Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

nimi je téz „zidovské námestína nëmz stály nëkteré 
domy ziel, a synagoga pied pozárem. Druhá nejstarsí 
mestská kniha 5) je „kniha fasovní merení Jozefin- 
ského z r. 1780 obce K. H.u — (nëmecky název knihy 
je: „Fassionsbuch der Gemeinde Amschelberg mit den 
zugetheilten Herrschaftlichen Hof Amschelberg." 
V této knize jsou veskeré zid. domy y polozkách 60 
az 79 obsazeny a je jich celkem 21 cisel. Zid. domy 
byly rimskymi cislicemi oznaceny od III. do XXI. 
I. a II. V knize ku podivu nejsou a byly patrnë to 
domy lehlé pozárem a v té dobë jestë nebyly znovu 
zrízeny. 
Zde jsou v bëzné radë knihy i s jich tehdejsimi 
majiteli: 
60. Zidovsky dum, Abraham Marek, ë. III, 61. zid. 
dum, Mittl Lippmann. e. IV, 63. zid. dum, Joachima, 
c. Y, 64. zid. dum, Lobi Josef, e. VI, 65. zid. dum, 
Samuel Fürth, e. XX, 66. zid. dum, Ludmila Mendl, 
c. VII, 67. zid. dum, Israel Hoenig, e. Vili, 68. zid. 
dum, Libella Abraham, e. IX, 69. zid. dum, Zidovská 
skola, e. XIX, 70. zid. dum, Ascher Katz, c. XVIII, 
71. zid. dum, Joachim Sitter, c. XVII, 72. zid. dum, 
Joseph Schletzl, c. X, 73. zid. dûm, Hersehl Klepetsch, 
c. XI, 74. zid. dum, Händl Czerálek, ë. XII, 75. zid. 
dum, Joseph Sroule, ë. XV, 76. zid. dum, Joachim 
Fürth, ë. XIV, 77. zid. dum, Zidovsky spitál, ë. XIII, 
78. zid. dum, Loebl Fürth, ë. XVI, 79. zid. dum, Aron 
Fürth, ë. XXI. 
Z tohoto soupisu je zjevno, ze v oné dobë byla jestë 
„zid. skola a synagoga" pod spoleënou strechou, pak 
ze mêla obec i svoji nemocnici, zato vsak postrádám 
zid. lázeñ, která v obei té najisto byla a nacházela se 
patrnë téz v ë. XIII, v nemocnici. Nejvëtsi poëet 
domu zid. mêla v obei rodina Fürthová, která 
i pozdëji mêla y obei rozhodujíeí a vlivny hlas. Z této 
rodiny byli i nájemei panskych statku a t. zv. „do¬ 
maci Zide\ jak jich mël ve starych dobách kazdy 
slechtic. 
R. 1770 koupil K. H. svob. pán z Astfeldu, s nëjz 
pak presla na Josefa knízete z Lobkowicz, jenz ji pro- 
hrál y hazardni hre proti Robertu ze Spieglu. Po nëm 
záhy preslo panství smlouvou na Frant. svob. pana 
Mladotu ze Solopisk. Znak tohoto rodu je do 
dnesniho due nad K. H.: modry stit, v nëm stríbrná 
mëstskà hradba s vëzi, v otevrené brânë kos se zla- 
tyma nohama. Jindy kvetóucí mësteëko kolem XVII. 
stol. kleslo na v e s a teprve koncem XIX. stol. ponë- 
kud se povzneslo 3). 
Obyvatelstvo krest'. pojila s Zidy hluboká náboz- 
nost! Sprâvnë o ni pise reditel skoly Cenëk Habart 
v dile „Sedlcansko, Sedlecko a Voticko" 6) : „Vite, 
ëim se tësivali nasi predkové ve vsech zlych dobách 
a strastech? Vite, co je posilovalo v utrpeni a proná- 
sledováni? Co si dialeko vice cenili nad zlato a vsechno 
jmëni? Bible to byla — —" Jak ëasto, preëasto 
i Zidum kosohorskym a na Sedlëansku nezustala jiná 
utëcha, nez jediná jejich — bible. 
Dne 19. srpra 1619 prohlásil snëm ëesky Ferdinanda 
za zbavena trunu a o tyden pozdëji zvolen byl kurfirt 
falcky. Archivár Fr. T e p 1 y 7) popisuje ràdëni solda- 
tesky v kraji sedlëanském, která neusetrila zajisté 
i malou zdejsi obec zidovskou, soudë tak z pisniëky, 
kterou páni soldáti zpívali po ëesku i po nëmecku 
„Vena, kde vem, 
vira sem, 
vira tam, 
pobereme vsecko, 
vër sobë, jak chces 
Soudnictvi bylo jak „patrimoniální66, tak i magi- 
strátní; nad hrdelním soudem stála près 300 let t. zv. 
„ceská appelace6i v Praze, která byla druhou stolici 
soudni. Tyto úrady a soudy pominuly v r. 1848 ris. 
zák. a povstaly úrady nové: misto prazského gubernia 
ëeské mistodrzitelstvi, misto ëeské appelace vrchni 
zemsky soud v Praze. V tëch dobách byla v kazdé 
obei i — vlastní sibenice. V P r ë i c i stála poblíze 
zid. hrbitova. 
R. 1868 povstalo z okresu sedlëanského, sedleckého 
a votického „hejtmanstvi" sedlëanské se sidlem 
v Sedlcanech. Okres sedlëansky utvorila byvalá do- 
minia ëili panství a velkostatky: Vysoky C h 1 Li¬ 
mée, Petrovice, Zahrádka se Zadnim 
Chlumem, Trebnice, Nazovice, Radie, 
K novice, Suchdol, Oseëany, Stëtko- 
vice, Dobrohost, Kosová Hora s Cerve- 
nym Hrádkem, Bolechovice; k tëm pridru- 
zilo se i nëkolik svobodnych obei z prvni a druhé 
ëtvrti kraje berounského, t. j. vesnice, které nekonaly 
robot. K tëm „svobodnym osadám" nálezel i V o j- 
k o v, blizko K. H., kde rovnëz byla zid. ëetnà osada. 
R. 1673 dodán byl z vëzeni jistebnického k narízení 
Tobiáse Formánka, hejtmana panství chlumeckého, 
podezrely skudce Pavel Zatecky právu sedlëanskému 
k vyslechu, aby povëdël, ëeho zlého v Jistebnici se 
dopustil. Otázka: „Poslouchej, ty, Pavle Zatecky, 
proto si ty nyní do toho trestání zdejsího satlavního 
z mësta Jistebnice pododán, aby ty si hledël jinouze 
pravdu povëdëti, co si zlého kde a u koho v Jistebnici 
se dopoustël. Predkem jaks mnoho Zidu Markovi u 
Jana Mikánka obyvajicímu pokrad, zejména povís." 
— Odpovídá: „Prednë, pání zmilí, vzal jsem tomu 
Zidu Markovi zupan muzsky, nevím, zdali liskou anebo 
vlkem podsity, barvy stríbrné, náprsník od sedia a 
pak truhliëkou malou s víkem a mandlík stary, str- 
hany. To sem vsecko do sena v domë Bejsovcovém 
schoval a to vsecko ten Zidi Marek zase dostal." 
A jestë mnoho jinych neslechetností dopustil se 
tento muz a marnë prosil soud a vrchnost, ze ,,jiz do 
mé smrti nikde vice nechei se takovych skutkov do- 
pustiti, nybrz zivota svého polepsiti a z tëch ode mnë 
spáchanych ëinuv zlych pokání ëiniti." — Byl vsak 
prece k trestu smrti provazem na sibenici odsouzen 
„actum pri pràvë v mëstë S., za ouradu purkmistrov- 
ského toho ëasu Jana Procházky, dne 10. Januari 
1673". Byl-li onen Pavel Zateck y za své krádeze po- 
praven ëi jinak potrestán, nevime. Nejspise dostal 
milost, ponëvadz o jeho popravë neni v mëstskych 
pamëtech zminky. ,,Ostatnëu (pripominá sprâvnë 
Cenëk Habart v prve reëeném dlile) „kradli a loupili 
v tëch smutnych dobách i páni, treba jinym zpuso- 
bem nez onen Pavel Zatecky.'4 
R. 1866 ràdila po odehodu Prusáku z okresu sedl¬ 
ëanského zde choiera v kraji. V S. zemr. 130 osob, 
v Radiëi 27, skoro v kazdém ëisle nëkdo umrel, ve vsi 
Tomcich v ë. 13 a 34 vsichni lidé vymreli, v ë. 42 
pouze otee s nemluvnëtem zustali. Obávaje se, aby 
nezemrel bez posledního porízení, dëlal posledni vuli 
tak: na jedné stranë potoka stài on, na druhé jeho 
bratri a svëdci a tëm rikal, jak si co preje, kdyby 
umrel. Kdyz prisli obyvatelé z Tomic do kostela, 
vsichni se jim vyhybali a od nich ustupovali, aby se 
od nich nenakazili. Tak skoro v kazdé pamëtni knize 
je zaznamenáno, jak kde choiera ràdila. Také zdejsi 
z. o. má na truchlivou tu dobu památku — na hrbi- 
tovë je neobyëejné mnozstvi painëtnich desek s leto- 
poëtem r. 1866. 
Nejstarsí verejné sdruzení Zidu okr. sedlëanského 
je nespornë „Ch. k. Kosowa Hor a". Kdy byl pra- 
stary hrbitov zid. „na Babi hure66 zalozen, o torn ne- 
zachovalo se zádnych dokumentu a jen zvëtralé, hlu- 
boko do zemi zapadající, ëasto jiz jen svymi vrcholky 
Kosová Hora 2 
7 
Amschelberg ?