Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

jeden k druhému, klobouky s vé na hlavách mající, 
smísky a rouhání svá z toho mají" 33). 
Zatím 2idé slozili v rathúze jiz smluvenych 70 zl. 
rynskych a obec zaplatila 23. srpna 1658 za pet voru 
plaveckého drivi na pet domku, nehodlajíc patrnë 
zdvihnouti stavení rodine Mojzisovë 34). A na konec 
vrátili konselé slozenou zálohu i ostatnira Zidûm s po- 
známkou, „ze kdyz na stavenistë drivi se svázelo, 
odpirali tomu majitelé zborenist', ze tu zase své byvalé 
grunty zdivihnou". 
Posléze obrátil se hnëvivë na Daniele Mojzisu i zá- 
mecky hejtman. Dne 10. ledna 1660 vzkazoval na rat¬ 
húze primátoru Pavlu Volfovi z Kriegsfeldu, „aby Da 
niel z mësta propustën nebyl, nybrz vazbou stizenu3°). 
Konselé, hovice ochotne vuli zámecké, zapecetili i Da- 
nielûv krám 36). V listopadu odesel Daniel do Ghru- 
dimë a skládal na Ceskou komoru novy memoriál. 
Pardubsti vzkazovali vsak soucasnë chrudimskému 
právu, ze „purkmistru pred ocima pësti na stul tlouci 
a sñupati se opovazoval a cely ourad konselsky nesle- 
chetnë a nevâzanë vedle svych jinsích lehkomyslnych, 
zidovskych a utrhavych recí v jistém mistë jizlivë a 
dutklivë za selmy jisté znaríkati se opovazoval" 3')- 
Jednání o Danielovë memoriálu u Ceské komory 
vzalo se pred se teprv v lednu 1661 pri zvlástní ko- 
misi, jiz úcastni byli z Pardubie i zámecky purkrabí a 
duchodní pisar38). Pardubsti zatím domáhali se cas- 
tymi listy k vrchnosti o vyloucení i ostatnich Zidu. 
Královská komora vyhovëla jim 20. ríjna 1661 39). 
Protoze pràvë v ten cas predkládaly se pardubské 
majestáty císari k obnovë, zádali konselé hrabëte Vra- 
tislava z Mitrovic, komorniho presidenta, aby jim roz- 
sudek Ceské komory z r. 1661 vloziti dal téz „do 
confirmati". Kdyz 5. ledna 1662 císar Leopold I. ve 
Vídni privilegia pardubská stvrzoval, byla tam jiz ve- 
pisána i vëta: „Ponëvadz zádny Zid nad pamët lidskou 
a predesle nikdá a tak ani v minulém tisicím sesti stém 
osmnáctém létu (kdez pokudz kde tehdáz jací Zi dé 
bydleli, tu také jestë dale se zdrzovati, snëmem minu- 
lého 1650 léta v dotceném Královstvi nasem Ceském 
drzanym sobé propujceno rnají), v dotceném mëstë P. 
obytny nebyl a usedly a oni Zidé teprv za casu minu- 
lych vojenskych nerestí pro lepsi bezpecnost jich 
v témz mëstë samého toliko bytu a to do vule a libosti 
jich Pardubskych uzili, k tëm pak domum, které jsou 
nëkdy na Malém predmësti dotceného mësta nëkteri 
Zidé od krest'anuv koupili, a v naddotknutych vojen¬ 
skych casech v dokonalou ruinu a zkázu privedené a 
dilem do sancuv a Fortificati pojaté byly a ostatili po- 
savad pusté a sama toliko mista zustávají, právo své 
proto, (ze jsou peníze ty, které jsou na vystavení jim 
na témz predmësti na misté jiz recenych pustych ji- 
nych skrovnych domkuv slozili, zase vyzdvihli a od 
toho upustili), potra tili, aby casto psaného mësta do- 
tceni Zidé, nyní i na easy budouci prázdni byli a tu 
dáleji a víceji, jak v mëstë, tak i na predmësti trpëni 
nebyli" 40). Dne 9. Januarii 1. 1662 jisou Zidé do domu 
radniho povoláni a jim v srovnalosti od JMC. Komory 
Ceské proslé resoluce pod datum na Hradë Prazském 
20. Octobris 1661 narízeno, aby neprod'lenë dne stre- 
decního, jenz bude 11. Januarii, se vsim nábytkem, ze- 
nami a dëtmi pryc, kam se jim dobre vidi, vystëhovati 
hledëli pod zlymi následky a treistem" 41). Zidé vybrali 
si potom byt na pardubském venkovë, ale styku 
s mëstem nenechali 42). Obcházeli sousedy podomnim 
obehodem, pri r. 1683 najali si u cihelny za Labskym 
mostem panskou chmelovnu 4a) a zvlàstë hájili si také 
svého hrbituvku ,,U 2idova", kam casem snáseli své 
mrtvé. Odpor Pardubskych pokusil se vsak záhy pre- 
kázeti jim i v torn. Dne 10. listopadu r. 1697 vypovë- 
dëla Královská komora dvë zidovské rodiny z Pardu- 
bicek, od hejtmana Celeistyna Slavika tam usazené „na 
veliké sklamáni a ruinu chudych remeslnikûv i lidi 
handiovních". 
Po nástupu primátora Václava Fr. J. Fiedlera — 
kupce — bránilo se 2idum v zivnosti tak tuze, ze volali 
na pomoc zase panstvi. Dne 7. brezna 1720 „publiko- 
vána jest missiva od JMC. hejtmana Fr. Václava Kwie- 
tonë z Rosenwaldu, kterak sobë 2idovstvo stëzuje, ze 
za nynëjsiho pardubského primasa netoliko v svych 
handlich trpëni byti nechtëji, (nybrz) i také jim se 
v Bohdanci konopi kupovati a prodávati zabrañuje44. 
Potom v radë sneseno, ze ,,má se odpovëd' na JMP. 
hejtmana stilisovati, ,,ze ne P. Primas, nez magistrát 
vedle Privilegii mësta 2iduv près noe trpëti nechce. 
S strany tëch jejich po domich hausirování na proslé 
patenty se odvolává, ze se krádezi obávati jest, neb ze 
se shledalo, ze 2id Hostovsky ukradené pani Justové 
perly koupil"44). Protizidovsky smër pardubského 
konsélstva ziskal docasnë ohlasu i v zámku. Dne 4. 
února 1723 „publikována v radë missiva JMP. hejt¬ 
mana44, ze se „z poruceni P. Adminiistrátora zidovsky 
krehov cassirovati má44. A konselé, uvitavse pansky 
pokyn, prohlásili, ze jest o to dozádati „zdáni P. star- 
sich obecnich a k tomu smërovati, aby se tak stalo44. 
Qkolní 2idy o chystané zkáze hrbitova spravili konselé 
prostredkem „starsiho 2idu — brozanského44, jejz po- 
volali na misto radní 45). Ohrozeny zbytek svého byva- 
lého majetku chránili si 2idé velmi horlivë a s úspe- 
chem. Jiz 17. února ohi aso vaia se konselum „missiva 
JMP. hejtmana (nová), aby cassirování zid. krehova dio 
14 dní se zastavilo'44. A od té doby nastalo cilé sepiso- 
váni listu jak v domë radnim, tak v zámku po cely 
rok d6). Posléze roznirzeli konselé posilali 16. prosince 
1. 1723 list zámeckému hejtmanu Václavu Josefu de 
Bossi a druhy krajskému úradu, ohlasujíce, ,,ze tu Zidé 
v létu 1618 ani pred tím nebyli (a) krehov nemëli. 
(Ponëvadz) zase odtud vypovëdëni jsou, ze se jim (ta¬ 
ké) krehov vypovídá'4 4T). A rozhodnuti oznámili také 
Zidum. Avsak i 2idé, v ten cas v Brozanech a Dasicich 
bytem, umëli se dobre hájiti. „Dne 13. Januarii 1. 1724 
skrze vstoupení (dotaz) prednesli, (proc) se jim jejich 
mrtvá tëla na krehov tu pri mëstë P. od vzácného ma- 
gistrátu pochovati zapovidá. Nacez podle sneseni rela¬ 
tore D. Yene. Jos. Fiedler jim oznámeno, ze skrze tro¬ 
je a (v) pominulém r. 1723 od Kr. Krajského (úradu) 
s pripojenym místodrzících porucenim proslé patenty. 
2e nájmu z toho mista jiz dvë léta neplatí. 2e o své 
újmé bez prohláseni se pri vzácném magistrátu tela 
mrtvá pochovávaji.44 Zástupcum 2idovstva zdarilo se 
vsak magistrátní rozkazy opët zmariti. Dne 26. Janua¬ 
rii 1. 1724 od Král. administrati camerální missiva 
(v radë) publikována, aby cassirování (hrbitova) po- 
odlozeno bylo, leda by Král. ourad krajsky takové 
cassirování per expressum narídil.44 48) A po tomto ka- 
merálním vzkaze vytrval zid. hrbitov az dosavad 49). 
Péce Ceské a dvorské komory o zid. zivnostníky 
pardubského venkova podlozena byla fiskálním zá 
jmem. R. 1697 zili v Bohdanci zid. obeh. dva, v Pre- 
iouci jeden. Podle komorniho rozhodnuti mël kazdy 
z nich do zámeckého duchodu v P. klásti roenë 50 zl. 
rynskych110). Protoze doufali v snízení vysazeného pe¬ 
níze, dluhovali do r. 1702 jiz 408 zl. 20 kr. 51). V Se¬ 
miné byl nájemeem panské vinopalny Zid Petr HersI'. 
R. 1719 priznával se také on v duchodë k nëkterym 
nedoplatkûm52). V cas války slezské popudili 2idé 
královnu Marii Terezii svym sklonem k neprítdli a 
prekupem véci, od neprátelskych dustojníku v Cechách 
naloupenych. Dekretem z 18. prosince r. 1744 zakazo- 
val se 2idum pobyt v královstvi. Avsak k prosbám 
místodrzitelství a nëkterych vyslancu omezil se zákaz 
na mësta uzavrená53). Proto také jiz r. 1747 priveden 
Pardubice 4 
468 
Pardubitz 4