Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

dále, vzdy vice sobe to zvelicují44. I „ponevadz vsickni 
2idé, V Královstí Ceském bydlící, od JMC. na milost 
jsou prijati44 — touzili v supplikaci — „aby P. Purk- 
mistr a rada v Pardubicích zádnych Ziduv, bud'to do- 
mácích, neb prespolních pod skutecnou a neprominu- 
telnou pokutou zádnym neobycejnym clem a sacun- 
kem neobtëzovali44 14). Královská komora, ukazujíc 
konselum suipplikaci 2. srpna 1622 bez obvyklé pomoci 
hejtmanovy, tázala se na spesné dobrozdání; ale pri 
veskerych sporech nevzdalovali se Zidé z P. ani v le- 
tech pozdejsích15). 
„Ye stredu po památce sv. Simona a Judy (30. ríjna) 
léta 1624 vstoupili do radního domu pred primátora 
Jakuba Bruneria — ten cas purkmistrovství drzící- 
ho — Faltyn Lev, Izák Lev a Jakub Mendl, privedse 
s sebou Jana Vorla Kolínského, a ten priznání ucinil, 
ze jim prodal stodolu od domu svého se zahrádkou, 
pri ni lezící, po strane Bukovinské pod hrází rybníka 
nového Pardubského k dedicnému drzení a uzívání za 
sumu 48 kop míseñskych. Pri torn zavazovali se 
(smlouvajicí duverníci) za domácí 2idy, ze jak z té 
stodoly, tak i zahrádky pri ni k obci Pardubské ouroku 
sv. Jirského i Havelského od r. 1625 — kazdého — 
piatiti budou po pul kopë. Zároveñ oznamovali, ze 
toho obého k pohrbu tel mrtvych jak svych, tak 
i budoucích svych uzívati budou. Vsak co se dotyce 
prespolních Ziduv, kterí by se tu pohfbívati dáti 
chtëli, od starého po pul kopë a od mladého po 15 
grosích míseñskych Panu purkmistru piatiti mají. A 
prve nez by prespolního pohrbiti dali, povinni jsou 
panu Purkmistru se ohlásitile) ,44 — 
— Od roku 1636 spolecenská snásenlivost mezi par- 
dubskou obci a místním zidovstvem vaine se poborila. 
Pristëhoval se do mesta Daniel Mojzís z Friedlandu, 
nájemce cía císarského, a získal tu podruzí. Brzy strhl 
na sebe prodej obilní, solí a vëcmi krámskymi; proto 
zivnostníci zdejsí, chtejíce si zabezpeciti svuj dosa- 
vadní zisk, pokouseli se po letech zbaviti Daniele udë- 
leného podruzí a vybaviti friedlandského obcana 
z mèsta. Odvazovali se vsak podniku tuhého. Daniel 
Mojzís, pokládaje se byti sousedem, opatril si prízeíi 
panského hejtmana Jana Purgharta Kordule ze Sloup- 
na i Geské komory a úrad královsky pre jal na sebe 
spor s mëstem na miste Mojzísove. Své dobrozdání po¬ 
stal do Prahy zámecky hejtman 18. zárí 1640. Na to 
skládala se zase v dome radním obsírná obrana a po 
delsím odkladu odpovëdëli pardubstí konselé presi- 
dentovi Královské komory 7. bfezna 1641 britkou a 
tehdejsí cas charakterisující replikou: „Prednë to nám 
velice divné jest, jakym stëstim dotceny Daniel Moj- 
zísu 2id takové defensi nad nás, verné JMC. poddané, 
od pana hejtmana nasello zaslouzil. Pan hejtman sice 
vlastním priznáním na té zprâvë patrnë se dolicuje, 
ze tyz 2id na onen cas ne za souseda, nybrz za po- 
druha i do caisu a k primluvë toliko Pana hejtmana od 
práva byl prijat. A tak jako podruh a ne jako soused 
na milosti toliko sub conditione pri práve trvaje. nie 
dëdicného nikdy pro sebe nemël a nemá, a kazdého 
casu z pricin hodnych od práva vypuzen byti muze.u 
„Kdez (od pana hejtmana) polozeno jest, ze jsme pry 
v létu 1636 téhoz Zida o své újme pro dobré príjemné 
za souseda prijali, práva mëstského jemu udëlili a 
tudy svá privilegia sami protrhli a potupili — cemu 
my svëtle a patrnë odpíráme — a ze on Daniel Mojzís 
Zid i s tim vejpisem1') proti nám za dokument ke 
zprâvë prilozenym naskrze podezrely jest, pravime: 
Kazdy vejpis, porádne od práva vydany, netoliko pe- 
ceti mëstskou utvrzen byvá 18), ale i v kterych knihách 
a na kterém listu se vynajde, svuj titul nálezity mívá, 
Pri této pak neporádné a podezrelé skartë mimo 
proisty Thobiáse Kocíka, tehdejsího pisare radního, 
podpis nie jinélio se nespatruje, címz se patrnë pro- 
násí, ze také v nizádnych knihách pri pràvë nasem za- 
znamenán ani s vëdomim celého úradu, téz starsích 
obecních, nikdy psán nebyl a není, nybrz tak jalovy 
toliko z dobrého ouplatku od samého Thobiáse Kocíka 
témuz Danieli Mojzísovu Zidu vydán jest.44 ,,2e on Da¬ 
niel Mojzísu Zid, v cele mësta Pardubic sedici, ne 
k uzitku mëstu toniu, nybrz k veliké skodë ubohych 
souseduv a ku prekázce zivností jejich mëstskych i tu- 
díz k zàhubë celé obce jest, neb o netoliko obilí vseliké 
skupuje a zas prodává, ale i prespolním, Zidum, chytre 
cía mëstskà projizdëjicim, v tento nebezpecny cas bez 
vëdomi a z povolení úradu pokoutnë, kdo vi jaké 
sklady u sebe dopoustí. Jezto kdyby se mëst'anum Par- 
dubskym takové ochrany jako Zidu to muto od Pana 
hejtmana uziti dostalo, nepochybnë ze by se také hoj- 
nost veci potrebnych — podobnë jako prve, kdyz 2ida 
v meste nebylo, - - mezi isousedy — v mirné a slusné 
cenë vynajíti dalo. 2e jsou jiz skrze handle dolozeného 
Zida ubozi lidé na nejvys potlaceni, není divu, ze se 
Zidu jakozto bohatsimu a nad kramári daleko zásobe- 
nëjsimu nyní lepsí svëdomi a chvála v jeho kupectví 
pripisuje. Co pak soli pro svûj vlastní a neposlední 
uzitek shromâzdëné mël, tu vëc pri vpádu neprátel- 
ském 19) tak dobre zaopatril, ze kdyz sul z mësta mar- 
kytandrûm vyprodal, tim mëstu, prve dostatkem solí 
zaopatrenému, netoliko nie îieprospël, ale ani dobrého 
slova, mnohem ménëji jaké chvály nezaslouzil. Contri- 
bucimi extra ordinarie zádnymi obtízen nebyl, ale ani 
jednoho krejcaru — coz sice drzitel gruntu vedle sosu 
mëstského, kdyby pritomen byl, zapravovall — od sebe 
neodvedl. — Procez Y. M. Páni pro Bozi svatou spra- 
vedlnost ponizenë prosime, ze tuto supliku nasi dobro- 
volnë prijíti a — milostivë pováziti rácíte 20).44 — Ko¬ 
mora prazská s koneenym rozsudkem nechvátala a 
sousedé pokouseli se zatím omezovati zivnost Danie- 
lovu sami, odpírajíce mu nájem bytu i krám. Daniel 
zaloval znovu a president komorní podeprel svého cel- 
níka proti konselum jestë vice. Dne 14. ríjna 1643 psal 
o torn na zámek hejtmanovi: „V dobré pamëti snásíte, 
ze jsme skrze psaní Vám 26. dne mësice Aprilis léta 
pominulého 1641 ucinëné k'tomu, aby Daniel Mojzís, 
Zid z Friedlandu v mëstë P. bez zakoupeni, avsak ja¬ 
kozto celny neb mejtny JMC. bydleti a vedle toho ob- 
chod zidovsky ve vëcech krámskych, suchych a krát- 
kycih, odvedouce, co JMC. v mèste z toho nálezeti 
bude, az do dalsi resoluti nasi zustávati mohl — své 
povolení dali. Nyní ale tomu srozumíváme, ze by mu 
Pardubstí, jsouce dum, v kterémz az posavad nájmem 
a v podruzství züstával, prodán, v jíném domë bytu, 
ménëji pak tedy zivnost práti se spëcovali. Nad 
címz zádného zalíbení nemajíce, Vám — znovu 
poroucíme, abyste to pri prv oznámenych Pardub- 
skych narídili a opatril i. aby oni témuz Zidu v obehodu 
jeho, dokudz by tu v povinnosti své celnické anebo 
mytnické züstával, zádné prekázky necinili, ani komu 
jinému obzvlástné pak proto ciniti nedopoustëli, po- 
nëvac jsou ho na onen cas sami pod ochranu práva 
svého z ouplatku prijali, tu v mëstë v jiném domë byd- 
liti a z nëho nájem piatiti neprekázeli. Pokud by oni 
Pardubstí sami, aneb nëkdo z souseduv jich takové 
cío zastoupiti a z nëho tu sumu, kterouz 2id vzdycky 
anticipando odvozuje, tolikéz dávati chtëli, ze jim 
toho práti a dovoliti ohceme21) .44 
Po této komorní vypovëdi Daniel Mojzísu v Pardu¬ 
bicích zustal, vzájemné potykání se poodstavilo a 
ostatní 2idé, pokud bydleli tu, jsouce prve ,,pod ochra- 
nou práva a do casu sub certa conditione prijati", po¬ 
kouseli se slibováním rocního platu obci o zivobytí po- 
kojnëjsi. Obec, doprávajíc po smíru starsím rodinám 
zdejsího bytu, snazila se omeziti príliv novy22). 
Pardubice 2 
466 
Pardubitz 2