Geschichte der Juden in Strakonilz. Déjiny Zidu V Strakonicich. Bearbeitet von Josef Havrda, Strakonitz. JVdy se usadili zidé v strakonickém okolí a v meste samém, nelze s urcitostí udati. Zatím, co na príklad Vodñany a zejména Prachatice jestë ke konci minulého století neprijaly zidu do svych zdí, a i v poz- dejsích letech obchodníci zidovstí zde ztroskotávali, y blizsím okolí strakonickém mnohem drive meli své modlitebny a hrbitovy. Asi pred 130 roky na pr. byli ve znacnëjsim poctu na Horazd' ovicku ve Sla¬ tine, kdez jestë dnes stoji starà synagoga, méne pocetnë veVolenicích (3 rodiny), na Stra- konicku v O s e k u mèli hrbitov a modlitebnu, z niz dnes jest kolna; na Volyñsku v Hosticich byla cetná obec (20 rodin), jez mela uprostred poli a lesu nad stanici Cesticemi svuj hrbitov, kterého pouzivali souvërci nejen z Hostie, ale i sirokého okolí. Dnes jest hrbitov ten opus-ten, náhrobky i zdi hrbitovní vëtsinou zboreny a rozbity. V uvedenych obcich jsou dosud zi- dovské rodiny, ale v mensim poctu. I v mëstecku R á b í byla cetná obec, o cemz svëdci to, ze cásti mës- tecka ríká se podnes Zidovna, ackoli zde zidu jiz neni. 2e i v St. jiz pocátkem 16. stol. byli zidé usazeni, o torn svëdci zápis v knihách rytírského rádu Maltéz- ského v St. (archiv ten dnes jiz jest velmi neúplny) asi takto: Y r. 1509 (jiní tvrdí, ze v r. 1511) byli v St. 2 zidé chyceni a souzeni, ze krest'anského hocha umucili, hlavou dolu jej povësivse a silnë pobodavse, krev z nëho cerpali. Pri mucení pry se priznali. Pres to, ze královská komora za odsouzence se primlouvala, velkoprevor — byl to Jan ze Svamberka, muz jinak nábozensky snásenlivy, proto i od papeze dany v klatbu — nepovolil a rozisudek byl vykonán, delin« kventi byli nad hrbitovem sv. Yáclava spáleni. Podle povësti nad tímto místem popravy byla na památku zasazena lipa. Je-li mohutná lipa vedle silnice k Pod- srpu táz, co sem tehdy na památku byla zasazena, byl by tento ström úctyhodny starec, stary 414 let. O staletém osídlení St. zidy svëdci i zivy svëdek, 84 lety starec Hynek Wottic, soukromník. Ten tvrdí, ze jeho rod trvá v St. près 400 let, a tvrzení své pro- kazuje càstecnë rodokmenem. Ye starych spisech jedná se o Lazaru Wotticovi, pak byl Skal Wottic, Michal Wottic a po nëm následovala jestë 2 pokolení. V St. nedaleko hrbitova u volyñské silnice, domku, kde nyní bydlí lesník, ríkalo se „Flusárna". Tam byly stáje a chlévy. Na vlhkych od mocuvky zdech „vy- kvétal" salnytr, to byla pred 140 lety dulezitá suro- vina k vyrobë strelného prachu a vybusnych látek. Látka proto velmi vzácná. Chudí obeané strakonictí seskrabovali ji se zdí, cistili, vyluhovali z hnojistë a zemë a vydelávali si tím slusné peníze. Jaké bylo jieh uleknutí v r. 1807, kdyz krajsky úrad dorucil jim pa¬ tent císare Frantiska I. s poukazem na tresty, neusta- nou-li v samovolné vyrobë salnytru, nebot' sbírání a Zpracoval Josef Havrda, Strakonice. cistëni salnytru prohláseno za císarsky regál. V § 4 patentu se pravi: „Kazdy, kdo chce salnytr a praeh dëlati, musí se ohlásiti u úradu (t. j. u generální arti- lerie), ktery kazdému, jehoz k tomu za schopna uznal, udëli povolující list — — s vyhradou zidu.64 Jak známo, byla zidum vykázána vzdy jen jistá cást mësta k obyvání; v St. od pocátku 16. stol. bydlili na- proti hradu za rekou Volyñkou, misto podnes jest známo pod jménem ,,2idovna". Na pocátku 18. stol. mëli v Bezdëkovë (cili Novych Strakonicích) modli¬ tebnu, a jistë jiz tehdy, ne-li drive, i hrbitov, jak o tom svëdci staré, do poloviny zapadlé, omselé po- mníky s nápisy vëtsinou necitelnymi v prední cásti hrbitova. Y druhé cásti honosí se hrbitov pomníky nádhernymi, nákladnymi. Modlitebna nacházela se v domë, jehoz pozdejsím majitelem byl JUDr. Lerach, a v témz domë byla pro zid. zeny i rituelní koupelna. Predtím modlitebna nëkolikrât se prestëhovala do jinych soukromych domu, téz do nejblizsího sousedství nynëjsi sokolovny, pak v r. 1741 vyhorela. Ihned po ohni vystavëlii si no- vou, dïevënou, jez vsak v r. 1858 se proborila pod snoubenci, a synagoga byla opët v nájmu. Za budovou hostince „U tri lip66 v uvedené jiz 2idovnë byly malé pozemky a nuzné domky souvërcu; kdyz v r. 1860 získali zidé úplné rovnoprávnosti obeanské a mohli se libovolnë stëhovati, prodali svuj majetek zde a posta- vena tam nynëjsi, na tehdejsí dobu jistë nádherná synagoga. Má diva vehody, hlavní do prízemí pro muze, a druhy, postranní, pro zeny; ale tento vehod postranní otvírá se jen dvakrát v roce, totiz o Novém roce a Dni smírení. Pëkné stolice zhotovil vlastenec strakonicky Jan Ylastimil Plánek. Synagoga stála 18 tisíc zlatych rakouskych. Vedle synagogy postavena jednopatrová budova, v níz nachází se zasedací síñ obce a byt pro kostelníka. Zasedací síñ slouzí v dobë potreby za vypomocnou modlitebnu. Synagoga tato byla tehdáz první v jizních Cechách, — aspoñ co se nádhery tykalo, — modernë zarízená, na ozdobnych sloupech, hodnë plastiky. Y celém kraji se o ni mlu- vilo, hlavnë o svëceni, a budova budila pozornost da- leko siroko. Tehdy byl starostou z. o. tov. Fuchs. Synagoga byla dobre budována, dlouho nepotrebovala oprav, az v r. 1927, tedy po 67 letech, pocaly se pro- padávati sloupy galerie a cely objekt nàkladnë opraven. Ke konci 18. a na pocátku 19. stol. velmi se roz- sírila vyroba tureckych fezu. Cepice pracovány ruenë, mnozí obeané mohli z vyroby té státi se zámoznymi, zel vsak vydëlané peníze neumëli udrzeti; a kdyz ruko- dëlnà vyroba fezû pocala upadati, tím, ze se zavádely stroje, byli opatrnëjsi zidovstí vyrobci zde prvními a jediinymi továrníky. Od let 1817 byli to továrníci: Bratrí Weilové, Fürtové, Volf Jakub, Morie, Josef. Strakonice l 613 Strakonitz 1