horazd'ovicky Pavel Filip Nisten úradu patronátnímu
na lazebníka zidbvského, ze mu skodí na zivnosti. Ne-
dochovalo se vsak rozhodnutí y té pfícine. Prípad ten
vsak ukazuje, ze v 17. stol. zaujímali Zidé zde jiz také
urcitá postavení v remeslech. Y tomto roce prodány
jim dalsí dva domy v meste, a sice soused Theobald
Majer prodal Mojzísovi dum za l55 kop, Zuzana Gre-
gorová Salamounu Löwymu za cenu neznámou. Ho-
razd'ovicko jest odedávna krajem prevázne hospodár-
skym, coz dávalo i jisty smër obchodu. Zidé jakozto
rození obchodníci chápali se i obilního obchodu. Ale
byli v torn omezováni a zalováno na ne vrchnosti.
0 torn jest doklad ze 6. ríjna 1676, kdy jim bylo dle-
kretem zakázáno skupovati obilí. Narízeni konselé,
aby prohlédli sypky Zidu, by bylo patrno, "kolik obilí
skoupeno mají. Avsak St'astny a Joachim prohlásili,
nez to uciní, ze radëji satlavu podstoupí. Bylo v té
dobe i u vrchnosti hodnë neprízne vuci Zidum, jak
zjevno z odpovëdi hrabëte Václ. Vojt. Sternberka, je-
muz tehdejsí purkmistr Jan Gregor podal zádost
o svolení, aby ve svém dome molli svëtnici a sklep
pronajati Zidu Markovi. Nato doslo následující vy-
jádrení: „Suplicanta zádost jest darebná, rieb já ne-
pripustím, aby Zidlé v meste mém H. se vice rozmno-
zovali.44 To bylo prílis jasnë a rozhodné receno. Ne-
prízeñ k Zidum vyvrcholovala obcas velkymi proná-
sledováními nejen v Cechách, ale i jinde, a je sku¬
tecnë s podivem, ze près vsechna príkorí, která za-
kouseli, prece obstáli. Bylo jim zakázáno nositi
zbranë pod prísnymi pokutami. Y tom smëru je po-
ucny prípis místodrzících z 28. srpna 1687: „Skrze
patenty prísne je zapovedíno, aby poddaní bez ob-
zvlástních rekvisitu a povolení své vrchnosti zbranë
neuzívali, coz Zidum tím ménëji se povolovati a dio-
poustëti muze. Procez z moci ouradu narizujeme,
abyste poddanym svym bez vaseho povolení, Zidum
pak, kterí jsou na gruntech vasich obytni, zádnou
zbrañ neuzívati prisnë zapovëdëti rácili a aby ji ihned
p r á z d n i byli, coz kdyby se nestalo a u nëkoho
z Zidu zbrañ nalezena byla, tehdiy jeden kazdy sku-
tecné trestání na sebe uvede.44
Zidé musili nositi znamení v podobë zlutych sou-
kennych krouzku, a dopadl-li kdo Zida, ze znamení
nemá, toho byla polovice vseho, co Zid mël u sebe.
Ze pri takovych opatreních byli vydáni mnoha ústr-
kum, posmëskum, bití i zabití, jest v dëjinâch vëc
dlosti známá. Zidé musili nést útraty procesu, jednalo-li
se o hrdelní prípad, treba vrazdu jejich souvërce.
Blíze to vystihuje jeden prípis hrabëte Fr. z Wrbna
z apelaëniho tribunálu prazského, v nëmz pise Horaz-
d'ovickym 9. prosince 1678: „Opatrní prátelé mili.
Psaní a zádost Vasi, kdo by na ty dva vëznë, Jakuba
Maulíka a Jakuba Mlynárovic, pri právu Vasem pro
zamordování jednoho Zida vëznëné, náklady a outraty
nésti mël, jsme sobë s dostatkem prednésti dali. Po-
nëvadz die zprávy Vasi Isak Sable Zid susicky od
zidovstva prácheñského deputírovany proti tymz vëz-
ñum za puvoda se vystavil a vsechny náklady a
outraty na vychování (vydrzování) i na právo a exe-
cuti zaplatiti slíbil a zarucil, procez on tvto náklady
piatiti povinen jest.u Tento prípad mël romantickou
dohru, coz sice s historií zidovstva jiz primo nesou-
visí, ale za poznamenání stojí. Mezitím co v horazd'o-
vickém vëzeni oba delinkventi cekali na provedení
exekuce, ucházel se na hradë prazském apatykár
Frant. Dyryk o souhlas, aby smël na nëkterém,
k ztrâtë hrdla odsouzeném zlocinci „vyzkouset své
lékarství proti vsem lidskému prirození skodícím je-
dumu. Král Leopold skutecnë svolil a los padl na Jak.
Mlynárovic. Pise o tom doslovnë hrabë z Wrbna:
„ zda by on to lékarství zkusiti chtël, otázku
uciníte. Tím zpusobem bude mit nadëji k obhájení
zivota svého, neb kdyz mu skrze takové lékarství jed
nie neuskodí a on pri zivotë zustane, tehdy mu Jeho
Milost král zivot darovati rácí. Pakli by mimo na¬
dëji, an by kunst toho apatykáre chybil, umriti musil,
aspoñ tak ohavnou smrti se svëta nesejde." Aie
„kunst66 apatykáre chybil a Jakub umrel.
Omezováni Zidu bylo vsestranné. Nedovolili jim
ani pást dobytek v obeením houfu. Podávají r. 1682
obei zádost, v níz pravi: ,,— predkové nasi i my
po tento cas jsme pri houfu obeením kozy pásti po-
voleno mëli. Nyní ale ubozi zapovëdino máme, aby
jich pastejr do houfu neprijimal, kterému od pasení
jeden kazdy jsme piatili. Ponizenë zádáme, aby pro
obzivení dítek svych jste nám po dvou kusech do
pastvy práti rácili. Kdyby pak jináce byti nemohlo,
tehdy se uvolujeme k vzácné obci z nich ten plat
jako v Kasejovicích dávati atd." Situace Zidu koncem
17. stol. musila byt v H. vubec neutësenâ. Vzdyt' je
r. 1692 zaznamenáno, ze Salomoun Zid i s manzelkou
a dëtmi odtud pryc sbëhl, domu opustëného zane-
chav. A o ten dum, ktery následkem dest'u byl zpustly,
nemël ani dverí a nie „od zeleza" v nëm jiz nebylo,
se obec ucházela u vrchnosti. Vzhledem k 16. clánku
svych privilegií zádá obec, aby mêla na takovy dum
v koupi prednostní právo. Chtëli dát za nëj 400 zi. ve
ëtyrech splátkách, dokládajíce primo: „Protoze Sala-
moun Konír Zid s manzelkou i s dëtmi pryc sbëhl,
domu pustého, seslého a otevreného zanechal, takze
lid vobëzny i sedláci skrze nëj svobodny pruchod
mají, címz jestë vice ke zkáze prichází, i nemajíce my
zde v obci nasi krom rathouzu kde jinde vojenskym
oficírum kvartyr dáti, neb kazdy oficír chce zvlástní
pokoje miti, zádáme atd.44 Jednání o prodeji se pro-
táhlo na léta a dûm zatím pustnul vie a vice. V breznu
1695 opakuje obec supliku vrchnosti znovu a primo
naríká, ze ,,s velikym zarmoucením se doslejchá, ze
by Pozel Zid dum Konvárovsky od vrchnosti strzeny
mël a ze se do nëho stëhovati má". Zaprisahají vrch-
nost, aby toho nedopoustëla a die privilegií vie nez
10 rodin zidovskych ve mëstë netrpëla. Téhoz roku
skutecnë dum koupili, a sice za 500 zi. Byl jiz tak
sesly, ze byl pouze nad svëtnici nëco spatnë prikryty,
ostatni vsechno bez krovu radu let stàio, takze pro-
moklé zdi na zborení vypadaly. To uvàdëji vrchnosti,
aby na puvodnim sacuñku, totiz 400 zl., zustalo vzhle¬
dem na obeeni chudobu a tëzké easy.
Rok predtim byl odhadinut dum Eliáse Zida, ne-
známo z které priciny a dum ocenën na 600 zl. Snad
bëzelo o splátku dëdictvi, protoze byl obyván dvëma
syny po zminëném Eliási. tJspëchy, jichz se Zidé jiz
tehdy v obchodu dodelali a které lze pricisti hlavnë
jednostrannému zamëstnàni a dlouholeté praxi, kdyz
nemohli se k jinému zamëstnàni tak snadno dostati,
tyto uspëchy patrnë byly pricinou nepriznë ostatniho
obyvatelstva i snahy zabránit dalsímu usazování rodin
zidovskych ve mëstë. Z obsírné zádosti z r. 1693, po-
dané vrchnosti hrabëti Václ. Vojt. Sternberkovi, tehdy
presidentu apelacního tribunálu, je to nad jiné vy-
mluvnë receno. S pocátku odvolávají se na privilegia,
„jichz si nad drahé kamení vázíu a pripomínají, ze
v tychz vysadách jest clánek 16., ze nemá byt ve
mëstë vie nez 10 rodin, ale i s kantorem na easy bu-
doucí a vëcné. Ten 16. clánek ze Zide velmi rusiti se
opovázili, kdyz bëhem ëasu vie se jich sem vloudilo
a jestë vlouditi usiluje. Krest'ané pak co chudi sou-
sedé k zàhubë veliké a k ztencení pricházejí, kdyz tu
oni Zidé jim ve vsech koupích obilnich a jinych pre-
kázku ciní. Proto ponizenë zádali, aby toho vrchnost
nedopustila a prebyvající pocet Zidu ve mëstë „zkasi-
rovala44. Ze trvala obec ùpornë na znëni vysadi, uka-
Horaidovice 3 12
Horaidiowitz 3
