoku vojsk vedenych králem Rudlol- 
fem I., jenz u H. nedaleko samoty Jarova zemrel. 
K obléhání doslo pro odboj Bavoru strakonickych, 
tehdejsí to horazd'ovické vrchnosti. R. 1477 byly po 
druhé obléhány Bohuslavem ze Svamberka po cely 
jeden rok a teprve po úplném vyhladovení se Horaz¬ 
d'ovictí vzdali. Tehdy byl pánem mesta Racek z Ko- 
cova, jemuz kdysi král Jirí Podébradsky byl naklonèn 
a mesto i vysadami obdaril. Ale pozdëji pro odboj 
a vytrznosti téhoz Racka doslo ke zmínenému oblé¬ 
hání H. Dále bylo mesto dobyváno za krále Yladislava 
r. 1502. To se stalo jiz za nové vrchnosti Puty Svihov- 
ského, s nímz zmíneného roku král uzavrel mir a Ho¬ 
razd'ovické za stálost v bojích odmenil vysadou, ze 
smeli pecetit své listiny cervenym voskem na zpusob 
vyssí slechty. Rovnëz rod Svihovskych obdaril mesto 
cetnymi vysadami, které ale pozdejsími cleny toho 
rodu, hlavnë Theobaldem, byly oklestëny. Proto doslo 
k rozeprím, v nichz obcané se dovolávali práva 
u císare Matyáse, ale marne. Dokonce r. 1616 po smrti 
Theobaldovë odepreli poslusnost Johance Svihovské, 
zacez po stíznosti jejího nezletilého syna Ferdinanda 
Karla byly vsechny radiní osoby zavolány do Prahy 
a tam na hradë près zimu v krutém vezení drzány. 
Y krátkém case po tom doslo k známému povstání 
proti Ferdinandu II. a tu r. 1619 pocítili Horazd'ovictí, 
hlásící se tak jako jejieh vrchnost ke strane podobojí, 
krutost vojenského vpádu, tentokrát nejhroznejsího 
ze vsech. Generál Buqoi oblehl mesto a v krátku ho 
dobyl. Vojáci hned po vpádu dio mesta na nëkolikero 
místech zapálili, takze vnitr i zevnitr hradeb mesto 
Déjiny Zidú 
v Horazd'ovicích 
a okolí. 
Zpracoval 
Karel Nemec, st. konservátor, Horazdovice. 
horelo, vez se spálila, zvony i hodiny zniceny, rathouz 
se starymi listinami, spitál se sladovnou, vse v hroz- 
ném ohni vzalo za své. Ze pri tom nastalo drancování 
a tyrání, je nasnadë. Zie bylo ve meste. Doslo to tak 
daleko, ze i povozy a konë musili Horazd'ovictí dát na 
vyvezení lupu. Purkmistr a konselé vyslali potom tri 
páry prosebníku do svëta o fedruñk. Dosli az do 
Nëmecka a prinesli 330 kop. Ferdinand Svihovsky 
prchl za hranice co privrzenec Bedricha Falckého 
a kdesi ve Francii zemrel. 
Horazd'ovské panství prodal vítezny Ferdinand 
hrabëti Adamu ze Sternberka za 74.580 kop 40 grosû 
mísenskych, coz se stalo r. 1622. Az do válek triceti- 
letych stály Horazd'ovice v popredí zájmu obecného. 
Horazd'ovictí mèli jednu z nejlepsich knih mëst- 
skych práv z r. 1495 a konselé slynuli odedávna 
spravedlivostí a moudrostí svych rozsudkü, takze 
okolní mèsta jako Susice, Strakonice, Kasejovice 
i Blatná se ve sporech odvolávala do Horazd'ovic. 
Nastoupenim katolického rodu Sternberku nastaly 
n^ëstu klidnëjsi doby. Ti tam byli nèkdejsi rebelové, 
protireformace zlomila jim páter. Yrchnost, pravda, 
jednala s nimi lidsky, rozmnozila vysady, opatrila jim 
treti trh (jeden byl z doby krále Jirího, druhy od 
Rudolf a II.). Stavëny a rozsirovány církevní budovy. 
Tak r. 1685 rozsíren za Sternberku minoritsky 
kláster a postavena na vrcliu Stràzi kaple, Loreta 
zvaná, coz se stalo r. 1659 za Ludmily, vdovy po 
F. M. Sternberkovi. Roku 1691 za hrabëte Václava 
Vojt. Sternberka po pozáru znovu postavëna byla 
v renaisancním stylu radnice, která r. 1926 byla 
zborena, aby ucinila misto budovè moderni. Jediná 
vëzicka, nyní na sboru církve ceskoslovenské se na- 
cházející, jest zbytkem starého rathouzu a pamët- 
níkem onëch dob. Také veliké panské sypky jsou 
z doby sternberkovské z r. 1682. R. 1719 prechází 
panství se Sternberku na rod Thunovsky a krátce 
potom dostává se Eleonore z Mansfeldu, r. 1723. 
R. 1748 preslo na V. M. z Pötingu a r. 1755 drzí 
horazd'ovické panství Karolina z Löwensteinu. Rychle 
vystrídali se jestë Rumerskirchové, kterí byli vlast- 
níky panství za válek napoleonskych az do r. 1834, 
kdy je koupil hrabë Rud. Kinsky. V tomto rodu 
udrzelo se panství az podnes. Mësto ovsem jiz dávno 
prestalo byt mèstem poddanskym. 
Z kroniky Zidovstva na Horazd'ovicku. 
Y následujících rádcích podáme ukázky z dëjin 
Zidu na H. spíse formou kronikárskou. Usazeni tu 
byli Zidé od pradávna, ac písemné doklady jsou 
teprve od válek tricetiletych. Záznamy starsi vzaly 
patrnë za své pri castych pozárech, hlavnë pri spálení 
rathouzu r. 1619. V dobë té nemëli v Horazd'ovicích 
Horazd'ovice i 
115 
Horazdiowitz 1