Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden 
in Strakonilz. 
Déjiny Zidu 
V Strakonicich. 
Bearbeitet von 
Josef Havrda, Strakonitz. 
JVdy se usadili zidé v strakonickém okolí a v meste 
samém, nelze s urcitostí udati. Zatím, co na príklad 
Vodñany a zejména Prachatice jestë ke konci 
minulého století neprijaly zidu do svych zdí, a i v poz- 
dejsích letech obchodníci zidovstí zde ztroskotávali, 
y blizsím okolí strakonickém mnohem drive meli své 
modlitebny a hrbitovy. Asi pred 130 roky na pr. byli 
ve znacnëjsim poctu na Horazd' ovicku ve Sla¬ 
tine, kdez jestë dnes stoji starà synagoga, 
méne pocetnë veVolenicích (3 rodiny), na Stra- 
konicku v O s e k u mèli hrbitov a modlitebnu, 
z niz dnes jest kolna; na Volyñsku v Hosticich byla 
cetná obec (20 rodin), jez mela uprostred poli a lesu 
nad stanici Cesticemi svuj hrbitov, kterého pouzivali 
souvërci nejen z Hostie, ale i sirokého okolí. Dnes jest 
hrbitov ten opus-ten, náhrobky i zdi hrbitovní vëtsinou 
zboreny a rozbity. V uvedenych obcich jsou dosud zi- 
dovské rodiny, ale v mensim poctu. I v mëstecku 
R á b í byla cetná obec, o cemz svëdci to, ze cásti mës- 
tecka ríká se podnes Zidovna, ackoli zde zidu jiz neni. 
2e i v St. jiz pocátkem 16. stol. byli zidé usazeni, 
o torn svëdci zápis v knihách rytírského rádu Maltéz- 
ského v St. (archiv ten dnes jiz jest velmi neúplny) 
asi takto: 
Y r. 1509 (jiní tvrdí, ze v r. 1511) byli v St. 2 zidé 
chyceni a souzeni, ze krest'anského hocha umucili, 
hlavou dolu jej povësivse a silnë pobodavse, krev 
z nëho cerpali. Pri mucení pry se priznali. Pres to, ze 
královská komora za odsouzence se primlouvala, 
velkoprevor — byl to Jan ze Svamberka, muz jinak 
nábozensky snásenlivy, proto i od papeze dany 
v klatbu — nepovolil a rozisudek byl vykonán, delin« 
kventi byli nad hrbitovem sv. Yáclava spáleni. Podle 
povësti nad tímto místem popravy byla na památku 
zasazena lipa. Je-li mohutná lipa vedle silnice k Pod- 
srpu táz, co sem tehdy na památku byla zasazena, byl 
by tento ström úctyhodny starec, stary 414 let. 
O staletém osídlení St. zidy svëdci i zivy svëdek, 
84 lety starec Hynek Wottic, soukromník. Ten tvrdí, 
ze jeho rod trvá v St. près 400 let, a tvrzení své pro- 
kazuje càstecnë rodokmenem. Ye starych spisech 
jedná se o Lazaru Wotticovi, pak byl Skal Wottic, 
Michal Wottic a po nëm následovala jestë 2 pokolení. 
V St. nedaleko hrbitova u volyñské silnice, domku, 
kde nyní bydlí lesník, ríkalo se „Flusárna". Tam byly 
stáje a chlévy. Na vlhkych od mocuvky zdech „vy- 
kvétal" salnytr, to byla pred 140 lety dulezitá suro- 
vina k vyrobë strelného prachu a vybusnych látek. 
Látka proto velmi vzácná. Chudí obeané strakonictí 
seskrabovali ji se zdí, cistili, vyluhovali z hnojistë a 
zemë a vydelávali si tím slusné peníze. Jaké bylo jieh 
uleknutí v r. 1807, kdyz krajsky úrad dorucil jim pa¬ 
tent císare Frantiska I. s poukazem na tresty, neusta- 
nou-li v samovolné vyrobë salnytru, nebot' sbírání a 
Zpracoval 
Josef Havrda, Strakonice. 
cistëni salnytru prohláseno za císarsky regál. V § 4 
patentu se pravi: „Kazdy, kdo chce salnytr a praeh 
dëlati, musí se ohlásiti u úradu (t. j. u generální arti- 
lerie), ktery kazdému, jehoz k tomu za schopna uznal, 
udëli povolující list — — s vyhradou zidu.64 
Jak známo, byla zidum vykázána vzdy jen jistá cást 
mësta k obyvání; v St. od pocátku 16. stol. bydlili na- 
proti hradu za rekou Volyñkou, misto podnes jest 
známo pod jménem ,,2idovna". Na pocátku 18. stol. 
mëli v Bezdëkovë (cili Novych Strakonicích) modli¬ 
tebnu, a jistë jiz tehdy, ne-li drive, i hrbitov, jak 
o tom svëdci staré, do poloviny zapadlé, omselé po- 
mníky s nápisy vëtsinou necitelnymi v prední cásti 
hrbitova. Y druhé cásti honosí se hrbitov pomníky 
nádhernymi, nákladnymi. 
Modlitebna nacházela se v domë, jehoz pozdejsím 
majitelem byl JUDr. Lerach, a v témz domë byla 
pro zid. zeny i rituelní koupelna. Predtím modlitebna 
nëkolikrât se prestëhovala do jinych soukromych 
domu, téz do nejblizsího sousedství nynëjsi sokolovny, 
pak v r. 1741 vyhorela. Ihned po ohni vystavëlii si no- 
vou, dïevënou, jez vsak v r. 1858 se proborila pod 
snoubenci, a synagoga byla opët v nájmu. Za budovou 
hostince „U tri lip66 v uvedené jiz 2idovnë byly malé 
pozemky a nuzné domky souvërcu; kdyz v r. 1860 
získali zidé úplné rovnoprávnosti obeanské a mohli se 
libovolnë stëhovati, prodali svuj majetek zde a posta- 
vena tam nynëjsi, na tehdejsí dobu jistë nádherná 
synagoga. Má diva vehody, hlavní do prízemí pro 
muze, a druhy, postranní, pro zeny; ale tento vehod 
postranní otvírá se jen dvakrát v roce, totiz o Novém 
roce a Dni smírení. Pëkné stolice zhotovil vlastenec 
strakonicky Jan Ylastimil Plánek. Synagoga stála 
18 tisíc zlatych rakouskych. Vedle synagogy postavena 
jednopatrová budova, v níz nachází se zasedací síñ 
obce a byt pro kostelníka. Zasedací síñ slouzí v dobë 
potreby za vypomocnou modlitebnu. Synagoga tato 
byla tehdáz první v jizních Cechách, — aspoñ co se 
nádhery tykalo, — modernë zarízená, na ozdobnych 
sloupech, hodnë plastiky. Y celém kraji se o ni mlu- 
vilo, hlavnë o svëceni, a budova budila pozornost da- 
leko siroko. Tehdy byl starostou z. o. tov. Fuchs. 
Synagoga byla dobre budována, dlouho nepotrebovala 
oprav, az v r. 1927, tedy po 67 letech, pocaly se pro- 
padávati sloupy galerie a cely objekt nàkladnë 
opraven. 
Ke konci 18. a na pocátku 19. stol. velmi se roz- 
sírila vyroba tureckych fezu. Cepice pracovány ruenë, 
mnozí obeané mohli z vyroby té státi se zámoznymi, 
zel vsak vydëlané peníze neumëli udrzeti; a kdyz ruko- 
dëlnà vyroba fezû pocala upadati, tím, ze se zavádely 
stroje, byli opatrnëjsi zidovstí vyrobci zde prvními a 
jediinymi továrníky. Od let 1817 byli to továrníci: 
Bratrí Weilové, Fürtové, Volf Jakub, Morie, Josef. 
Strakonice l 
613 
Strakonitz 1