Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Jakob Wiener 
Oskar Meiler 
Emil Lederer 
budí pohorsení. Jak celá vëc byla skoncována, ne- 
víme. Zdá se, ze Zidé piatili odtu-d k obci, farári nie, 
a ze pomalu byli koncentrováni. Získáva'li st ále vice 
majetku domovního a za padesát let vlastnili ne uz 
sest, nybrz deset domu v P. Katastr Josefsky uvádí 
je v tornio poradí (1787): 
I. Vrchnostenská vinopalna, II. Bernard a Joachim 
Volff, III. Mendl Abraham, IV. Jakub Lébl, V. Isák 
Lébl a Abraham Moisés, VI. Samuel Filip, VII. Sala- 
moun Jakub, Vili. Lébl Elkan, IX. Jakub Jisa, 
X. Filip Samuel27). 
R. 1829 v katastru, tak zvaném stabilním, nalézáme 
v P. tyto zidovské majetníky domu: 
V dome e. II. bydilel Jakub Král; mei u tohoto císla 
jednak obytny dum, jednak hospodárské stavení. 
C. III. obyval Salawioun Möller; tento dum byl zcela 
bez hospodárského príslusenství. David Pick, ktery 
vlastnil velmi rozsáhly dum c. IV. (tusím, ze je to dum 
kdysi Ze'lenohorsky, patrící pocátkem XVIII. stol. Ja- 
kubovi Loblovi), mël u domu jestë zvlástní hospodár¬ 
ské stavení. V c. V. bydlel Mojzís Robícek a v c. VI. 
Jakub Pick. Abrahamu Rotenbaiumovi patrily domy 
dva, c. VII. a VIII., z nichz podle vymëry zastavëné 
plocihy 95 a 30 ctver. sáhu byl jeden dosti rozsáhly. 
Stejnë vlastnil i Isák Randauer dva domy, c. IX. a 
X. Nez tyto byly mensí. Zidovsky dum c. I. uzívala 
tehdy vrchnost, to jest náboz. fond. 
Zato vlastnili Zidé také domy mèstské, a to c. 179, 
které patrilo manzelum Lazarovi a Rosalii Mollero- 
vym, a c. 174 patrilo Gabrieli Pickovi. Zid. náb. obci 
patrila synagoga, která pri ocíslování domu dostala 
c. 379, a pozemková parcela o vymere 200 ctver. sáhü 
c. 1379, na níz byl zid. hrbitov28). 
Pred prevratem r. 1848 jestë jednou Zidé pred poz- 
dëjsim úplnym svym oisvobozením a zrovnoprâvnënim 
museli vésti dlouhé a marné spory s mëstem, které jim 
zabrañovalo ve volné hospodárské konkurenci. Nez 
stejnë, jako drive, ti ello ani tentokráte o zásití nábo- 
zenské, nybrz spor byl dusledkem dobë jiz nevyhovu- 
jícího, v úpadku se nacházejícího zrízení cechovního. 
Zidé Emanuel Meiler a Josef Moravec chtëli v P. 
otevriti si krámy a vrchnost jim k tomu r. 1840 dala 
i povolení. Z toho byl poiplach i soudy, nebot' mësto 
na zádost cechu upírailo Zidum právo obehodovati 
v domech mëstskych, a obhájilo tuto zásadu jak u kraj- 
ského úradu, tak u gubernia, a r. 1843 i u dvorské 
kanceláre. 
Zidé nechtëli se podvoliti, zvlàstë kdyz vrchnost se 
za në postavila, a près zamítavé rozhodnutí otevrel si 
Josef Moravec r. 1840 v c. 76 kruparství a po zavrení 
obehodu r. 1842 obehod kuzemi. (Kommissionshanjdel 
mit Lederwaren.) Pozdëji (téhoz roku) obdrzel od 
vrchnostenského úradu povolení k vykroji kozí a lnë- 
ného zbozí na zpusob kramársky a k prodeji suken. 
Ale opët byl nucen ustoupiti, ponëvadz mësto mu dalo 
krám zapecetiti a dvorská kancelár r. 1843 zákaz po- 
tvrdila. 
Stejnë vedlo se i Emanuelu Mellerovi, ktery chtël 
v c. 274 si otevríti krám. V celém sporu slo o boj mezi 
pravomocí mesta a vrchnosti, a podle tehdy platnych 
zákonu vyhrálo mësto, které se duraznë ohradilo proti 
vmësovâni se vrchnosti do své pravomoci. Vrchnost 
smëla povolovati Zidum obehod pouze v domech, 
které patrily pod vrehnostenskou jurisdikci, a ne v do¬ 
mech mëstskych, a oba 2idé chtëli si krámy otevríti 
v domech mëstskych, coz bez souhlasu mësta nebylo 
mozné. 
Také boj s cechem reznickym, ktery vedi Zid Já~ 
chym Moravec r. 1840, o vtëleni do cechovních knih a 
o pripustëni k volné soutëzi, skoncil vitëzstvim cechu, 
ktery Moravce za cieña nezapsal a prodej masa mu 
nepovolil. 
Uvolnëni, které prislo po r. 1848 a skoncilo úplnym 
zrovnoprâvnënim 2idu, niëlo prirozenë také v P. za 
následek silny vzrust Zidu. Nejvíce Zidu v P. bylo 
r. 1910, kdy pri scítání bylo napocteno 164. Priroze- 
nymi následky války svëtové klesl tento pocet r. 1921 
na 121. 
Z vynikajících Zidu, kteri zili v P., dluzno na konci 
tohoto krátkého prehledu zvlàstë vzpomenouti Viléma 
Zirkla a advokáta JUDra Bernarda Picka. 
Vilém Zirkl narodil se v Jistebnici a v P. pûsobil 
jen krátky cas. Byl to neúnavny pracovník cesko-zi- 
dovsky, vyborny divadelník, spisovatel a prekladatel. 
V krajinské drobné práci ceskozidovské na Táborsku 
byl pokracovatelem po známém red. Josefu P e n í z- 
k o v i z Nár. listu. Zemrel predcasnë pro své okolí po 
tëzké srdeení cihorobë r. 1894 a je pochován v P. 
Také JUDr. Bernard Pick nebyl rodákem pacov- 
skym, nez pusobil tu skoro 40 let. Zemr. r. 1926. Dr. 
Pick, kosmopolita, velkého vzdëlâni a velkého srdee, 
idealista a prítel drobného lidu, jehoz zastáncem byl 
po léta v mëstské radë, získal svou uslechtilou po- 
valiou úctu a hluboky obdiv vsech, kdoz jej znali. Bylo 
nejvëtsim potësenim jeho ryze lidsky zalozené po- 
vahy, mohl li rozvadëné strany smiriti, a jako advokát 
zastával se vzdy jen vëci, o jejichz správnosti byl 
osobnë presvëdcen. A cinil tak nezistnë — zacasto 
zdarma, avsak vzdy poctivë a cele. 
Kromë ob ou uve deny eh zasluhují zmínky z do by 
novëjsi tito vyznacní zidovstí rodáci v P.: 
JUDr. Emil J o k 1, min. rada ministerstva post a 
telegrafu, PhDr. Hugo J o k 1, profesor csl. reálného 
gymnasia Komenského ve Vídni, chemik dr. Ing. Josef 
Pacov 4 
475 
Patzau 4