Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden ,.. , ,v „ 
in Dobris. Zldu v Dobr,SI- 
Bearbeitet von 
Realschulprofessor Dr. Klement Salac, Prag. 
Dobris, okresni mesto vzdálené 40 km na jiho- 
západ od Prahy, rozkládá se malebnë pod brdskymi 
Hrebeny v kotlinë kolem dokola obldopené roz- 
sáhlymi lesy, pri státní, velmi frekventované silnici 
Praha—Písek—Yimperk—Pasoy. Politickou správou 
nálezí do Pribramë. 
* 
O nejstarsích dejinách mesta není mnoho známo. 
Obecní archiv je chudy, nebof pri stehování radnice 
z budovy, kde je dnes okresní soud, do soukromého 
domu (nynejsího restaurantu y Sokolovnë), byla vët- 
sina starych listín z neznalosti znicena. Knízecí archiv 
je neprístupny. Pravdëpodobnë nëktery z ceskych 
knízat Premyslovcu vystavël na skále uprostred roz- 
sáhlych a divokych hvozdü srub, aby byl panstvu 
útulkem pri lovu zvëre. Z nëho casem povstal pevny 
lovcí hrádek, jehoz zbytkem je dosud zachovany stary 
spychar na skále Varkaci. Pod hradem usazovali se 
nejprve lidé, kterí meli k hradu nëjaké povinnosti a 
jimz se za to od panovniku dostalo zvlástních vysad 
(manové). Ponëvadz tudy vedla téz dúlezitá komuni- 
kacní tepna, spojujíeí Prahu s Bavorskem (zlatá stez- 
ka), povstaly tn zájezdní hospody a byvalá ves casern 
vzrostla na mëstecko. Dobríssky hrad a panství pa- 
trily puvodnë ke korunë ëeské. Cesti panovníci obcas 
majetek tento zastavili a opët znova vypláceli, az ko- 
necnë r. 1630 bylo panství i s hradem definitivnë 
prodáno Brunovi hrabëti z Mannsfeldu a bylo v drzeni 
tohoto rodil az do r. 1780, kdy rod Mannsfeldu knize- 
tem Yáclavem po meci .vymrel. Sestra posledniho 
Mannsfelda provdala se za Frantiska knizete z Collo- 
reda (jemuz patrilo Opocno), cimz vznikl rod Collo- 
redo-Mannsfeldû, jenz je podnes drzitelem velko- 
statku. 
Pomër dobrisskych zidu k drzitelum velkostatku a 
k starym patrimoniálnim úradum byl vzdycky dobry, 
pokud ovsem staré zákonodárství nebylo k zidûm 
tvrdé. Je známo, ze za starych casu nemëli zidé zád- 
nych práv, nesmëli miti vlastnich domkû, nesmëli se 
zeniti hez dovoleni vrchnosti, ani uciti remeslum. 
Sedláci dovolovali zidum, ze si mohli na jejich pozem- 
cich vystavëti domky. Pud,a zustala sedláku, jen do- 
mek byl ziduv. Takové „zidovny" cili „Schutzhausy"6 
byly na D. tri: 1. Mayerovna, na pozemku byvalého 
gi untu Krásova, kde se zidé scházeli k modleni drive, 
nez na tom mistë byl vystavën kostel, 2. Judovna, 
v mistë, kde dnes stoji budova, vystavënà po byvalé 
Levinského octârnë, a 3. Klingerovna, na nàmësti, 
dosud zachovaná. Zeniti se smël jen prvorozeny syn, 
ostatni mivali s zenitbou velké svizele. Stary pamëtnik 
Ludvik Eisner, knihar v D., vypravuje, ze jeho pri- 
buzni Mojzis a Jakub Eisner, byvalí vojáci z válek na- 
poleonskych, byli jiz velmi stari a byli stále oddáni 
Zpracoval 
Dr. Klement Salac, profesor reálhy v Praze. 
jen podle zidovského ritu. Jakubovy dëti byly vedeny 
v matrice na jméno Siissland, Mojzisovy na jméno 
Gartner. Co chvíli docházela k vrchnostenskému 
úradu udání, ze ziji oba v konkubinâtë. Vrchnosten- 
sky úrad poslal pripis rychtári a tomu nezbylo nez 
poslati obë zeny s dëtmi postrkem do jejich domov- 
skych obcí. Ráno je dráb odvedl, k veceru je dobro- 
srdecni sousedé privezli zase zpët. To se opakovalo 
nëkolikrât, az konecnë farár Royt ve Hbitech, muz 
lidumilny, slitoval se nad byvalymi obránci vlasti a 
bez dotazu u vrchnostenského úradu prepsal v matrice 
dëti obou na jména jejich otcu. Mnozí zidé pracovali 
po léta pro vrchnostensky úrad: Wurm (sklenár), Eis- 
nerové (knihari), Fischer (sedlár), Bondy (klempir) 
a jiní. 
Nejstarsí zprávy o prvních zidech (lobrísskych. 
O tom, kdy se první zidé na D. trvale usadili, jak 
se jmenovali a cím se zabyvali, nezachovaly se písem- 
né dokumenty. Yzhledem k velkému obchodnímu vy- 
znamu dobríaské silnice, spojujíeí Prahu s Pasovem, 
a k okolnosti, ze zde byl královsky hrádek, lze za to 
miti, ze se tu zidé jiz v dobách pradávnych zastavovali 
na svych obchodních cestách a ze zde jistë nëkteré 
rodiny byly i usazeny. D. není daleko od Prahy 
(40 Izrti), kde se usazovali zidé jiz v dobách, kdy oby- 
vatelé Cech byli jestë pohany. Ibrahim ibn Jakub, 
vzdëlany zid. obchodník z Afriky, jenz procestoval 
celou Evropu, uvádí ve své knize z r. 965, ze do Prahy 
pricházeli zidé ze zemë turecké (pravdëpodobnë ny- 
nëjsiho Mad'arska), privázejíce sem zbozí arabské a 
byzantské, za nëz vymënovali mouku, ein, kozisiny a 
otroky. Není tedy nemozné, ze zidovstí obchodníci 
zavítali obëas i na D., ubírajíce se se svym zbozím na 
západ. Nejvíce zidü ovsem usadilo se po ceském ven- 
kovë bëhem tricetileté války. Byli to namnoze cizí 
zidé, ze Spanëlska, a mnozí z nich byli v podezrení, 
ze jsou spolceni se Svédy. V tëch dobách usadilo se 
asi také v D. a v okolí vëtsi mnozství zid. rodin, jichz 
puvodní jména se ovsem nezachovala. V majetku z. o. 
dobrísské je potvrzení mëstského úradu v D., ze ch. k. 
existuje v D. jiz od r. 1645. Zidovsky hrbitov má nej- 
starsí náhrobek z r. 1650. Lidové podání pravi, ze 
hrbitov byl zalozen na mistë, kde zemrelo nëkolik 
zidû, pricházejících z Yidnë, odkud utíkali pred 
morem. Je velmi pravdëpodobné, ze tito cizinci mëli 
v D. jiz souvërce, kterí je pohrbili a o zrízení hrbitova 
se postairali. Markus Levinsky, pr. o. z. v letech 1862 
az 1879, poznamenává na titulním listë pamëtni 
knihy, kterou zal. r. 1869, ze události starsích dob 
mohly byti zaznamenány hlavnë jen podle vyprâvëni 
starych pamëtniku a pouze càstecnë podle zachova¬ 
ny ch listín a soudi, ze o. z. vznikla jiz kolem r, 1500. 
Tím ovsem nemíní organisaci v dnesnim slova smyslu. 
Dobris 1 
IOO