Die digitale Landesbibliothek Oberösterreich

Geschichte der Juden 
in Schiitteiihofen. 
Bearbeitet von 
Kajetan Turek, Archivar9 Schattenhofen. 
V r. 1764 y sezeni mëstské rady, dne 11. prosince, 
jednáno bylo o dekretu o restringování zidu v král. 
mëstech, a tu rychtár oznamoval, ze y r. 1618 nebylo 
tu zidu, musili se pry priloudati sem v nëkterém poz- 
dëjsim roku. A bylo by nejlepsí, aby toliko 4 uej- 
starsí páry zidu v mëstë zustaly. Uisneseno tedy, sesta- 
viti presny seznam zidu, zijících v S. Tehdy zidé po- 
dali dne 10. cervenee 1765 obci memoriál, v nëmz zᬠ
dají o zachování v mëstë a o ochranu, aë doznávají, ze 
pisemnë nemoihou dokázati, ze by zde jaká rodina zi- 
dovská r. 1618 byla a oni z ni pocházeli. Ustanoveno 
tudíz, aby rychtár, radní a Syndikus prohlédli mëstsky 
archiv. Po die jejich zpráv oznámen podkomofskému 
úradu vytah ze starych spisu, kdy zidovstvu vykázána 
byla baista pro pochovávání. Naëez 29. srpna podko- 
morská misiva narizuje, ze v mëstë maji byti trpëni ti 
zidé, kteri tu byli r. 1725. 
Y mëstském privilegiu, stvrzeném Josef em II. 
23. zárí 1764, pravi se, „daß die städtische Gemeinde 
von der Last der Judenschaft entledigt werden möch¬ 
teale na konci se pripojuje: „daß dieser Stadt we¬ 
gen der Judenschaft nichts mehr eingeräumet sein solle, 
als daß dieselbe nicht schuldig sein werde, größere 
Anzahl Juden zu dulden als der Juden daselbst in anno 
decretario gewesen 
2idé z vdëënosti obëtovali tehdá 30 zi. na vydáni za 
privilegia, stálat' mëstu 150 zi. 
Zdálo by se z tëchto úredních zàznamû, ze byli tu 
usazeni zidé teprve v 18. st. Nez není tomu tak. Prvni 
zmínka o zidu susickém je v Smolné knize z r. 1562, 
kdy Bartos, zid, téz zid Bartolomej, byl rukojmim 
Markovi, lazebniku a Matëjovi, truhlári v Horách 
Matky Bozi. 
Druhá zmínka o zidech susickych jest v knize ee- 
chu sladovnického z r. 1564. Tehdy v nedëli po sva- 
tych Trech králích byla valná hromada cechu sladov¬ 
nického, kdez sepsán seznam osob porádku sladovnic¬ 
kého, kdo a jak po kom variti má. V seznamu torn 
se pravi, ze vzdy treti tyden v radë páty bude variti 
zid Bartos. 
Tento zid Bartos byl as majitelem domu, nebot ji- 
nak nebyl by prijat do cechu sladovnického, kdyby 
nemël v S. dum. Tehdy bylo v cechu 48 ^ladovniku a 
spolu majitelû domu. Byl to tedy majetny zid, pozi- 
vajici úcty v mëstë. V domë svém mël Bartos sladov- 
nu, v niz v r. 1568 sladoval a varil vzdy treti tyden 
jako ëtvrty. Jestë v r. 1595 a 1596 jest zápis, ze v sla- 
dovnë té bude variti Jan Smolík. Y pozdéjsích letecli 
jiz není zmínky o slaidovnë ani o Bartosovi. Patrnë 
sladovna zanikla a Bartos se odstëhoval nebo zemrel. 
Mozná, ze dum Bartosûv vyhorel r. 1596, kdy 
8. ëervna po památce mistra Jana Husa vsechno mesto 
opët vyhorelo. (Památná kniha fary velhartické, 
zalozená od faráre Vojtëcha Porícského Prokopidesa 
IK'jiny Zidu 
v král. inèstè Susici. 
Zpracoval 
Kajetán Tureky archivar v Susici. 
z r. 1588.) Pied tim vyhorela S. r. 1592 dne 9. cer¬ 
vence, kdy zapálilo se u radního pisare, ktery uliorel 
i s dcerou. 
Bartos tedy se as odstëhoval nebo tu zemrel, aie po- 
chován tu nebyl, nebot' zidé v S. nemëli v té dobë 
hr bit o va. 
O hrbitovë cini se zmínka teprve r. 1626, kdy obytni 
zidé 26. ëervence zádají o misto pro hfbitov, jak o torn 
zápis v registrech: „Jakoz jsou zidé Josef Breznicky, 
Jakub Recicky, Salomoun, zid persky, Levi Breznicky 
a Bernard Breznicky, obytní pri S. setrne pri J. M. C. 
rychtári a pànûv v rade mesta S. vyhledávali, aby jirn 
basta pri domu Jana Audláska z jedné a Tomase Rech- 
lire z druhé strany, na príkopech lezící, k pochování 
tëch jejich mrtvych postoupena a vykázána byla. J. M. 
C. pan rychtár, pp. radní zádost jejich povolili, avsak 
na ten zpusob. aby vysepsaní zidé byli povinni z kaz- 
dého mrtvého tela obci die narízení a ustanoveni v ji- 
nych mëstech odvozovati. Co pak se prespolnich tyká, 
tu tuplované odvádéti budou." 
Pri tomto zápise nebude nemístné, kdyz zmíním se 
ihned o dalsí historii hrbitova zidovského. 
Hfbitov puvodní brzy jiz zidum nestacoval a proto 
zádali r. 1661 o jeho rozsírení. Y radë dne 18. srpna 
1661 bylo usneseno: „Jakoz od predeslého magistrátu 
v tomto mëstë S., kdyz neb. pan Matous Voprcha J. 
M. C. rychtárem byl, zidum zde zustávajícím povo- 
leno bylo, aby se v baste na príkopech mezi chalu- 
pami Adama Sperla a Matëje Klatovského, truhláre 
lezící pochovávati mohli, jsouce pak okolo té basty 
hradba shnilá, na vyhledávání a setrnou zádost star- 
sích ziduv s povolením vyssí vrchnosti sem prijatych 
vsak na ten zpusob a vyjimku od J. M. C. pana rychtá- 
re a pánuv téz pánuv starsích obecních k tomu se po- 
voluje. Ponëvadz ta basta ve zdi mëstské jest a 
vyssí vrchnost budoucnë by tomu povoliti nechtëla, 
tehdá, aby toto povolení niceno nebylo. Zatim aie k je¬ 
jich zádosti ten kus mista v té baste, aby sobë hradbou 
aneb zdi opatriti dali a tu pochovávati mohli. Naproti 
cemuz dotëeni zidi jsou a budou povinni od kazdé 
osoby koho tu pochovávati dají, z tëch, kteri zde zû- 
stávají po dukátu od ditëte az do deviti let stárí po to- 
laru, od desiti pak let starsích po 3 kopách odvozovati 
a v torn kazdém ëasu aby nie zatajeno nebylo, úprím- 
në zachovati se mají, vsak prespolnich zádnych pod 
pokutou prijímati a tu pochovávati nemají." 
Nez jiz dne 31. srpna 1739 v plnosti rady zidovstvo 
v ponízenosti prednásí, kterak tak pohfebné misto 
jich s umrlymi telami jiz skuteënë az na 2 neb 3 osoby 
vyplnëné jest, zádají, aby na ono od Vilíma Fr. Fe- 
trie za chalupou odprodané misto povoleno bylo klásti. 
Usneseno, kdyby nynëjsi misto pohrební vyplnëné bylo, 
do téhoz od neb. Vilíma Fetrle podstoupen^ho a odpro- 
daného mista tak dlouho klásti svobodno byti má, do- 
Suiice í 
58? 
Schattenhofen 1