Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

zuje i dalsí doklad z r. 1710, kdy na rathouze se 
usnesli „jeji hrab. ex. uciniti spis, ze naslejchají, jako 
by zase jeden Zid se mei sem do mesta dostati, tak 
aby rácila pri predeslém poctu zidovstva zanechati, 
aby jich vice prijímáno nebylo". Usilování to melo 
die vseho kladny vysledek, nebof skutecne r. 1723 
jest zapsáno v seznamu pouze 10 zidovskych rodin, 
jichz jména uvádíme: Marous Wehler, Aron Vogl, 
Jáchym St'astny, Moisés Polenetz, Marous St'astny, 
Marous Eliás, Nathan Jonl, Terrisl Salomona, Ennoch 
Wolff (nebo Wolst) a Perl Schneider. Y mnohem 
pozdejsích letech se uvádi 18 rodin. Necht' usilovali 
sousedé o omezení zidovského obchodu jakkoli, prece 
to nemelo valného vysledku, a sice z toho jednodu- 
chého duvodu, ze byli obchodnë zdatni a lépe piatili. 
Dne 3. zárí 1706 „bylo na rathouze strany uzdáru 
predneseno, ze rezníci radëji Zidum nezli uzdárüm 
prodávaji. Prijde-li to pred slavny magistrát, aby sami 
sobë vinu pricítali". Ale v torn ohledu se nemëli Zidé 
Èeho obávat, vzdyt' mëli jiz od Rudolfa II. z r. 1595 
vysadu na prodej i koupi „vëci chlupatych". A také 
z celé hrozby reznikum zádny strach nesel. 
Mnoho zid. obchodniku místem jenom procházelo 
se svymi prenosnymi stánky nebo ranci. Na takové 
musili die patentu z 18. srpna 1713 dobry pozor dáti, 
protoze byl strach, „aby skrze takové neposlo nëjaké 
morové nakazeni". Proto stanoveny varty kolem ce- 
lého mësta, ,,o cemz Jan Dio skrze právního posla 
Václava Slechtu na buben uhoditi rozkazoval". A 
yrchnost prikázala, aby Zidé hledëli na vartu platit, 
jsou p o vinili s mëst'any „to onus" snáseti. Jak bylo 
jiz pri r. 1682 ukázáno, mëli Zidé starosti s vydrzo- 
váním svého dojného dbbytecka, hlavnë koz. Dosáhli 
sice svolení, ze mohli dobytek drzeti, ale pásli ho 
s dobytkem podruzskym, coz zavdalo prícinu k jinym 
nesnázim. 20. cervence 1708 prednásí p. purkmistr na 
rathouze, ze podruzi mnoho dobytka chovaji, a to „pod 
fochem" ze neni jejich, ze je zidovsky. Sneseni, ze se 
jim (podruhum) vice nepasiruje, toliko jedna kráva 
pro obzivení. I tu se hresilo na Zidy. A hresilo £Te 
patrnë na në i jindy. R. 1728 byla pro jakés neznámé 
neshody stanovena komise krajskych komisaru ve prí- 
cinë zidovstva. Osm panskych osob a osm slouzících 
stavëlo se ve mëstë près noe, hodlajíce druhého dne 
dál do Susice. Pri torn patrnë vyrízena sporná vëc, 
coz se ovsem neobeslo bez hostiny. Máme v ruce do¬ 
klad pràvë o vydáních na onu „traktací" s podrob- 
nym úctem za masa, príkrmy, lahudky, vino a pivo, 
coz vse stàio 10 kop 8 gr., sumu na ten cas znacnou. 
Páni z rathouzu se pri tom svezli a uëet po komisi 
dali k vyrovnání vrchnostenskému duchodu; ale zá- 
mecky hejtman k tomu poznamenal vlastní rukou, ze 
nechápe, jak to vse komise, hlavnë to pivo a vino, 
molila uzíti. U nich na zámku ze by ta útrata nebyla 
ani polovicní. Za vlády slechty Mansfeldovské a pánü 
z Löwensteinu darilo se Zidum v H. lépe Nebylo jiz 
toho omezování v poctu rodin a seznam zid. rodin 
z 15. brezna 1779 ukazuje jiz 18 rodin, usazenych ve 
1.4 domech. Jsou to: I. Abraham Lobi Drahenicky a 
Bernard Lobi, II. Markus Zichovicky, III. Lobi 
Fürth, IV. Israel Fürth, V. Herschel Isak, Elias Isak, 
Jftkob Isak, VI. Cantor, VII. Markus Voticky, VIII. 
Mojzis HerscM, IX. Isak Markus, X. Abraham Vod- 
iiansky, XL Jakub Simon, XII. Jakub Vodñansky, 
XIII. Isak Lobi. To byly rodiny v domech ve vnitr- 
nim meste. Na predmësti bydlil pouze Lobi Samek. 
K omezení zid. obchodu prispël zákaz obchodu mou- 
Icon a moucnymi vyrobky. Tak zní pripis krajského 
úradu prácheñského ze 17. cervence 1778. Ob eh o do¬ 
vati moukou a kroupami patrilo pouze mlynárum a 
toliko mezi sebou smeli Zidé takovymi vyrobky 
obehodovati. Pro toto narízení bylo mnoho sporu. 
Zidé takto omezovani zdráhali se zas platit obci 
kontribuci. Vykazujet' r. 1781 magistrát na restech 
z zid. domu od r. 1757 do r. 1772 na 140 zl. 55 gr. 
4 peníze a zádlá krajsky úrad, aby nedoplatky ty vy- 
mohl a zároveñ o jasné rozhodnutí, ze Zidé ze svych 
domu obci kontribuci piatiti povinni jsou. To ale ne¬ 
bylo tak jednoduché. Zidé se odvolali, dokazujíce, ze 
se na nich kontribuce neprávem zádá. V dalsím do¬ 
sáhli toho, ze guberniální úrad Zidy horazd'ovické za- 
razuje pod osobni pravomoc zdejsí vrchnosti (z 19. 
ríjna 1781). V té dobë slo o 7 domû, z nicliz dan 
platit mëli. 
Teprve za vlády Josefa II. bylo postavení Zidü 
usnadnëno*. Dovoleno jim usazovati se volnë, odstra- 
nën ponizujici predpis o nosení znamení a pozdëji 
povoleno jim i nabyvání akademickych hodností. 
Rovnoprávnosti dosáhli vsak az za vlády císare Fran- 
tska Josefa I. — Tyto pohledy do minulosti horazd'o- 
vickych Zidu nemohou ciniti nároku na úplnost; bylo 
napsáno jen to, co lze dokumentârnë doloziti. Archiv 
musejni obsahuje materiál o Zidech mezi lety 1629 az 
1781 (oddil A XV 298—316), ktery byl podkladem 
pro napsání této stati. 
Zidé lia venkovë. 
Z venkovskych obci nejvic usazovali se Zidé ve 
SLATINË. 
Patrnë tarn byli od pradávna, ale ve vëtsim poctu 
usazovali se za pana Václava Kunáse z Machovìc, 
jenz SI. koupil r. 1691. Tyz velice Zidum prál. Na- 
jímal jim domy i pozemky; ovsem za pëkny zisk, ne¬ 
bot' podomní obehod i obehod obilím a dobytkem do- 
voloval Zidum piatiti vëtsi peníz z nájmu. Dokonce 
jim zaruëil ochranu a Zidé slatinstí sluli „Schutz- 
judenTyz Kunás z Machovic vykázal jim v lese 
pozemek zvany ,,Hradce64 za 50 zl. ryn., aby si tam 
zalozili pravidelny hrbitov. 
Pergamen o torn z 9. brezna 1723 jest posud dobre 
zachovaly. Nebyl to ovsem vlastní poëâtek hrbitova, 
protoze v tëch místech se jiz pochovávalo r. 1668, jak 
nejstarsí pohrebni kameny dosvëdcuji. Misto ono jest 
velmi pëknë polozeno, má sklon k jihu a jest lesem 
vûkol obstoupeno. Nad vehodem jest následujici text: 
„Dum shromâzdëni vsech zivych. Prach a zemë jsi, 
v prach a zemi se vrátís." Pocetná obec zidovská za- 
lozila si v této obci svoji modlitebnu, patrnë souëasnë 
se hrbitovem. Modlitebna, puvodnë drevënà, nahra- 
zena byla r. 1850 zdënou stavbou. Toto jednopatrové 
staveni v levé cásti mëlo prostornou sin se 6 táhlymi 
okny a chorem uvnitr pro úcely bohosluzebné. V cásti 
pravé byl v pâtre byt pro ucitele a dole trida pro 
záky. Zidé slatinstí vydrzovali si svého kantora jesté 
v letech 1897—1900. Byl jim Boh. Schleissner 
a ten byl tam ucitelem posledním. V tëch letech vy- 
ucoval jiz pouze 9 dëti. Chodily tam ovsem i dëti 
z okolních vesnic, totiz z Chanovic, Bezdëkova, Ka- 
dova, Lazan, Svéradíc, Dobrotic, Nové Vsi, Nedreva, 
Pole, Malkova a Zabori. Tyto obce tvorily n. o. z., 
která byla r. 1893 zrusena a pripojena k Horazd'ovi- 
cím. Nemáme po ruce seznam zidovskych rodin ve S. 
usazenych v 17. nebo 18. stol,, kdyz ale jestë r. 1840 
se pripominá 15 rodin, lze miti za to, ze ten pocet 
v minulych dobách nebyl mensí. R. 1858 bylo 26, 
r. 1868 33 rodin, to jest asi ctvrtina tehdejsího oby- 
vatelstva slatinského. To byl die vseho nejvyssí poëet 
Zidu, ktery kdy ve S. byl. R. 1890 uz se ëitalo jen 15 
rodin a r. 1913 pouze 4 rodiny. Za doby nejvëtsiho 
rozkvëtu navstëvovalo slatinskou skolu na 40 zákü. 
Kolem r. 1860 pripominá se na té skole ucitel Spatz, 
Horazdovice 4 
138 
Horazdiowitz 4