Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

tri dcery, které se do ciziny provdaly, a dva syny, 
z nichz jeden, Vitëzslav Schiffmann, majitel agen- 
tury, V pozehnaném vëku zije v Ceskych Budëjovi- 
cich, a druhy, MUDr. Bohdan Schiffmann, jako lékar 
ve Vídni doposud blahodárne pusobí. A kdyz opustil 
v r. 1873 pûsobistë a odstëhoval se do Prahy, zûstal 
mu titul rabina kraje berounského. Dojizdël dále ke 
zkouskám z nábozenství do V., byl to svátek, kdy- 
koliv se mezi jemu vërné votické souvërce dostavil. 
Ubytoval se vzdy u svého vërného pfitele, velkoob- 
chodnika Noe Bergra, nejpoboznëjsiho to obeana 
votického. Za jeho pobytu ucili se i dospëli a stari 
badání v Písmu svalém, po jeho odehodu z V. pozne- 
náhlu úmrtim stare generace vzalo toto Studium za 
své. Poslední „talmudisté" ve V. byli Lazar Gans, 
ktery zemrel v r. 1901, a jeho bratranec Izak Gans, 
ktery ho o ctyri roky prezil. 
Krajsky rb. Schiffmann bydlel y Praze v Celetné 
ul. c. 4, kde pisatel této kroniky s matkou jej na- 
vstivil. Zûstal vlidnym a jemnym az do své smrti. 
Zeinrel 12. ledna 1894 a byl pochován na tehdy no- 
vein zid. hrbitovë v Strasnicích (IV. skupina, 4. rada, 
hrob c. 1). Náhrobni kámen hlásá, ze zde spi vëcny 
spánek: Mojzís Schiff mann, dûstojny, uëeny, vele- 
zaslouzily rabin berounského kraje. 
Po rb. Schiffmannovi nebyl do V. vice povolán 
zádny rabin. Obci zid. od desitileti do desitileti uby- 
valo clenu a poplatniku, takze i hmotnë upadávala. 
Die stanov pro z. o. n. prevzali funkei rabínú pak 
ucitelé zidovstí, kterí vyucovali a vyucuji doposud 
nábozenství na skolách a spolu fungují jako kantoíi 
v kostélích. 
kantoíi vyzuaiiuií. 
Skrovné jsou zprávy o kantorech; setkali jsme se 
s nëkolika jmény votickych Zidu v soupisech v této 
práci uvedenych, jichz povolání bylo kantorství. Ne- 
mylíme se, ze obec, kdyz se vzmáhala a povolala vë- 
hlasné rabiny, hledëla také k tomu, by byl i rámec 
bohosluzeb na vysi doby. Tak si starsi pamëtnici vy- 
chvalují kantora Filipa Bacharach a, rodem 
z Kolína, ktery svym krásnym barytonem ke zvele- 
bení bohosluzeb prispël. Y r. 1870 opustil V. a pri- 
jmul misto kantora ve Vysoké synagoze v zidovské 
radnici v Praze. Zemrel 3. zárí 1899 u vëku 75 roku 
a byl pochován na hrbitovë v Strasnicích. Jeho ná- 
stupcem se stai 
Morie Schlesinger, 
rodák moravsky (v Písecné 14. ledna 1840), ktery 
nejen ze vyhovël vsem pozadavkum na poli liturgie 
hebrejské, ale ovládal i Písmo svaté, které predcítal pri 
bohosluzbách. On byl také na slovo vzaty zpëvàk, 
znalec literatury hudebni a dobry houslista. Slav- 
nostni bohosluzby vlastenecké v kostele zid. byly 
slavnostní událostí pro celé mësto. V kostele se shro- 
mázdilo státní úrednictvo, clenové mëstské rady, sta- 
rosta s vyborem z. o., spolky hasicu, veteránu s pra- 
porem, vse v lesku a plném osvëtleni — tu zaznëly 
prvni akordy z galerie zen, kde byla umistëna hu- 
dební kapela votická. Kantor Schlesinger iiitonoval 
a mohutny sbor jasnych hlasu mládeze skolní, zesí- 
leny hlasy dospëlych (basista Adolf Arnstein, teiio- 
rista Josef Gans), za pruvodu votické hudebnf kapely 
primo otrásl kostelem. Jen takovy nadany a ideální 
muz jako Schlesinger mohl si troufati pri takovych 
slavnostech prednésti Haendlovo velké „Haleluja!44 
riebo Beethovenovo „Nebesa vychvalují velkost 
Panë!u, cím posluchace uchvátil. Y soukromí se 
osvëdcil jako dobrosrdecny muz, jemuz starsi gene- 
race zachovává píátelskou památku. V r. 1881 ob- 
drzel povolání na misto ve Yídni, kde ve sluzbách 
vídeñské obce zidovské vzornë pusobil jako vrchní 
kantor, sekretár a ucitel nábozenství v 16. a 17. okr. 
az do jeho smrti dne 2. února 1906. 
Morie Schlesinger, kantor 
Nástupce jeho ve V. byl David F reisinger, 
ktery po dvouletém pusobení zemrel. Salamoun L o- 
wensoh n, ktery pak misto nëho nastoupil, byl 
dobrym zpëvàkem, onemocnël vsak a po jeho dlouho- 
trvající nemoc ho zastupovai mladistvy syn. Po 
úmrtí otee (14. cervna 1896) prevzal Bernard Lö¬ 
wensohn funkei kantora. Za jeho otee dala obec po- 
staviti varhany do starého zenského kostela. Mladi 
lidé, hosi a divky, tv orili sbor pod vedením xVdolfa 
Arnsteina, ktery se pozdëji prestëhoval do Berouna 
a vloni tam zemrel. Löwensohn mladsí prijmul misto 
vrehniho kantora v Linci (Homi Rakousy), kde jestë 
dues pusobí. Funkce kantorální prevzali pak ucitelé 
nábozenství; jmenujeme z nich zvlàstë Edvarda L i e- 
b e n a, ktery vzornë a svëdomitë svuj úrad vykoná- 
val a az do odchodu svého dio Prahy (1916) cleny 
obce nabádal, by bohosluzby navstëvovali, by jich 
pravidelnost udrzeli. Y Praze vyucoval na obchodní 
skole a pak prevzal reditelství v chlapeckém sirot- 
cinci v Krakovské ulici. Na posvátném mistë zemrel 
náhle pri sobotních bohosluzbách v synagoze v Jeru- 
salemské ulici v r. 1930. O nëm a jeho nástupci 
rb. Freudu Pickovi se zmíníme jestë v kapitole o 
skole. Se zadostiucinënim budiz ke konci jestë po 
znamenáno, ze ke zvelebení bohosluzeb obëas pri- 
spëla svym krásnym, kultovanym hlasem pí Berta 
Fuchsová, chot' byvalého postmistra v Jankovë. 
Její hudební vlohy dëdili synové, Adolf Fuchs, solista 
nëmeckého divadla v Praze, a prof. Egon Fuchs, ktery 
vyucuje na státní konservatori v Praze. I nasi spolu- 
zacky pañí Berty Arnsteinové-Polákové (ve 
Yídni) budiz jako sòlistky v kostele vzpomenuto. 
Skola. 
Öd dob císare Josefa II. podléhaly skoly zid. obcí 
dvornímu dekretu ze 14. prosince 1782, ktery piatii 
jak pro zrízení jich skol normálních, tak i pro jich 
udrzování. Bylo Zidum i dovoleno, získati si stave- 
nistë (grunt) pro vystavëni skolní budovy, v cem je 
úrady mëly podporovati. Votická zidovská skola císlo 
XVIII v zid. mëstë (nyní Male nàmësti) byla pûvod- 
në prízemní. Kdyz se na zacátku druhé polovice 
19. stol. z. o. vzmáhala a pocet skolou povinnych dí- 
tek znacnë stoupl, dal tehdejsí starosta Bedrich Arn¬ 
stein podnët k nadstavbë jednoho poschodí. V pre- 
chodiié dobë konalo se vyucování v Sabatkovë domë 
c. 193 na Prazské ulici. Ze starsi generáce ucitelu 
budiz vzpomenuto Joachyma Brucka, muze to s ne- 
vsedním vzdëlânim. Kdyz v r. 1842 z. o. prazské- 
mu arcibiskupu Josef u svobod. pánu ze Schrenku 
zaslala za prícinou jeho 25 letého jubilea arcibiskup- 
ského blahoprání, vënoval mu ucitel Bruck ducha- 
plnou prílezitostnou báseñ, kterou arcibiskup vlidnë 
Votice 16 
Ti O 
Wottitz ib