Geschichte der Juden ,.. , ,v „
in Dobris. Zldu v Dobr,SI-
Bearbeitet von
Realschulprofessor Dr. Klement Salac, Prag.
Dobris, okresni mesto vzdálené 40 km na jiho-
západ od Prahy, rozkládá se malebnë pod brdskymi
Hrebeny v kotlinë kolem dokola obldopené roz-
sáhlymi lesy, pri státní, velmi frekventované silnici
Praha—Písek—Yimperk—Pasoy. Politickou správou
nálezí do Pribramë.
*
O nejstarsích dejinách mesta není mnoho známo.
Obecní archiv je chudy, nebof pri stehování radnice
z budovy, kde je dnes okresní soud, do soukromého
domu (nynejsího restaurantu y Sokolovnë), byla vët-
sina starych listín z neznalosti znicena. Knízecí archiv
je neprístupny. Pravdëpodobnë nëktery z ceskych
knízat Premyslovcu vystavël na skále uprostred roz-
sáhlych a divokych hvozdü srub, aby byl panstvu
útulkem pri lovu zvëre. Z nëho casem povstal pevny
lovcí hrádek, jehoz zbytkem je dosud zachovany stary
spychar na skále Varkaci. Pod hradem usazovali se
nejprve lidé, kterí meli k hradu nëjaké povinnosti a
jimz se za to od panovniku dostalo zvlástních vysad
(manové). Ponëvadz tudy vedla téz dúlezitá komuni-
kacní tepna, spojujíeí Prahu s Bavorskem (zlatá stez-
ka), povstaly tn zájezdní hospody a byvalá ves casern
vzrostla na mëstecko. Dobríssky hrad a panství pa-
trily puvodnë ke korunë ëeské. Cesti panovníci obcas
majetek tento zastavili a opët znova vypláceli, az ko-
necnë r. 1630 bylo panství i s hradem definitivnë
prodáno Brunovi hrabëti z Mannsfeldu a bylo v drzeni
tohoto rodil az do r. 1780, kdy rod Mannsfeldu knize-
tem Yáclavem po meci .vymrel. Sestra posledniho
Mannsfelda provdala se za Frantiska knizete z Collo-
reda (jemuz patrilo Opocno), cimz vznikl rod Collo-
redo-Mannsfeldû, jenz je podnes drzitelem velko-
statku.
Pomër dobrisskych zidu k drzitelum velkostatku a
k starym patrimoniálnim úradum byl vzdycky dobry,
pokud ovsem staré zákonodárství nebylo k zidûm
tvrdé. Je známo, ze za starych casu nemëli zidé zád-
nych práv, nesmëli miti vlastnich domkû, nesmëli se
zeniti hez dovoleni vrchnosti, ani uciti remeslum.
Sedláci dovolovali zidum, ze si mohli na jejich pozem-
cich vystavëti domky. Pud,a zustala sedláku, jen do-
mek byl ziduv. Takové „zidovny" cili „Schutzhausy"6
byly na D. tri: 1. Mayerovna, na pozemku byvalého
gi untu Krásova, kde se zidé scházeli k modleni drive,
nez na tom mistë byl vystavën kostel, 2. Judovna,
v mistë, kde dnes stoji budova, vystavënà po byvalé
Levinského octârnë, a 3. Klingerovna, na nàmësti,
dosud zachovaná. Zeniti se smël jen prvorozeny syn,
ostatni mivali s zenitbou velké svizele. Stary pamëtnik
Ludvik Eisner, knihar v D., vypravuje, ze jeho pri-
buzni Mojzis a Jakub Eisner, byvalí vojáci z válek na-
poleonskych, byli jiz velmi stari a byli stále oddáni
Zpracoval
Dr. Klement Salac, profesor reálhy v Praze.
jen podle zidovského ritu. Jakubovy dëti byly vedeny
v matrice na jméno Siissland, Mojzisovy na jméno
Gartner. Co chvíli docházela k vrchnostenskému
úradu udání, ze ziji oba v konkubinâtë. Vrchnosten-
sky úrad poslal pripis rychtári a tomu nezbylo nez
poslati obë zeny s dëtmi postrkem do jejich domov-
skych obcí. Ráno je dráb odvedl, k veceru je dobro-
srdecni sousedé privezli zase zpët. To se opakovalo
nëkolikrât, az konecnë farár Royt ve Hbitech, muz
lidumilny, slitoval se nad byvalymi obránci vlasti a
bez dotazu u vrchnostenského úradu prepsal v matrice
dëti obou na jména jejich otcu. Mnozí zidé pracovali
po léta pro vrchnostensky úrad: Wurm (sklenár), Eis-
nerové (knihari), Fischer (sedlár), Bondy (klempir)
a jiní.
Nejstarsí zprávy o prvních zidech (lobrísskych.
O tom, kdy se první zidé na D. trvale usadili, jak
se jmenovali a cím se zabyvali, nezachovaly se písem-
né dokumenty. Yzhledem k velkému obchodnímu vy-
znamu dobríaské silnice, spojujíeí Prahu s Pasovem,
a k okolnosti, ze zde byl královsky hrádek, lze za to
miti, ze se tu zidé jiz v dobách pradávnych zastavovali
na svych obchodních cestách a ze zde jistë nëkteré
rodiny byly i usazeny. D. není daleko od Prahy
(40 Izrti), kde se usazovali zidé jiz v dobách, kdy oby-
vatelé Cech byli jestë pohany. Ibrahim ibn Jakub,
vzdëlany zid. obchodník z Afriky, jenz procestoval
celou Evropu, uvádí ve své knize z r. 965, ze do Prahy
pricházeli zidé ze zemë turecké (pravdëpodobnë ny-
nëjsiho Mad'arska), privázejíce sem zbozí arabské a
byzantské, za nëz vymënovali mouku, ein, kozisiny a
otroky. Není tedy nemozné, ze zidovstí obchodníci
zavítali obëas i na D., ubírajíce se se svym zbozím na
západ. Nejvíce zidü ovsem usadilo se po ceském ven-
kovë bëhem tricetileté války. Byli to namnoze cizí
zidé, ze Spanëlska, a mnozí z nich byli v podezrení,
ze jsou spolceni se Svédy. V tëch dobách usadilo se
asi také v D. a v okolí vëtsi mnozství zid. rodin, jichz
puvodní jména se ovsem nezachovala. V majetku z. o.
dobrísské je potvrzení mëstského úradu v D., ze ch. k.
existuje v D. jiz od r. 1645. Zidovsky hrbitov má nej-
starsí náhrobek z r. 1650. Lidové podání pravi, ze
hrbitov byl zalozen na mistë, kde zemrelo nëkolik
zidû, pricházejících z Yidnë, odkud utíkali pred
morem. Je velmi pravdëpodobné, ze tito cizinci mëli
v D. jiz souvërce, kterí je pohrbili a o zrízení hrbitova
se postairali. Markus Levinsky, pr. o. z. v letech 1862
az 1879, poznamenává na titulním listë pamëtni
knihy, kterou zal. r. 1869, ze události starsích dob
mohly byti zaznamenány hlavnë jen podle vyprâvëni
starych pamëtniku a pouze càstecnë podle zachova¬
ny ch listín a soudi, ze o. z. vznikla jiz kolem r, 1500.
Tím ovsem nemíní organisaci v dnesnim slova smyslu.
Dobris 1
IOO
